Ilustrační foto. FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
KOMENTÁŘ / Bylo to trochu jako závod v tom, kdo se vytáhne s nejvíce optimistickým vyjádřením, pokud jde o možné ukončení války na Ukrajině. Členové administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa i on sám se předháněli v tom, kdo přijde s lepším výrokem, že příměří, které má být prvním krokem ke konečnému míru mezi Ruskem a Ukrajinou, může přijít v horizontu týdnů a že jednání je na dobré cestě.
Spojené státy mají „určitý opatrný optimismus“, že příměří je na spadnutí, řekl poradce Donalda Trumpa pro národní bezpečnost Mike Waltz po čtvrtečním jednání ruského prezidenta Vladimira Putina a amerického zvláštního zmocněnce Steva Witkoffa v Kremlu. „Samozřejmě, že obě strany budou mít své požadavky, a samozřejmě, že obě strany budou muset udělat nějaké kompromisy,“ dodal Waltz v rozhovoru pro Fox News.
„Dnes jsme na tom lépe. Doufám, věřím – máme důvod věřit – než jsme byli před týdnem. Ale stále máme před sebou dlouhou cestu,“ poznamenal ministr zahraničních věcí Marco Rubio po pátečním zasedání ministrů zahraničí zemí G7 v Kanadě. „Takže opatrný optimismus je asi nejlepší frazeologie, kterou mohu v tuto chvíli použít na základě toho, co víme.“
I samotný prezident Spojených států oznamoval, že vidí „velmi dobrou šanci“, že Rusko a Ukrajina uzavřou pod vedením Washingtonu třicetidenní příměří, poté co Kreml „myšlenku“ příměří s výhradami podpořil.
Jak „dobré a produktivní“ bylo jednání?
Ani po úterním telefonátu mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, který trval dvě až tři hodiny, ale mír a co víc ani příměří na Ukrajině není na dosah ruky a z jednání Trumpovy administrativy začíná vyzařovat atmosféra cirkusového představení.
Americký prezident jednání na své sociální síti Truth Social označil za „velmi dobré a produktivní“. O tom, jak „dobré a produktivní“ ale ve skutečnosti mohlo být, svědčí fakt, že první komuniké o jeho výsledcích přinesl Kreml, Bílý dům byl ve svém prohlášení daleko střídmější a Donald Trump se svým příspěvkem do debaty o výsledcích a o tom, že „v zájmu lidstva“ snad dokončí svou práci, jak napsal na své sociální síti, přišel ještě o něco později.
V případě, že by jednání bylo skutečně oním prvním krůčkem k míru na Ukrajině, by sebestředný Donald Trump pravděpodobně se svým vyjádřením přišel daleko dříve a chlubil by se jím daleko euforičtěji. Už jen z toho se dá dedukovat, že výsledky jednání nejsou tak zářivé, jak se Donald Trump snaží ukazovat.
Jaký je tedy skutečný výsledek „opatrného optimismu“ americké administrativy z konce minulého týdne a Trumpova telefonního hovoru, kdy Spojené státy zřejmě doufaly, že Vladimir Putin odsouhlasí celkové příměří na Ukrajině?
Putin neustoupil ani o krok
Putin ze svých maximalistických požadavků neustoupil ani o krok a nic nenasvědčuje tomu, že by byl připraven takový krok učinit. Jakákoli dohoda musí „zohlednit bezpodmínečnou nutnost odstranit původní příčiny krize a právní bezpečnostní zájmy Ruska,“ stojí v prohlášení Kremlu.
Během rozhovorů Putin zdůraznil, že „klíčovou podmínkou Ruska pro zastavení eskalace konfliktu“ a směřování k urovnání bude „úplné ukončení zahraniční vojenské podpory a sdílení zpravodajských informací s Kyjevem“. Ukrajina se právem obává, že taková dohoda by ji učinila zranitelnější vůči budoucímu ruskému útoku.
Rusko navíc nesouhlasilo s Trumpovým návrhem na třicetidenní příměří a místo toho poukázalo na „řadu závažných otázek“ ohledně způsobu prosazování příměří a „vážných rizik“ ohledně toho, zda ho Ukrajina dodrží.
Jedním z mála výsledků Trumpova hovoru byl souhlas s návrhy na moratorium na údery na energetickou infrastrukturu a na iniciativu týkající se námořní bezpečnosti v Černém moři. Podobné příměří nabídla už dříve Ukrajina, Spojené státy však nesouhlasily a trvaly na plném příměří. Zelenskyj s ním souhlasil, Putin ho v úterý odmítl. A Trump se tak může chlubit a radovat z něčeho, co Kyjev nabízel už dávno. To se nedá označit za skvělý úspěch a úžasnou dohodu.
Otázkou navíc je, zda je pro Ukrajinu toto příměří vůbec výhodné. Se začátkem roku 2025 výrazně zintenzivnila údery na ruské ropné rafinerie. Údery přichází pro Rusko v obzvláště nevhodnou dobu, kdy zvyšuje produkci ropy při rafinaci, aby obešlo sankce na její vývoz. Ukrajinské drony jen od začátku roku zasáhly ruské rafinerie více než desetkrát.
Ukrajinské údery na ruskou ropnou a plynovou infrastrukturu způsobují Rusku větší škody než ruské údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.
Další otázkou také je, zda bude samotné Rusko toto příměří dodržovat. Zhruba před měsícem, když se setkaly americká a ruská delegace v Saúdské Arábii, se ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov dušoval, že na energetickou infrastrukturu Rusko neútočí. Je tedy nemožné vyloučit, že Rusko znovu oznámí, že na ukrajinský energetický sektor neútočí, i když jeho síly budou v útocích vesele pokračovat.
Tomu nahrává i to, že po telefonátu Trumpa s Putinem byl v Kyjevě a na polovině Ukrajiny vyhlášen letecký poplach.
Druhým úspěchem je potom výměna celkem 350 zajatců – 175 bude směřovat z Ruska na Ukrajinu, stejný počet druhým směrem. Rusko jako „projev dobré vůle” pošle Ukrajině 23 těžce zraněných ukrajinských vojáků, kterým „je v současné době poskytována pomoc v ruských zdravotnických zařízeních“. Skvělé, protože si asi všichni dokážeme představit, jak kvalitní péče je ukrajinským vojákům v Rusku poskytována.
Posledním a nejabsurdnějším bodem prohlášení Kremlu je však fakt, že Spojené státy a Rusko uspořádají hokejové zápasy mezi hráči NHL a KHL. Jak tuto dohodu využijí Spojené státy, je otázkou, pro ruský sport i propagandu ale může mít toto utkání zásadní vliv, když přispěje k ukončení sportovní izolace Ruska po napadení Ukrajiny.
„Make hockey, not war,“ napsal ruský ideolog Alexandr Dugin v narážce na na protiválečný slogan „Make love, not war.“
Plukovník KGB vs. realitní magnát
Sečteno a podtrženo, skvělým úspěchem Donalda Trumpa je vyjednání moratoria, které původně sám nechtěl. Jako bonus k tomu od Vladimira Putina dostal arogantní komentáře ruského tisku o „rozdělení země“ ve stylu Jalty a prohlášení ruského vyslance Kirilla Dmitrijeva, že „svět se díky Putinovu a Trumpovu vedení stal mnohem bezpečnějším místem“, což zní poněkud zneklidňujícím až děsivým dojmem.
Podle Kremlu je „klíčovou podmínkou Ruska pro zastavení eskalace konfliktu“ a směřování k urovnání „úplné ukončení zahraniční vojenské podpory a sdílení zpravodajských informací s Kyjevem“. Zbraně na Ukrajinu ale nemíří jen ze Spojených států, dodává je i Evropa, kterou americký prezident už předem vyloučil z mírových rozhovorů. I kdyby Trump souhlasil s podmínkami Vladimira Putina, Evropa souhlasit nemusí a může pokračovat ve vojenské pomoci.
Vladimir Putin tak bude mít další argument pro pokračování ve válce s tím, že on je na mír připravený, Evropa spolu s Ukrajinou není. Kreml se tak drží své dlouhodobé strategie, když protahuje jednání a říká, že tu s tím a tu s něčím jiným nesouhlasí, aniž by řekl jednoznačné ne, utápí vše v demagogii, manipuluje Trumpem masírováním jeho ega a přitom pokračuje v plnohodnotné válce proti Ukrajině.
Dokud si bude Donald Trump užívat svá vítězství a chodit po špičkách, protože Rusko je jadernou velmocí a na Ukrajinu vlastně má v logice jeho uvažování z různých důvodů nárok, nemá Vladimir Putin jediný důvod přestat.
Během dvou- až tří hodinového rozhovoru padl absurdní mýtus, že Putin chce mír a Zelenskyj ne. Je to jednoduché, Ukrajina s příměřím souhlasila, Putin ho odmítl. Z původního opatrného optimismu americké administrativy vzešlo fiasko, Trump ničeho podstatného nedosáhl a může se akorát dočkat toho, že v jeho logice bude nucen použít určitý nátlak proti Rusku.
Nesmíme zapomínat, že Vladimir Putin má výcvik KGB a je vystudovaný právník a nad realitním magnátem Donaldem Trumpem od 20. ledna letošního roku, kdy usedl do Bílého domu, v partii šachu, ve které je v sázce mír v Evropě, vítězí. Je správné, že se jedná o míru, ale Trumpovo umění udělat dohodu vzbuzuje otázky o jeho kompetenci, pokud zrovna nejde o nemovitosti na Manhattanu. Mezitím se zhroutilo i jeho příměří v Gaze, a nabízí se tak i další otázka, zda je Trump tím mistrem dohod, za kterého se často označuje, a zda má ponětí o mezinárodních záležitostech.
