Ukrajinský prezident s tehdejším republikánským kandidátem na prezidenta Spojených států v září loňského roku během setkání v New Yorku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Obvinění z diktátorských sklonů. Spektakulární ponížení v Bílém domě. Zastavení zbraňové pomoci a zpravodajské podpory Ukrajině. Extrémně nevýhodné podmínky v další nové verzi návrhu dohody o nerostech. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zdá se, čelí ze strany USA v poslední době samým ústrkům a protivenstvím. Washington navíc tvrdě tlačí na uspořádání voleb na Ukrajině ještě během probíhající války. Za zády Kyjeva mezitím nenápadně zjišťuje, kteří kandidáti by Zelenského mohli nahradit. Čím si ukrajinský prezident Spojené státy tak znepřátelil?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se pro Američany stal ztělesněním odporu své země proti krvelačné ruské agresi. Dokázal přesvědčit notoricky rozhádané republikány a demokraty a načas je sjednotit minimálně v tom, že poskytli jeho zemi skutečně významnou vojenskou i jinou pomoc jen proto, aby dokázala déle než tři roky Rusku vzdorovat. Zelenského historické vystoupení v americkém Kongresu v prosinci 2022 skončilo potleskem vestoje a americký prezident Joe Biden prohlašoval, že USA udělají „všechno, co je v jejich silách“, jen aby Zelenskyj uspěl při obraně svého národa.
To všechno je dnes již dávná minulost a Bidenův následovník Donald Trump pro Zelenského jen těžce hledá dobrá slova. Jeho nevole při jednáních s ukrajinským prezidentem je zjevná nejen z jeho řeči těla nebo z jeho slov, ale především z jeho činů. Až by se mohlo zdát, že by americký prezident mnohem raději jednal o Ukrajině s někým jiným a že by se současného ukrajinského prezidenta rád zbavil. Motivy pro takové postoje by se nehledaly těžko. Stačí se zamyslet nad tím, čím vším asi může ukrajinský prezident-hrdina lézt Trumpovi „na nervy“.
O Zelenském je známo, že je to workoholik, který na počátku války skoro nespal, a že je fanaticky oddaný tomu, aby ubránil svou zemi. Boj proti Rusku bere nesmírně vážně. Není divu, vzhledem ke krveprolití a zločinům proti lidskosti, jichž se ruská armáda na Ukrajině dopustila, a nepředstavitelným ztrátám, které jeho národ během svého boje utrpěl. I proto bezesporu raději přestřelí, než aby ho někdo mohl obvinit z toho, že utrpení svého lidu neprezentuje s dostatečnou vážností a respektem.
Vhodnou ilustrací je i nedávný incident ve Washingtonu. Když měl Zelenskyj v Bílém domě naposledy na výběr, zda Trumpa podaruje Usykovým pásem mistra těžké váhy v boxu, anebo obrázky zmučených ukrajinských zajatců, zvolil druhou variantu. Amerického prezidenta tím šokoval a vyvedl z rovnováhy. Je dobře známo, jak „tisková konference“ v Oválné pracovně pokračovala.
I vrabci si štěbetají na střeše o tom, že ani politická, a zvláště válečná rozhodnutí, která Zelenskyj někdy přijímal, nebyla Američanům po chuti. Z nedávno zveřejněných informací deníku The New York Times vyplynulo, že nevnímali příliš s pochopením jeho posedlost bojem o Bachmut, neochotu odvádět do armády mladé muže ve věku 18-24 let, ba ani útok na Kurskou oblast. Zelenskyj pro Američany ztělesňuje svéhlavost Ukrajinců, kteří sice v každé chvíli zdůrazňují, jak vděční jsou za veškerou pomoc, potom s ní ale naloží po svém a často zcela jinak, než Západ očekával.
Když Trump označil Zelenského za diktátora se čtyřprocentní podporou a podrobil jej ponižujícímu zacházení v Bílém domě, možná si neuvědomil, jak obrovsky tím ukrajinskému prezidentovi pomohl doma. Ukrajinci možná Zelenského kritizují, ve chvílích ohrožení se ale kolem svého lídra semknou. To se projevilo i na podpoře ukrajinského prezidenta, která v jednu chvíli sahala bezmála k 60 procentům, což je po třech letech války nebývalé. Nemluvě o tom, že to výrazně překračuje oblíbenost šéfa Bílého domu mezi Američany.
Mezitím se dokonce objevily zvěsti, že američtí představitelé sondují, kdo z Ukrajinců by se proti Zelenskému mohl postavit v případných volbách, na které se ukrajinský prezident podle některých zpráv západních médií už dokonce i nenápadně začal připravovat.
Nijak významně prý nepochodili, protože bývalý prezident Porošenko se Zelenským už jednou prohrál, a nemá proti němu šanci, podpora bývalé premiérky Tymošenkové balancuje někde kolem čtyř procent a úvahy o možné kandidatuře prý rázně odmítla. Od jediného z možných protikandidátů, kteří by mohli mít naději proti Zelenskému obstát, bývalého velitele ukrajinské armády generála Zalužného, se lze bezpochyby nadít všeho jiného, jenom ne vstřícnějšího postoje k přijetí ruských požadavků na odzbrojení Ukrajiny, anebo uznání ruského nároku na okupovaná území. Ani jeho preference navíc zdaleka nedosahují podpory Volodymyra Zelenského.
Navzdory této pro Američany neradostné vyhlídce se Washington nadále snaží ukrajinskému prezidentovi zkomplikovat život, jak to jenom jde. Naposledy prostřednictvím nehorázně změněných podmínek smlouvy o nerostech, která měla nově dát Američanům naprosto rozhodující slovo, nejen pokud jde o ukrajinské lithium a podobné prvky, ale také v případě ukrajinské ropy a zemního plynu.
Američané tedy oproti původnímu plánu ještě přitvrdili. Zelenskyj se nechal slyšet, že by nechtěl, aby Spojené státy nabyly dojmu, že Ukrajina je proti dohodě jako takové. Natož, aby se hovořilo o uzavření smlouvy, jejíž podmínky se několikrát změnily. Autor Kmotra by o tom možná napsal, že to tak trochu zní, jako by v Kyjevě už zalehli na matrace.
Zatímco temperamentní ukrajinský prezident tentokrát očividně nezameškal své lekce v kurzu diplomacie, Donald Trump by si měl začít možná dávat větší pozor. Tlak na Zelenského začíná být až příliš zjevný a ze strany Bílého domu působí jako zoufale osobní. Pro rádoby nejmocnějšího muže světa by to nebyla nejlepší vizitka.
