KOMENTÁŘ / Schopnost zveličovat své zásluhy byla Donaldu Trumpovi vždy vlastní. Tvrdí třeba, že kdyby byl v Bílém domě on, tak by Putin nikdy nezaútočil na Ukrajinu, Hamás na Izrael a celkově by na světě byl mír. Teď se na konferenci mladých konzervativců pochlubil, že zabránil válkám s Francií. Z následných slov vyplynulo, že myslel asi ty obchodní, ale těžko říct.
Na konferenci Truning Point USA bylo vůbec veselo. Tucker Carlson, který řečnil před Trumpem, se vyjádřil v tom smyslu, že Trump by měl nastoupit k moci, i kdyby volby prohrál. Přirovnal to k tomu, když otec musí srovnat svou zlobivou dceru. Přirovnání o výprasku pak rozvedl to takových detailů, že to skoro vypadalo, jako by se psychologovi svěřoval se svými fantaziemi.
Podstatnější ale je, že v jeho přirovnání je lid zlobivé dítě, které musí spravedlivý autokrat srovnat, když si nevybere jeho cestu. Budoucnost Republikánské strany je velmi temná, pokud ji budou určovat ti, kteří v publiku tomuto výlevu nadšeně aplaudovali.
Válka s Francií a chytrák Macron
Zlatým hřebem bylo ale přirozeně vystoupení republikánského kandidáta. Ten ve městě Duluth v Georgii, jednom z klíčových států, předvedl klasické rozevláté představení, kdy mluvil o všem možném. Největší pozornost ale vzbudil právě komentář o válkách s Francií, kterým prý zabránil.
Z následujících slov, kdy mluvil o tom, že Francie chtěla zavést cla ve výši 25 %, se dá dovodit, že nejspíš myslel 3% daň na technologické giganty, jako je Google. Tu nakonec Francie skutečně nezavedla a nejspíš skutečně v reakci na to, že Trump vyhrožoval vysokými odvetnými cly. Bývalý prezident se tak chlubil, že „chytráka Macrona“ doběhl.
Chorobné lhaní, nebo stařecká senilita
Tak jako tak, z faktického hlediska si Trump nepamatoval ani správná čísla. Navíc je celkem jasné, že válka rozhodně nehrozila. Možná měl Trump na mysli válku obchodní. Pak by jeho výrok dával alespoň nějaký smysl, byť sám bývalý prezident sousloví „trade wars“ nepoužil.
Trumpovy výroky a chování v poslední době vzbuzují otázky o tom, jak je na tom mentálně. Rozhovory dává jen spřáteleným médiím, kde nečelí žádným těžkým otázkám. V projevech skáče od jednoho ke druhému a přehání. To ale do jisté míry dělal vždy.
Buď jak buď, setkání v Duluthu bylo bizarností, která by ještě před 15 lety vzbudila značný rozruch. Je smutné, že jsme v situaci, kdy to prostě byla jen další normální středa.