KOMENTÁŘ / Nový americký prezident se do vládnutí pustil s vervou. Vydal celou řadu exekutivních nařízení, z nichž některá jdou na hranu toho, co prezident může, a možná i za ni. To koneckonců rozhodnou soudy. Horší je, že v jiných otázkách by se mu musel postavit Kongres, a zatím to nevypadá, že by na to republikáni měli odvahu. Donald Trump tak třeba vyhodil 18 nezávislých auditorů přidělených k různým vládním úřadům. Odebral bezpečnostní prověrky a ochranu mnoha bývalým činitelům, s nimiž se v minulosti neshodl. Naposledy úřadující ministr spravedlnosti vyhodil prokurátory, kteří se podíleli na vyšetřování Trumpovy snahy zvrátit volby a podezření z neoprávněného nakládání s tajnými dokumenty.

Trump ale nabourává normy i v jiném ohledu. Přikázal například zastavení vyplácení již schválených federálních prostředků na různé sociální a další programy s výjimkou důchodového zabezpečení a lékařské péče. Rozpočet, který na ně Kongres vyčlenil, má přitom váhu zákona a prezident se nemůže jednostranně rozhodnout, že je nevyplatí. Nic na tom nemění fakt, že mu třeba i oprávněně připadají jako plýtvání.

Ochrana proti špatným vládcům a autoritářům

Podstatou dělby moci a pojistek proti jejímu zneužívání je totiž to, že platí úplně stejně pro nápady, které se nám můžou zdát jako dobré, i pro ty, které se nám nelíbí. Pokud Trump dokáže svou vizi úspor protlačit Kongresem, pak prosím. Do té doby je ale povinen zařídit vyplácení toho, co legislativa schválila.

Dále čtěte

Trump začal přetvářet imigrační systém, záležet ale bude i na soudech a kongresu

Americký prezident Donald Trump v prvním týdnu svého druhého funkčního období spustil rozsáhlé změny v imigračním…

Proti tomu by se ale musela ohradit právě moc zákonodárná a republikáni to zjevně udělat nechtějí. Jenže tohle rozšíření pravomoci exekutivy je pro republikány danajským darem. Teď možná i někteří tleskají, protože s tím, čeho Trump chce docílit, souhlasí. Jenže co až bude v Bílém domě zase sedět demokrat? Budou mu republikáni přiznávat stejně široké pravomoci? Americký systém je rozumným kompromisem mezi akceschopností a snížením rizika plynoucího z absolutní moci.

Ode zdi ke zdi

Vyvažování je podstatou americké politiky. Američtí voliči vyvažují rádi. Od 90. let platí, že prezidentova strana v kongresových volbách v poločase ztrácí. Výjimkou byl jen rok 2002, kdy se projevil vliv útoků z 11. září a národní semknutí v době války proti teroru. Clinton, Obama, Trump v prvním funkčním obodobí, i Biden se museli po dvou letech rozloučit s většinou ve sněmovně. Republikánská většina je v současnosti už tak miniaturní.

Místo snahy se dohodnout to ale vedlo k čím dál většímu pokušení vládnout právě skrz exekutivní nařízení. Jenže právě proto, že je snadné je vydat, tak je může další prezident stejně snadno zrušit. To by nevadilo, kdyby se používala pro to, k čemu byla určena. Jenže status exekutivního kroku měly třeba i dohoda o íránském jaderném programu, nebo Pařížská dohoda. Proto Trump mohl snadno od obou odstoupit, Biden tu druhou opět uznat a Trump teď znovu vypovědět.

Americká politika se tak potácí ode zdi ke zdi. Republikánské vzývání mandátu ke konzervativní revoluci, i když pro voliče byly důležitější spíš inflace a imigrace, vystřídá obrácené volání demokratů. Takhle se ale vládnout nedá.

Odpovědnost a transparentnost vlády

Vyhození auditorů a prokurátorů je krokem, který prokazuje podobné pohrdání pojistkami proti zneužití moci, byť jinými. Systém nezávislých auditorů byl Kongresem zaveden po aféře Watergate, která otřásla důvěrou Američanů v systém. Prezident se jich nemůže bezdůvodně zbavit a každopádně má o svém záměru je odvolat informovat Kongres s třicetidenním předstihem. To Trump neudělal.

Odvolání zaměstnanců ministerstva spravedlnosti, kteří nezastávají politické funkce, je pak popřením principu apolitičnosti státní správy. Mnozí voliči alergičtí na státní úřady k nim jako k byrokratům nebudou cítit žádný soucit. Nicméně i v tomto případě jde nejspíš o protizákonný krok. Zákon o státní službě umožňuje propuštění jen v případě, že je zaměstnancům prokázáno pochybení.

Když k tomu připočteme přimknutí vlasntíků médiií a sociálních sítí, jako jsou Jeff Bezos, Elon Musk a Mike Zuckerberg, k nové administrativě, máme recept na katastrofu. Výrazné oslabení demokratických norem a institucí nemusí být fatální a trvalé. Nicméně pokud se mu především republikáni nedokážou postavit, bude pokračovat a šance, že fatální bude, poroste.