V létě rozhodl Nejvyšší soud Spojených států v případu Trump vs. the United States, že prezident má nárok na imunitu na činy, které jsou spojené s výkonem funkce. Žalobce v kauze snahy zvrátit porážku ve volbách v roce 2020 musel svou žalobu přepracovat. Vypustil mimo jiné celou část týkající se Trumpových snah využít k tomu ministerstvo spravedlnosti. Soustředí se na ty aktivity, které Trump dělal či plánoval se svými soukromými právníky a poradci. Tvrdí, že bývalý prezident v soukromí uznával, že volby prohrál.
Případ se k soudu určitě nedostane před volbami. Aktualizovaná žaloba je tak poslední možností, jak mohou voliči nahlédnout, o co přesně se Trump po minulých volbách snažil. Je třeba brát v potaz, že jde teprve o obžalobu. O Trumpově vině může rozhodnout jedině soud. Dvě tvrzení Jacka Smithe ale krom trestněprávní odpovědnosti vyvolávají závažné otázky o odpovědnosti morální.
Lež, nebo Trumpovo pevné přesvědčení
Obě tvrzení se točí kolem toho, co Trump říkal veřejně a co uznával v soukromí. První se týká korespondenční volby. Podle žaloby bývalého prezidenta několik poradců informovalo, že díky sčítání nebude výsledek znám v den voleb. Navíc ho varovali, že díky tomu, že korespondenční volbu využijí více voliči demokratů, je dost pravděpodobné, že Trump bude vést ve sčítání hlasů v den voleb, ale že toto vedení postupně ztratí.
Bývalý prezident se s plným vědomím těchto skutečností prohlásil za vítěze voleb v době, kdy sčítání ještě probíhalo. Věděl přitom dobře, že je velice pravděpodobné, že se jeho těsné náskoky v Pensylvánii a Georgii rozplynou. Nešlo tedy o nic jiného než připravit si půdu pro pozdější manipulace.
Porážku neuznat za žádnou cenu
Druhé tvrzení se pak týká toho, že bývalý prezident odmítl svou porážku veřejně uznat. Trumpovi obhájci svou strategii stavěli i na tom, že jejich klient skutečně věřil, že volby vyhrál, a tak konal v souladu se svým přesvědčením a nikoliv ve zlém úmyslu. Jack Smith ale dokládá řadu případů, kdy mu jeho vlastní právníci, lidé z jeho kampaňového týmu i viceprezident Mike Pence jasně řekli, že volby prohrál a soudy jeho stížnosti neuznají.
Bývalý prezident přesto svá tvrzení opakoval dál, a to i na setkání před útokem na Kapitol. To, jak podotýká Smith, bylo organizováno a financováno ze soukromých zdrojů a nejednalo se tedy o oficiální akt ve funkci prezidenta. Stejně tak snaha využít tzv. falešných volitelů byla čistě soukromou iniciativou, která závisela na udržení zdání, že Trump volby neprohrál.
Pověsit Mikea Pence v Kapitolu
Plán na využití falešných volitelů závisel na spolupráci viceprezidenta Mikea Pence. V podstatě šlo o to, že v oněch cílových státech, kde Trump tvrdil, že vyhrál, se sejdou i jeho volitelé. Do Kongesu pak pošlou výsledek, který byl v rozporu s výsledky voleb a seznamy volitelů certifikovaných státními volebními komisemi. Pence, který společnou schůzi obou komor jako předseda Senátu vedl, by pak mohl odmítnou uznat certifikované seznamy.
Pokud by to udělal, plánoval bývalý prezident dle obžaloby tlačit na státní legislativy v těch státech, kde je ovládali republikáni, aby výsledky změnily. Následně by podle tohoto plánu Kongres posvětil nové volitele bez ohledu na součty hlasů. Proti tomu se naštěstí postavil jak sám Mike Pence, který měl hrát klíčovou roli, tak i předseda senátní většiny republikán Mitch McConnel
Jack Smith se v žalobě snaží doložit, že Trump úmyslně své příznivce naměroval právě proti svému viceprezidentovi. Tweet, v němž ho obvinil z nedostatku odvahy, protože odmítl zvrátit výsledky voleb, četl jeden z útočníků nahlas do megafonu. Poté se chodbami Kapitolu začalo rozléhat volání po Penceově popravě. Trump odmítl své přiznivce uklidnit, i přes naléhání vlastních dětí. I v následných rozhovorech říkal, že si za to Pence mohl sám.
Morální a trestní odpovědnost
Obžaloba před soudem nemusí obstát. Prokázat trestněprávní odpovědnost za spiknutí je náročné a porota se musí shodnout jednomyslně. Soud do voleb určitě neproběhne. Zveřejněný dokument je tak asi poslední příležitostí pro voliče si na kauzu udělat názor. Trump z dokumentu vychází jako amorální a bezskrupulózní člověk, který se snažil udržet u moci za každou cenu.