Trumpova hrozba útoku na „kulturní“ místa v Íránu, pokud by teheránský režim chtěl pomstít generála Kásima Sulejmáního, vyvolala dost velké zděšení. Stejně jako výhružky sankcemi Iráku. O zachování role státníka tady nemůže být řeč. Tohle už je amatérismus narušené osobnosti.

Jak se píše v komentáři na CNN: „Útok na kulturní místa, jako jsou náboženské nebo historické památky, by mohl ohrozit civilisty a mohl by porušit několik mezinárodních smluv a pravděpodobně by byl považován za válečný zločin.“

„Nic nesjednotí lidi tak, jako úmyslné ničení milovaných kulturních památek,“ řekl Jim Sciutto, hlavní korespondent pro otázky národní bezpečnosti CNN.

Trump však znovu zopakoval svou hrozbu reportérům na palubě Air Force One, když z dovolené na Floridě odlétal zpět do Washingtonu.

„Mohou zabíjet naše lidi, smějí mučit a mrzačit naše lidi, smějí používat bomby na silnicích a vyhazovat naše lidi do povětří a my se nesmíme dotýkat jejich kulturních památek? Takhle to nefunguje,“ řekl prezident.

Trump také pohrozil uvalením přísných sankcí na Irák, pokud by americké jednotky byly nuceny odejít. Irácký parlament ovšem už odhlasoval, že Američané mají odejít, a Trump na to reagoval tvrzením, že Spojené státy mají v zemi základnu, která stála hodně peněz, a že v takovém případě by je Amerika chtěla zpět, jinak neodejde. Na Irák prý mohou být uvaleny sankce, vedle kterých ty momentální proti Íránu budou vypadat „krotce“.

Rusové by řekli: „On sošel s uma.“ A o šílenství tam dost vědí.

Svými výroky Trump opět ukázal, že není státník, ale nezodpovědná osoba, která neuvažuje o následcích svých slov a činů.

Že byl Sulejmání zločinec a hlava zločinců a nepřítel Ameriky, o tom není pochyb. Stejně tak se dá pochopit, že byl zlikvidován. Pochopit znamená uznat uvedené důvody, proč se tak stalo, jako tvrzení nepostrádající nějakou vnitřní logiku. Debata se dá vést o způsobu, načasování a místě. To všechno se ale pohybuje v rámci nějakého strategického myšlení, přičemž jsou tady dvě důležitá slova: strategické a myšlení. Přinejmenším poslední Trumpovy výroky ale nenaznačují, že by Trump nějak hluboce uvažoval, pokud vůbec.

Kdyby se někdo chtěl opírat o nějakou historickou analogii, dalo by se připomenout plošné bombardování německých měst na konci války. V této souvislosti se často mluví o Drážďanech. Je dobré si přiznat, že to opravdu nebyl dobrý nápad, který by se dal nějak rozumně obhájit. To se nedají plošné nálety na civilisty nikdy. Po zjištění všech skutečností se po válce ukázalo, že by bylo mnohem lepší a válku nejspíš zkrátilo, kdyby se spojenecké bombardéry zaměřily na průmyslové podniky a Třetí říši by se tak zlomil vaz. Plošná likvidace lidí neměla velký dopad. Zcela nejmenší měla na Hitlera, který už byl zcela v zajetí svého nihilismu a soudil, že budov není škoda, protože postaví po válce lepší, a pokud by válku náhodou prohrál, německý národ si stejně nezaslouží právo dál pokračovat ve své historii kvůli své slabosti.

Trump se chová jako barbar a zbytečně nahrává těm, kterým na srdci ze všeho nejvíc leží vyvolat vůči Spojeným státům negativní afekty. Spojencům, kteří se podíleli na pokusech o obnovu Iráku, tady podráží nohy.

To samé se týká vyvolání sporu s vedením Iráku. Pokud má být tohle celkovým výsledkem všech těch tisíců mrtvých vojáků, především amerických, statisíců Iráčanů a utracených bilionů dolarů, celkem logicky se nabízí otázka, k čemu to všechno bylo. Saddám by se dal zlikvidovat za zlomek vynaložených nákladů. Válka se vyhrála a Trump teď zatluče poslední hřebík do rakve zpackanému míru, pokud se tak dá sektářská válka nazvat.

Fanouškovství je smrt rozumu. Obdivovat Trumpa za to, že nechal vystřelit raketu, když není zjevně schopen zvládnout ani sebe, ani situaci, je naivní pohled. Hodně jásají ti, kdo nenesou svou kůži na trh a neponesou osobně žádné následky Trumpových činů. Příjemně si o tom pohovoří, asi jako se v bufetu kina někdo nadchne nad kovbojským výkonem herce na plátně. Pro svět je tragické, když největší západní demokracii vede člověk s výraznou poruchou osobnosti. V rámci kmenového myšlení, které je dnes na vzestupu, je ale náčelník náčelníkem. Na tom nic nemění poukazování na to, jak je opozice slabá a jak nikdo jiný nemá charisma a nestará se o problémy obyčejných lidí a podobné řeči. Celá jedna politická skupina vyprodukovala vůdce tohoto typu a přerostl jí přes hlavu.

Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vidí jako vadnou celou akci. Na svém Facebooku píše:

„Je pravda, že Sulejmání velel oddílům Islámských revolučních gard, které se soustředily na boje v zahraničí, a podporoval nejrůznější šíitské ozbrojené teroristické skupiny od Iráku přes Sýrii, Libanon až po Jemen. Dělal to jako generál a oficiální představitel íránského státu. Důležitá byla ale také jeho role v bojích s Islámským státem.

Já jsem ještě vyrostl v době, kdy se válka vyhlašovala. Teď se ale začíná střílet, bombardovat a odpalovat rakety, aniž by nějaký takový formální krok proběhl. Mě tento vývoj děsí. Překračujeme všechny meze mezinárodního práva. Někteří politici jsou očividně toho názoru, že stojí nad zákonem a nad právem a že mají tak jako legendární James Bond uděleno právo zabíjet kdekoliv na světě. Ovšem je něco poněkud jiného, jestli se jedná o film, nebo o skutečnost.

Dle mého názoru se vydáváme na velmi, velmi nešťastnou cestu. Samozřejmě, i jiné mocnosti páchají podobné činy, které k takovým výsledkům vedou. Zde je třeba připomenout zabití a pokus o zabití bývalých ruských rozvědčíků v Anglii. Už to bylo překročení jistých mezí, ale ještě to byla spíše válka tajných služeb. Teď se ovšem stalo to, že ten, který tento útok nařídil, tak to ještě hrdě oznámil svému národu a celému světu. Pokud si zvykneme, že můžeme kdekoliv a kdykoliv zabíjet, je to hrozivý vývoj.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Přiznávám, že jsem po celý život byl příznivcem Američanů, je to veliká demokratická země, která nám může být v mnoha věcech vzorem. Ale tyto činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám otevřeně, zločinné. Nikdo nesmí překračovat mezinárodní právo, ani prezident Spojených států.“

Tolik Karel Schwarzenberg.

Ať už to vidíme takto přísně, nebo shovívavěji, přinejmenším Trumpovy řeči o bombardování kulturních památek a sankcích na Irák jsou naprosto za hranou přijatelného. Většina těch, co jásají, jak vůdce kmene zlikvidoval cizího náčelníka, nemá tušení, co bude dál. Sami neponesou žádné následky, aspoň ne hned. To si do dna vypijí jiní. Nechceme přitom tolik, jen to, aby se proti zloduchům bojovalo chytře. To ovšem předpokládá, že to budou dělat chytří lidé.