![Ilustrační foto](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/289548/a3-2-1440x810-c.jpg)
Ilustrační foto FOTO: Pixabay
FOTO: Pixabay
![](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/812339/Snimek-obrazovky-2024-10-28-v-10.48.27-100x100-c.jpg)
KOMENTÁŘ / Nástup Donalda Trumpa 20. ledna obrátil svět vzhůru nohama. Z nadšených reakcí po celém světě se zdá, že nyní je čas dělat to právě tak, jako to dělá Donald Trump. Odklon od zelených politik a podpora těžby fosilních surovin ztělesněná republikánským sloganem z roku 2008 „Drill, baby, drill!“, ke kterému se Trump opakovaně vrací. Jenže něco takového může těžko aplikovat EU na svém území.
V USA jsou energie výrazně levnější především díky masivnímu rozvoji těžby zemního plynu z břidlic metodou hydraulického štěpení. Tato technologie není úplně neškodná pro životní prostředí. V EU se nepoužívá, ne proto, že bychom byli v EU takoví blázni do ekologie. Jenže v Evropě máme asi třikrát vyšší průměrnou hustotu zalidnění. Ta ve Spojených státech dosahuje 34 obyvatel na kilometr čtvereční, v EU je to 106 obyvatel, v ČR dokonce 133 obyvatel na čtvereční kilometr. Tak propastný rozdíl vysvětluje, proč je v USA snazší postavit cokoliv od ropného vrtu po megatovárnu. V EU se zkrátka při jakékoliv aktivitě potýkáte se sousedy, kteří mají problém i s větrnou turbínou v dáli na horizontu. Myslíte, že si čeští fanoušci Donalda Trumpa nechají v blízkosti svého obydlí zbudovat vrt?
Green Deal není jen ekologie, ale i bezpečnost
Pokud se bavíme o konkurenceschopnosti vůči USA a Číně, musíme brát v úvahu kontext našich podmínek a kultury, které v tomto směru vytváří nějaké limity. A rovnou si řekněme, že je to dost možná správně. V EU zkrátka nechceme a nemůžeme přistoupit k některým způsobům využívání nerostného bohatství po vzoru USA. Stejně tak nechceme a nemůžeme přistupovat k řešení problému sousedství po čínském vzoru. Pro tamní režim není problém deportovat obyvatelstvo ve prospěch průmyslové zóny.
EU je proto do značné míry odkázána na dovoz energetických surovin z jiných částí světa, zejména ropy a plynu. Rusko bylo vždy rizikovým dodavatelem. Toto riziko se naplnilo, když se Putin rozhodl svou zemi vyvést mimo civilizovaný svět a napadl sousední Ukrajinu. Dnes již není myslitelné suroviny odtamtud odebírat. Alespoň do doby, dokud Putinův režim, představující přímé ohrožení i pro nás, nepadne a Rusko neprojde transformací zpět do země respektující mezinárodní právo.
Naneštěstí ani ostatní dodavatelé nejsou úplně spolehliví. Tedy pokud nemáme být postaveni před dilemata obhajoby našich hodnot lidských práv a demokracie oproti energetické bezpečnosti. I proto má ostatně EU strategii pro omezení závislosti na dovozu energetických surovin. Je paradoxně extrémně nepopulární a jmenuje se Green Deal.
Zelená revoluce v číslech. Solární energie dává opravdu smysl
Přes svoji nepopularitu je i strategií úspěšnou hned ze dvou pohledů. Málo doceňovaná je akcelerace inovací, kterou klimatická politika EU způsobila v oblasti obnovitelných zdrojů. Zajímavý pohled nabízí Bill Gates ve své knize Jak zabránit klimatické katastrofě. Velice dobře ukazuje, za jakých okolností je efektivní pro určitou technologii investovat do výzkumu a vývoje a kdy je účinnější podpořit rozvoj této technologie stimulací poptávky. Výzkumná oddělení soukromých společností orientovaná na uspokojení poptávky jsou totiž v určité fázi mnohem efektivnější než vědeckovýzkumné instituce řešící teoretické koncepty.
V roce 2010 byly solární panely drahým výstřelkem s průměrnou účinností okolo 15 procent. Jejich instalace vyžadovala kombinaci optimálních podmínek a štědrých dotací, aby měly projekty smysl. Dnes je účinnost solárních panelů mezi 22 a 25 procenty, v horizontu pěti až deseti let bude standardem přes 30 procent. Náklady na kW instalovaného výkonu klesly mezi roky 2010 a 2025 o 85 procent, přičemž trend poklesu ceny stále pokračuje. U bateriových úložišť klesla za stejné období cena za kWh kapacity dokonce o víc než 90 procent.
Politika EU výrazně přispěla ke komerční konkurenceschopnosti těchto technologií a jejich uplatňování i v méně vyspělých zemích, které dnes mají alternativu k růstu založenému na fosilních zdrojích. Stimulace poptávky se v tomto případě osvědčila a přinesla světu špičkové použitelné technologie za přijatelnou cenu mnohem dříve.
Energie z obnovitelných zdrojů je levnější
Druhým podstatným úspěchem je, že v uplynulých pěti letech nemusela EU dovézt plyn za 53 miliard eur a černé uhlí za 6 miliard eur. A to právě díky substituci fosilních zdrojů zdroji obnovitelnými. V uplynulém roce byl podíl fosilních zdrojů na výrobě elektřiny historicky nejnižší – jen 29 procent. Z toho pouhých 10 procent uhlí a 16 procent zemní plyn. Vítr má na svědomí 17 procent vyrobené elektřiny, solární elektrárny 11 a vodní elektrárny 13 procent. Největší podíl na celkové produkci mají jaderné elektrárny – 23,7 procenta.
Obnovitelné zdroje mají stále obrovský nevyužitý potenciál, který se nadále zvětšuje díky pokračujícím inovacím. Díky kombinování s bateriovými úložišti už není na místě ani vtípek se zdroji občasnými. Naopak bateriová úložiště vykazují podstatně kvalitnější vlastnosti pro regulaci sítě než uhelné bloky nebo paroplynové elektrárny.
Přes euforii trumpismu není důvod, aby EU svůj kurz měnila. Čisté energie jsou dnes nejen ekologičtější, ale také levnější. V neposlední řadě přispívají k energetické bezpečnosti. Však drahé energie nemáme kvůli obnovitelným zdrojům, ale kvůli zdražení zemního plynu. Cesta k jejich opětovnému zlevnění a tím i posílení konkurenceschopnosti EU nespočívá v návratu ke starým technologiím, ale v rozvoji těch nových.