Protesty proti Donaldu Trumpovi neberou konce. Další mohutná vlna se očekává až na den jeho inaugurace, ale tiché žbluňkání jen tak neustane. Tentokrát to schytal Trumpův viceprezident Mike Pence, kterého vypískali a vybučeli diváci na Broadwayi. Příležitost promluvit si nenechal ujít ani jeden z herců, který k Pencemu přednesl moralizující projev. Někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní.

Aby bylo jasno, netřeba excentrického miliardáře litovat, jak mu všichni ubližují – Trump miluje kontroverzi, postavil na ní svoji vítěznou kampaň, ve které říkal takové šílenosti, že i pětileté dítě by přesně vědělo, co v některých kruzích vyvolají, a protože Trump není pětileté dítě, je naprosto zřejmé, že si ty reakce vyloženě užívá. Otázkou je, jak některé akce působí na zbytek Ameriky, na „mlčící většinu“ Trumpových voličů.

Už se perou!

Trumpovy mítinky od začátku přitahovaly velké množství lidí. Kamkoliv přijel, tam se shromažďovaly davy. To samé mimochodem fungovalo u Bernieho Sanderse, ne však u Hillary Clintonové. Ta měla opravdu oddaných stoupenců málo. Přibližně tolik jako nadšených příznivců, získal Trump i rozhodných odpůrců. Vzhledem k lidnatosti Spojených států však těch, kteří se vydali demonstrovat do ulic, nebylo a není mnoho.

Protesty proti Trumpovi tedy nejsou ničím novým. Zato vesměs stojí za to. Od začátku je provází ty samé jevy: demolování aut, pálení amerických vlajek a nepříliš invenční hesla. Trumpova kampaň byla unikátní tím, že od samotného začátku připomínala závěrečnou scénu Troškova opusu Slunce, seno a pár facek. Nevěříte? Věřte. Je to pořádná jízda. Pojďme na to.

2015

• V červnu 2015 Trump ohlásil kandidaturu a zahájil ji slovy, že ilegální přistěhovalci z Mexika přináší drogy, zločin a jsou to násilníci. Ještě téhož měsíce se setkal s občanskými a podnikatelskými lídry v City Clubu v Chicagu. Ten byl vyprodán během patnácti minut, tisíce lidí se dovnitř nevešly. Před klubem demonstrovalo asi sto osob. Ke střetům nedošlo.
• V červenci 2015 ve Washingtonu, D.C, skupina lidí protestovala u Trumpova hotelu a dožadovala se celosvětového bojkotu jeho nemovitostí a televizních pořadů. O den později měl Trump projev pro skupinu sdružující konzervativní příslušníky hollywoodské elity. Demonstrovalo asi 150 osob, které ničily Trumpovy podobizny. Došlo k menším srážkám s Trumpovými příznivci. Protesty při mítincích s voliči v Arizoně a Texasu.
• V srpnu 2015 protest v Michiganu, svolavatel Demokratická strana Michiganu, kvůli Trumpovým „anti-přistěhovaleckým, anti-veteránským vyjádřením“. Protesty mexického občana během tiskové konference, vyveden ven, Trump se s ním posléze setkal osobně.
• V září 2015 šéf Trumpovy ochranky Keith Schiller natočen při strkanici s jedním z demonstrantů. V říjnu několik střetů Trumpových odpůrců a příznivců ve Virginii. V listopadu stovky demonstrantů před Rockefeller Plaza v New Yorku, kde Trump uváděl Saturday Night Live.
• V prosinci 2015 Trump předčasně ukončil shromáždění v Severní Karolíně, byl desetkrát překřičen odpůrci. Totéž se opakovalo v Jižní Karolíně a v Michiganu. Tisíce demonstrantů na mítinku v Michiganu, masivní zásah ochranky.

2016

• V lednu demonstrují příznivci Bernieho Sanderse a seskupení Black Lives Matter na Trumpově akci v Massachusetts, v radničním parku ve Vermontu protestuje 700 lidí proti Trumpově návštěvě.
• V březnu srážky příznivců a odpůrců na shromáždění v Kentucky, Severní Karolíně, v Louisianě dvaatřicet zatčených, v Chicagu shromáždění zrušeno z bezpečnostních důvodů, odpůrci v řádech tisíců. Trump si stěžuje, že je pronásledován, v Kansasu střety odpůrců s policií, v Utahu protestující hází na Trumpovy odcházející příznivce kameny, zasahuje policie. Tisíce odpůrců demonstrují v New Yorku u Trump Tower, propuklo násilí, mohutné střety s policií, další tři zatčení v Arizoně, kde Trumpův černošský příznivce mlátil a dupal na bělošského odpůrce s kapucí Ku Klux Klanu.
• V dubnu stovky demonstrantů v New Yorku, v Connecticutu zatčen muž, který telefonicky hrozil bombou na Trumpově shromáždění, v Anaheimu střety příznivců a odpůrců, násilnosti odpůrců, pět příznivců včetně dvou dětí zraněno, tisícové střety v Kalifornii, sedmnáct zatčených odpůrců, zejména za zdemolování pěti policejních aut.
• V květnu další demonstrace v Kalifornii a Washingtonu, další zatčení, v Novém Mexiku demonstranti hází kameny a lahve na policii a policejní koně, pálení Trumpových portrétů, demolování policejních aut. Další srážky v Anaheimu, další zatčení. Pětatřicet zatčených v San Diegu.
• V červnu v Kalifornii odpůrci demolují auta a pronásledují po ulicích Trumpovy příznivce, napadání policistů, pálení amerických vlajek, názorový web Vox se distancoval od esejisty Emmetta Rensina za podněcování násilí při protestech, střety ve Virginii a Dallasu.
• V srpnu klidný protest v Maine, v Minneapolis demonstranti útočí na Trumpovy příznivce, v Arizoně asi pět set lidí ničí Trumpovu podobiznu v životní velikosti.
• V říjnu už se neděje skoro nic – někdo zničí Trumpovu hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a před Trump Tower protestují oběti sexuálního násilí. Ke slovu se hlásí hudební hvězdy se svým projektem 30 dní, 30 skladeb (později 30 dní, 40 skladeb a nakonec 30 dní, 50 skladeb), to znamená každý den do voleb jedna (dvě, tři) píseň proti Trumpovi.

Protesty proti Trumpovi a výtržnosti jeho odpůrců byly s blížícím se Trumpovým vítězstvím v primárkách tak silné, že v červnu tohoto roku odsoudil násilí na demonstracích demokratický kandidát Bernie Sanders. Vermontský dobrák zároveň vyzval své stoupence, aby se k takovým činům v žádném případě neuchylovali.

Celebrity, co to trochu přehnaly

Vlastně trochu víc. Bryan Cranston, Samuel L. Jackson, Lena Dunham, Miley Cyrus, Amy Schumer, Chelsea Handler, Keegan-Michael Key a Whoopi Goldberg naslibovali, že se odstěhují z USA. Pokud většinu z nich neznáte, je to v pořádku, Američané je sice vesměs znají, ale na jejich názorech jim záleží asi jako vám. Jon Stewart a Cher plánovali opustit planetu.

Nikdo z nich samozřejmě své „hrozby“ nesplnil, ale existuje větší důkaz nabubřelosti a odtržení od reality než skutečnost, že si vůbec nepoložili otázku, proč by to mělo Trumpova voliče z Kentucky nebo Ohia zajímat? Toho možná zahřály na duši hysterické povolební výlevy, jako například: „Vy, co jste pro něj hlasovali, jste tak slabí! Nejste jen špatně informováni, ani jste si nepokusili zjistit informace!“ nebo „Je jasné, kdo zničil Ameriku – běloši.“

S podporou celebrit se musí nakládat nanejvýš opatrně, jak s ní ale mohla naložit Hillary Clintonová, když sama neudržela nervy na uzdě a nazvala polovinu Trumpových příznivců „ubožáky“ – rasisty, homofoby, sexisty, xenofoby a islamofoby? Kritika Trumpa se neobešla bez přezíravosti a arogance vůči lidem, kteří s ním sympatizovali. A nesympatizovali s ním kvůli rasismu, homofobii, sexismu, xenofobii a islamofobii, ale kvůli problémům, o nichž v Hollywoodu nemají ani ponětí.

Dokonce Bill Maher, kterého snad nikdo nemůže obvinit ze sympatií k republikánům, ve své post-volební reflexi zmínil, že „demokraté ztratili hlas bílého pracujícího muže. Vytvořili pocit, že jeho problémy nejsou reálné. Pro mnoho Američanů se stali výstavní skříní falešného rozhořčení a sociálního inženýrství. A řekl bych, že se v tom moc nemýlí.“ Další falešné rozhořčení, tentokrát pro změnu z Hollywoodu, pak mělo úplně opačný efekt.

Mezi Hollywoodem a zbytkem Ameriky navíc existuje větší propast než mezi Prahou a zbytkem republiky. Hollywood je synonymem pro „liberal“, nikdo od něj podporu republikánských kandidátů neočekává, a to ani těch „klasických“, pro řadu konzervativních Američanů je ještě ke všemu symbolem nemravnosti, drog, nespoutaného sexu a úmrtí v sedmadvaceti. Zkuste si moralizovat někoho, kdo opovrhuje vaší morálkou.

Trump to tak chtěl

Přestože je jakýkoliv konzervativní republikán automaticky cílem levicově-liberálního mainstreamu, nebo možná právě proto, Trump se od začátku rozhodl vydat cestou „když mě už budou nenávidět, tak ať mají za co“. Nebyl neobratný nešika, který by občas něco plácnul a pak nevěděl, jak to vzít zpět. Svoji kampaň vedl přesně takhle záměrně. V tom šílenství „byla metoda“.

Metoda, prostřednictvím které komunikoval s voliči. Miliardář ze Silicon Valley a Trumpův stoupenec Peter Thiel brilantně vyjádřil rozdíl v optice vnímání Trumpových výroků. Sám se setkával s výtkami, že jako otevřený gay podporuje Trumpa, přestože Trump byl v sociálních otázkách nejliberálnější republikánský kandidát a punc „konzervativního pravověří“ mu musel dodávat Mike Pence.

Thiel říká: „Podle mě je velký rozdíl v přístupu médií, která berou Trumpa doslovně. Neberou ho vážně; berou ho doslovně. Myslím si, že většina Trumpových voličů to má naopak: berou Trumpa vážně, ale ne doslovně. Takže když slyší výroky o muslimech nebo zdi, neptají se: ‚Takže postaví na hranicích Velkou čínskou zeď?‘ nebo ‚Jak chce realizovat ty testy v praxi?‘ To, co z toho slyší, je, že Trump plánuje zdravější, rozumnější migrační politiku.“

Sekundární dopady velkohubé neomalenosti byly dva: o nikom jiném se tak nemluvilo, což Trumpovi vyhovovalo, a proti nikomu se tak nedemonstrovalo, z čehož si ovšem Trump těžkou hlavu nedělal. Naopak, na setkáních s voliči se demonstrantům vysmíval a obecně se jejich aktivitou podle všeho jen dobře bavil.

Zároveň dokázal vytvořit auru toho, kterého nenávidí všichni od „svědomí národa“ z Hollywoodu po attention whores se slovní zásobou „racist“ a „bigot“, zkrátka lidé, které nikdo kromě nich nebere moc vážně a každý druhý jim to rád vytmaví.