Vladimir Putin a Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Seznam států, na něž Donald Trump ve středu večer uvalil cla, je vskutku impozantní. Pozornost si však také zaslouží, koho vynechal. Jde o pašalíky jeho dvou oblíbených diktátorů, Vladimira Putina a Kim Čong-una.
Ruská ekonomika se po třech letech sankcí a vyčerpání růstového impulsu v podobě „válečného keynesianismu“ nachází ve vážném stavu. Ruské akcie prodělaly nejhorší propad od roku 1998, kdy došlo k platební neschopnosti. To signalizuje reálný propad ekonomiky napříč jednotlivými sektory.
Aktivita zpracovatelského průmyslu klesla nejhlouběji za tři roky. Rekordní pokles zaznamenávají i zdánlivě silné velké podniky. Centrální banka důrazně varuje před riziky možného propadu cen ruské ropy, obzvláště v kombinaci se silným rublem. Plynařská společnost Gazprom poté, co přišla o velkou většinu evropských trhů a musela hradit tučné válečné výpalné, rozprodává firemní nemovitý majetek. Uhelný průmysl se nachází na pokraji bankrotu.
Hlavní ruský výrobce nákladních automobilů, společnost KAMAZ, zaznamenal od počátku totální invaze na Ukrajinu osmadvacetinásobný propad zisku. Ve skladech se nahromadily desetitisíce vyrobených vozidel, které není možné prodat. Zástupci byznysu už nějaký čas varují před masovými bankroty firem napříč sektory. Cena brambor roste natolik, že se objevily návrhy na státní regulaci „z důvodu národní bezpečnosti“.
Shrnuto, po třech letech válčení se ruská ekonomika ocitá „na přístrojích“ a hrozí jí úplné vyčerpání rezerv. Za jinak stejných okolností by si Moskva mohla dovolit válčit řekněme 12-18 měsíců, než by se dostala do opravdu kritických ekonomických potíží.
Naštěstí pro Putina je tu ovšem Trump, který zvažuje rozvolnění sankcí – a ve chvíli, kdy Rusům začal docházet dech, vyvolává ekonomickou krizi globálních rozměrů.
Jako ve 30. letech?
Ochranářská politika mezi dvěma světovými válkami vyústila v dosud nejvážnější hospodářskou krizi moderních dějin. Destabilizovala ekonomiky po celém světě, v řadě zemí výrazně přispěla také k politické destabilizaci. Nebýt Velké krize, Adolf Hitler by se patrně nikdy nedostal v Německu k moci.
Právě destabilizující faktor tohoto řádu přináší dnešní globalizované ekonomice šestinásobný bankrotář Trump. S tím rozdílem, že v době proslulého velkého krachu na newyorské burze v roce 1929 nebyly jednotlivé národní ekonomiky ani z desetiny tak propojeny a navzájem integrovány, jako je tomu v současnosti.
Trump tvrdí, že prý díky clům se do USA vrátí pracovní místa ve výrobních odvětvích, která byla v epoše globalizace „outsourcována“ do zemí s levnější pracovní silou. Plán ale nejspíš nevyjde, protože dostat kompletní dodavatelské řetězce „domů“ je dnes takřka nemožné. Zato se můžete spolehnout, že běžná americká rodina si už letos připlatí za zboží z dovozu řádově tisíce dolarů.
Obchodní válka s celým světem (až na Rusko a Severní Koreu) se Spojeným státům nakonec nevyplatí. Ekonomické potíže se ale v té či oné míře projeví takřka všude.
Nanejvýš paradoxní situace potká našeho východního souseda. Mnoho let byl Robert Fico ekonomy kritizován, že veškerý rozvoj slovenského hospodářství staví na automobilkách. Poté, co se jakožto předseda kdysi levicové strany Směr vydal do Washingtonu poslušně přihlásit k trumpistické karikatuře konzervatismu, americký prezident ho za mimořádnou podlézavost odměnil zavedením cel na dovážená evropská auta. A když se Fico u Evropské komise domáhal pomoci ve věci potíží, které si z 90 % zavinil sám, následně si stěžoval, že prý ho šéfka komise údajně označila za „idiota“. Jako by snad nešlo o takřka nehodnotící popis…
Trumpova cla zabolí téměř všechny. Americká ekonomika kvůli nim může upadnout do recese, podobně ale může skončit i české exportně orientované hospodářství.
V okamžiku, kdy Rusové začínají mít Putinovy válečné ekonomiky plné zuby, když platy nerostou už ani ve zbrojovkách, Trump jim názorně předvede svévolně vyvolanou krizi globalizované ekonomiky. Mužici uvidí, že i na Západě se mnoha lidem žije špatně. Trochu se vzpamatují a osvěženi škodolibostí vydrží ještě o nějaký ten měsíc či rok déle.
Po podkopání důvěry v NATO jde už o druhý Trumpův štědrý dar Putinovi. O takové výhře by se Kremlu za kteréhokoliv příčetného amerického prezidenta ani nesnilo.
Trump vede Spojené státy do mezinárodní izolace
Podle „velmi stabilního génia“ budou údajně proti jeho clům protestovat „globalisté“. Ve skutečnosti se však ihned dočkala prakticky univerzálního odsouzení. Proti se staví i dosavadní blízcí spojenci (World leaders call Trump tariffs ‚wrong‘ and ‚unjustified‘). Ultrapravicové italské premiérce Meloniové se opatření nelíbí o nic více než levicové britské vládě. Izrael je sedmnáctiprocentními cly na své zboží šokován.
Je téměř jisté, že postižené státy budou nadále usilovat o rozvoj volného obchodu – avšak prostřednictvím mezistátních dohod, které cíleně vynechají USA.
Cla nakonec přinesou do americké státní pokladny i nějaké příjmy. Ty však v konečném důsledku zaplatí ze svých kapes běžní spotřebitelé, kteří budou nuceni nakupovat dražší importované zboží a pořídí jej o to méně. V kombinaci s ohlášenými daňovými úlevami pro nejbohatší to vytvoří vysoce sociálně polarizovanou společnost s endemickou korupcí připomínající výbušnou situaci během tzv. Gilded Age z poslední třetiny 19. století.
Dlouho se psalo o tom, že ruský diktátor je zahleděn do imperialismu 19. století. Nyní máme i amerického prezidenta, jenž vytáhl z muzea merkantilismus století osmnáctého a všechny „krásy“ zkrachovalých politik před nástupem sociálního státu.
Protekcionistická celní politika byla v minulém století široce považována za levicové opatření. Pokud jde tedy o ty, kdo v Trumpovi viděli novou naději politické pravice, měli by si nejpozději v tuto chvíli veřejně sypat popel na hlavu kvůli hrubé pomýlenosti úsudku.
Zatímco americký prezident startuje obchodní válku dokonce i s tučňáky, jediní, kdo z ní budou prokazatelně těžit, jsou dosavadní páriové světového ekonomického systému – Vladimir Putin a Kim Čong-un. Pouze jejich ekonomikám se vyhnou dopady nepřátelských celních opatření a protiopatření.
Kdyby chtěl někdo ruskou ekonomiku uprostřed jejích fatálních potíží resuscitovat a dokonce snad i na čas znova nastartovat, těžko by postupoval výrazně jinak, než to právě dělá podnájemník Bílého domu.
