Setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v roce 2017. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
KOMENTÁŘ / Ačkoliv se Donald Trump pokusil převzít nápad francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o ochraně energetické infrastruktury a ideu tureckého úsilí o zajištění mírové černomořské dohody, jeho snahy o vyřešení války na Ukrajině se zas a znovu rozpadají. Kreml odmítl úplné příměří a požadoval odzbrojení Ukrajiny, stejně jako nyní odmítá návrh příměří v Černém moři a místo souhlasu opět přichází s protinabídkou.
Kreml zjistil, co na Donalda Trumpa, samozvaného mistra dohod, skutečně platí a jeho slabinu využívá, jak jen může. Onou slabinou amerického prezidenta je pochlebování, vyzdvihování jeho schopností, úspěchů a lichotky mířící přes oceán do Bílého domu.
„On (Putin, pozn. red.) mi vyprávěl historku, Tuckere,“ vzpomínal v rozhovoru s protrumpovským novinářem Tuckerem Carlsonem na své setkání s ruským prezidentem klíčový muž americké administrativy Steve Witkoff, zvláštní vyslanec pro Blízký východ a nově i pro Ukrajinu a Rusko. „Když byl prezident (Trump, pozn. red.) postřelen, šel do místního kostela, sešel se s knězem a modlil se za prezidenta ne proto, že by se mohl stát prezidentem Spojených států, ale protože ho s ním pojí přátelství a on se modlil za svého přítele.“
Je to jakási perverzní verze amerického snu. Z poslíčka se v ní nestal díky tvrdé práci, odvaze a houževnatosti milionář, ale z muže bez diplomatického zázemí, se stal snad nejvlivnější diplomat na světě, který má v rukou osud dvou světových horkých zón – Blízkého východu a Ukrajiny. Po Witkoffovi Putin americkému prezidentovi neposlal jen tuto dojemnou historku, která nenechala jedno oko suché, ale i portrét namalovaný známým ruským umělcem.
Alespoň malé vítězství Ukrajiny se hledá těžko
Po úterním oznámení, že Spojené státy uzavřely dvě samostatné dohody s Ukrajinou a Ruskem o dílčím zastavení bojů, Kreml přišel s dalším podobným pochlebováním na adresu Donalda Trumpa. „Vítáme kroky k historickému oživení černomořské obilné iniciativy,“ napsal Kiril Dmitrijev na sociální síti X.
„Prezident Trump dosahuje dalšího globálního průlomu díky účinnému dialogu a řešení problémů. Bude to velkým vítězstvím pro svět, včetně Ruska, Spojených států a Ukrajiny,“ dodal bankéř vystudovaný ve Spojených státech, kterého Vladimir Putin vybral do týmu vyjednavačů s Američany.
Prezident Trump dosahuje dalšího globálního průlomu díky účinnému dialogu a řešení problémů. Bude to velkým vítězstvím pro svět…
Podle Bílého domu se obě země „dohodly, že zajistí bezpečnou plavbu, vyloučí používání síly a zabrání využívání obchodních plavidel k vojenským účelům v Černém moři“. Velké vítězství světa, o kterém píše Dmitrijev, se v této dohodě hledá obtížně a alespoň malé vítězství Ukrajiny ještě hůře. Spojené státy a především prezident Donald Trump, který stále doufá, že jednoho dne bude krb v jeho sídle v Mar-A-Lago na Floridě vedle portrétu namalovaným slavným ruským umělcem zdobit Nobelova cena za mír, možná dohodu za vítězství považovat můžou. Největším vítězem je ale Rusko a prezident Vladimir Putin.
Ten americkému prezidentovi zase po čase dopřál pocit ponížení, když znovu de facto odmítl nabídku Spojených států na alespoň částečné příměří a přišel s dalšími požadavky a protinabídkou.
S prohlášením o tom, že Spojené státy na uplynulých jednáních v Saúdské Arábii zase jednou udělaly skvělou dohodu tentokrát nepřišel sám Trump na své sociální síti, ale přímo Bílý dům. Americká verze se však s verzí Kremlu, který zpočátku tvrdil, že o ryze technických jednáních nebude informovat, liší.
„Spojené státy pomohou obnovit přístup Ruska na světový trh pro vývoz zemědělských produktů a hnojiv, sníží náklady na námořní pojištění a zlepší přístup k přístavům a platebním systémům pro tyto transakce,“ stojí ve verzi Bílého domu. Z prohlášení Washingtonu vyplývá, že Moskvě během jednáních dopřál určité ústupky, které Kremlu vyhovují. Na druhé straně podobné ústupky Ukrajině v prohlášení chybí.
Ano to však Kremlu zřejmě nevyhovovalo, tak si ve své verzi prohlášení nadiktoval rovnou celý seznam sankcí, které Spojené státy musí zrušit, než dojde k částečnému příměří. Konkrétně jde zrušení sankcí vůči finančním institucím, které se podílejí na zajištění mezinárodního obchodu s potravinami, jejich opětovné připojení k systému SWIFT, zrušení omezení vůči společnostem, které vyrábějí a vyvážejí potraviny, zrušení sankcí vůči plavidlům pod ruskou vlajkou a umožnění dodávek zemědělských strojů do země.
Kromě toho Kreml zveřejnil seznam energetických zařízení, kterých se podle něj týká dohoda o neútočení na energetickou infrastrukturu. Ropné rafinerie, plynovody a skladovací zařízení včetně přečerpávacích stanic, infrastrukturu, která vyrábí a přenáší elektřinu, jaderné elektrárny a vodní elektrárny, diktovala Moskva. Pro Kreml jde opět o výhodný vývoj, protože Rusko v současnosti trpí takovými útoky daleko více než Ukrajina.
To se v Kremlu nebude líbit
Útoky na ruské ropné rafinerie jsou jedním z největších úspěchů Ukrajiny od začátku letošního roku. Kreml chce tyto útoky zastavit a jak lépe toho docílit než dohodu o neútočení? Ukrajina ale nesbírá úspěchy jen pokud jde o energetickou infrastrukturu. Jedním z největších úspěchů ukrajinský sil od začátku války je vývoj v Černém moři, kde Rusko utrpělo strategickou porážku.
Je to fascinující příběh, ve kterém země prakticky bez námořnictva zdecimovala slavnou ruskou Černomořskou flotilu. Ukrajinské námořní drony potopily zhruba třetinu jejích lodí a zbytek lodí se musel přesunou do přístavů mimo jejich dosah. Z toho, že Rusko ovládalo celé Černé moře, se nakonec muselo přesunou do jeho východní části, protože střed a západ byl pod kontrolou Kyjeva.
Ruské lodě nemohou z černého moře ostřelovat ukrajinskou pevninu, ale nejde pouze o vojenskou stránku věci. Ukrajina si úspěšnou operací v Černém moři znovu otevřela obchodní cesty z Oděsy a nadále mohla vyvážet své obilí do světa a hlavně do Afriky. K tomu už ani nepotřebovala obilnou dohodu, kterou se podařilo zprostředkovat Turecku a OSN, zajišťující humanitární koridor pro vývoz obilí a kterou Rusko v roce 2023 odmítlo prodloužit.
Kvůli rýsující se dohodě o příměří v Černém moři je ale ukrajinské vítězství v ohrožení, když by se ruské lodě mohly vrátit do jeho západních vod. Podle ukrajinského ministra obrany Rustema Umerova bude „jakýkoli pohyb vojenských plavidel Ruska mimo východní část Černého moře představovat porušení ducha této dohody, bude považován za porušení závazku zajistit bezpečnou plavbu v Černém moři a za ohrožení národní bezpečnosti Ukrajiny. V takovém případě bude mít Ukrajina plné právo uplatnit právo na sebeobranu.“
Ukrajina tím fakticky nadále zakazuje ruským válečným lodím vstup do západních vod Černého moře, což zahrnuje i Krym, ačkoli hranice východní části Černého moře nejsou definovány. To se v Kremlu určitě nebude líbit.
I přes to ale Rusko v dohodě téměř v ničem neustupuje, ale pokud budou Spojené státy souhlasit s jeho podmínkami, získá úlevu od některých sankcí a nové příjmy pro svoji válečnou mašinerii, když by se země vrátila na zemědělské trhy a mohla by přes Černé moře prodávat i ukrajinské obilí z okupovaných území. Rusové chtějí daleko větší ústupky, než se píše v prohlášení Bílého domu, protože zřejmě vidí ochotu Washingtonu k ústupkům a tak si diktují další podmínky.
Dárek do Kremlu a tlak jen na Ukrajinu
Z toho, že Donald Trump tvrdil, že pokud jakákoliv strana konfliktu odmítne příměří, přijde tvrdá reakce Spojených států, jsme v situaci, kdy si Kreml diktuje podmínky, které už nejsou nepřijatelné z vojenského hlediska jako v případě dohody o zastavení útoků na energetickou infrastrukturu, ale nepřijatelné stále jsou.
Je těžké si představit, jak by dohoda prospěla Ukrajině, pokud by nezahrnovala také zákaz ruských úderů na ukrajinské černomořské přístavy, jako je Oděsa.
Pokud by Spojené státy souhlasily s podmínkami, které si diktuje Rusko, v Kremlu by mohli slavit, od Spojených států by dostalo jeden obrovský dárek. Zároveň by šlo o další potvrzení toho, že americká administrativa plní požadavky Ruska a tlačí jen na Ukrajinu. Vladimir Putin chce přimět největšího obchodníka všech dob, aby začal rušit sankce a stále za to nedává vůbec nic a přebírá nulové závazky týkající se války a míru.
Není to ale Donald Trump, ani Vladimir Putin, kdo nyní drží všechny karty v ruce. Kreml požaduje zrušení konkrétních sankcí dříve, než cokoli vstoupí v platnost a požaduje, aby byly některé organizace znovu připojeny k belgickému systému SWIFT sloužícímu jako zprostředkovatel a vykonavatel finančních transakcí v mezinárodním platebním styku. Spojené státy to nemohou udělat bez spolupráce s Evropskou unií. Trumpova administrativa tak zjišťuje, že Evropa má v ruce hned celý balíček karet.
K příměří tak vůbec nemusí dojít i přes to, že Volodymyr Zelenskyj tvrdí, že jeho princip bude Ukrajina dodržovat. Donald Trump dosažení dohod považuje za „velký pokrok v otázce Ukrajiny“. Nic se ale nemění, všechny dosud Trumpem dosažené dohody mají prakticky nulový efekt na válku, Rusko neudělalo žádné ústupky a hraje o čas.
