Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Navzdory dobře známým a zjevným důvodům, proč se Donald Trump neměl nikdy vrátit k moci, se to z rozhodnutí amerických voličů stane. Zároveň republikáni ovládnou i Kongres. Spolu s Trumpovými příznivci za Atlantikem teď oslavují především v Kremlu. A vedle americké Demokratické strany je hlavním poraženým těchto voleb Evropa, zejména pak Ukrajina.
Spojené státy byly po dekády hlavním sponzorem evropské bezpečnosti a obecně spolehlivým partnerem starého kontinentu. S Trumpovým návratem však tato konstanta zmizí. Americké angažmá v Evropě nejen že bude rychle upadat – připomeňme, že Donald neschválil ani projekt americké základny v Polsku, který podbízivě pojmenovali Fort Trump – ale přibude i vysloveně hostilních projevů.
Obchodní válka může začít krátce po nástupu do funkce, prakticky v řádu týdnů. Třeba Němci, kteří neposlouchají archivní rozhlasový pořad Jak se máte, Vondrovi, ale raději racionálně kalkulují své zájmy, počítají s ekonomickými potížemi, zejména s propadem exportu do USA až o 15 %. Česká ekonomika, která je stále v mnoha ohledech vázána na německou, na tom v takovém případě nebude lépe; dokonce spíš ještě hůř.
Trump během předvolební kampaně zpochybnil řadu mezinárodních závazků Spojených států amerických. Včetně explicitního vyjádření, že by „povzbuzoval“ Rusko k napadení těch, kdo nevydávají dost na obranu. Proti evropským závazkům USA ale vlastně vystupoval již v době, kdy na konci sovětské éry začal jezdit do Moskvy. Jde o dlouhodobou názorovou kontinuitu, vzhledem k typu osobnosti velice vzácnou. A na rozdíl od prvního mandátu kolem Trumpa tentokrát nebudou profesionálové se snahou korigovat alespoň největší excesy. Profesionálové byli zavrženi, zůstali jen naprostí loajalisté, kteří udělají vše, co vůdci na očích uvidí.
Krátce po Novém roce čekají ještě mnohem horší časy než dosud bojující Ukrajinu. Donald samozřejmě nesvede dostát svému chvástání, že „ukončí válku do 24 hodin“. Místo toho Kyjevu prakticky zastaví pomoc, pokud nebude souhlasit s jednáním „o míru“, které by Ukrajincům podrazilo nohy, donutilo je žebrat v Moskvě za extrémně nepříznivých podmínek a fakticky otevřelo dveře dalšímu pokračování ruské invaze, jakmile se na ni Kreml dobře připraví.
Evropa zaplatí za svou ospalost výrazným snížením bezpečnosti
Mnoha evropským voličům se nelíbilo, že vlády v omezeném měřítku vojensky podporovaly ukrajinské obránce a začaly lehce navyšovat vojenské rozpočty. Mobilizace evropského obranného potenciálu přitom pokračovala neuspokojivým tempem a společná obranná politika dosud takřka neexistovala.
Dějinná ironie spočívá v tom, že nyní budou muset evropské státy na obranu v každém případě vydávat mnohem více než v posledních třech letech, v době mezi začátkem plné ruské invaze a proběhnuvšími americkými volbami, přičemž jejich bezpečnost se přesto výrazně sníží. Podíváme-li se nejprve domů, přes všechny „statečné“ řeči Česká republika stále ještě neplní ani letitý závazek vydávat na obranu alespoň 2 % HDP. Trump už signalizoval, že si představuje přinejmenším 3 %, ale i tento údaj se může kdykoliv libovolně změnit.
A především půjde o to, že se evropské státy budou muset o svou bezpečnost starat primárně samy, protože americký závazek bránit Evropu se stane pro její nepřátele nevěrohodným. To mezi jiným znamená, že seriózní vlády – ale Česko už za rok nic ani zdaleka takového nemusí mít – budou upřednostňovat obranné výdaje před sociálními platbami, jak to už v současnosti dělají Dánsko nebo Nizozemsko.
Jinak řečeno, antiamerická chcimírská levice, která si ráda představuje, že demontáž amerického aliančního systému umožní rozjet ve velkém její oblíbenou politiku neomezených sociálních výdajů a velkorysého zadlužování à la 60. léta minulého století, samozřejmě ostrouhá. A země, kde populisté vyjdou podobným očekáváním vstříc, vážně ohrozí svou budoucnost a dost možná i samotnou existenci.
Kdokoliv napravo či nalevo slibuje, že se ve světě s izolacionistickým Trumpem v Bílém domě bude Evropanům žít lépe než dosud, je buď úplně nepříčetný, nebo vědomě lže.
Jestliže Trump splní slib donutit Ukrajinu k faktické kapitulaci, bude mít Evropa vážný problém s agresívním Ruskem výrazně dříve, než kdyby ukrajinská obrana pokračovala. Dosavadní letargická mobilizace evropských obranných kapacit rozhodně nepostačí, takže směřujeme k masivním a rychlým nákupům bojové techniky mimo kontinent. Sledujte Polsko. Tam je vzorec jasně patrný.
Klimatickou bezpečnost jsme již prohráli
Donald Trump patří k politikům, kteří zpochybňují „mainstreamové vědění“. Kromě absurdních tvrzení ohledně koronavirové pandemie, během níž doporučoval obskurní a škodlivé formy „terapie“, také osobně nevěří v lidmi způsobenou globální změnu klimatu.
V rámci své posedlosti „rozvazováním amerických rukou“, pokud jde o mezinárodní závazky, ho takové osobní přesvědčení povede k ignorování nebo rovnou výslovnému odmítnutí snah o koordinovaný globální boj s klimatickými změnami. Avšak mezinárodní úsilí bez amerického sponzoringu fakticky ztratí smysl, rozpadne se.
Politika obchodních válek, kterou staronový americký prezident prosazuje, rovněž omezí prostor pro jakoukoliv smysluplnou energetickou transformaci. Rychlé zhoršení bezpečnosti v Evropě zakonzervuje v energetice status quo, který ještě posílí nároky na obrannou produkci závisející na těžkém průmyslu, jehož dekarbonizace byla sice plánována, fakticky se s ní zásadně nepokročilo.
Pokud tedy věříte klimatologům, že skleníkový efekt znamená vážný problém a nemáme mnoho času, abychom jej omezili na přijatelnou míru, nevyhnete se závěru, že Trumpovo vítězství znamená v důsledku konec globálních snah o ochranu klimatu.
Což sice v budoucnu odskáčou naši potomci, v současnosti na tom ale vydělají tradiční fosilní ekonomiky jako íránská či ruská, které se vyhnou nákladům na transformaci, nepřijdou o zahraniční zákazníky a budou moci s minimálním úsilím pokračovat v tom, nač jsou dekády zvyklé.
Evropa, která velký díl strategických surovin dováží, má všechny důvody závislost na importu z agresívních zemí snižovat, dokonce i bez ohledu na klima.
Vzhledem k omezenému objemu finančních prostředků a urgentnosti jiných požadavků však nelze v žádném případě předpokládat, že by se teď dařilo plnit plánované cíle evropské energetické transformace.
