KOMENTÁŘ / Toto úterý uběhlo přesně sto dní od 20. ledna, kdy byl Donald Trump znovu uveden do úřadu prezidenta USA. V poklidných dobách by tato informace nebyla ničím zajímavá a zabývala by se jí možná hrstka amerikanistů, jenže letošní 20. leden stojí u zrodu událostí, které se v budoucnu možná zapíšou do historie. Trump se tehdy stal 47. prezidentem Spojených států a od té doby se snaží naplnit jeden ze svých největších slibů, totiž ukončení rusko-ukrajinské války, největšího válečného konfliktu v Evropě od roku 1945.

Za oceánem jde od prvního funkčního období prezidenta Franklina D. Roosevelta ze začátku 30. let 20. století o symbolický den. První stovka dní je považována za měřítko počátečního úspěchu nového šéfa Bílého domu. Po více než třech měsících funkčního období se začíná bilancovat a na adresu prezidenta přicházejí ne vždy úplně příjemné otázky.

Dále čtěte

Co se to stalo s Amerikou? Fenomén jménem Donald Trump vám vysvětlí nová kniha

Nazvali jsme ji Trump 2.0. Novinka, kterou již nyní najdete na e-shopu FORUM, se zabývá tím, co znamená znovuzvolení…

Pokud jde o ukončení ruské válečné agrese proti Ukrajině, ze které si Donald Trump ještě před inaugurací udělal svoji zahraničněpolitickou prioritu, takových nepříjemných otázek bude mu zřejmě adresováno mnoho.

Konec války ještě před inaugurací, nebo za půl roku?

Někomu se z výroků Donalda Trumpa skutečně mohlo zdát, že 78letý businessman má v hlavě plán, jak válku ukončit, a to rychle, když v předvolební kampani několikrát zopakoval, že konflikt v Evropě skončí ještě vůbec před tím, než znovu obsadí Oválnou pracovnu.

„Ještě před mým příchodem do Oválné pracovny vyřeším katastrofální válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Bude vyřešena rychle. Rychle. Problém vyřeším a vyřeším ho v rychlém sledu a nebude mi to trvat déle než jeden den. Vím přesně, co mám každému z nich říct,“ vysvětloval například v březnu loňského roku na Konzervativní politické akční konferenci v National Harbor ve státě Maryland.

„Válku na Ukrajině vyřeším ještě před svým nástupem do funkce, vyřeším ji jako zvolený prezident. Nedávno jsem se setkal s prezidentem Zelenským. S prezidentem Putinem se znám velmi dobře. Vyřeším to,“ opakoval v říjnu na předvolební akci ve Wisconsinu krátce po jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v New Yorku na okraj Valného shromáždění OSN.

Jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským ani „velmi dobrá známost“ s ruským protějškem Vladimirem Putinem ale Donaldu Trumpovi nepřinesly kýžený úspěch. Evropa sice k míru směřuje a je mu blíž, než byla 20. ledna, ale ne díky krokům Donalda Trumpa. Válka na Ukrajině jednou – někdy v budoucnu – skončí, a logicky je tak mír blíže, než byl včera, Trumpovým krokům navzdory.

Lidé samozřejmě vědí, že když jsem to řekl, bylo to řečeno v žertu, ale bylo také řečeno, že to skončí.

„Lidé samozřejmě vědí, že když jsem to řekl, bylo to řečeno v žertu, ale bylo také řečeno, že to skončí,“ řekl Trump v bilančním rozhovoru pro časopis Time. Trump tak zpochybňuje své výroky, když tvrdí, že slova o tom, že konflikt ukončí ještě před nástupem do Bílého domu, byla pouhým žertem a nadsázkou, které všichni rozuměli. Otázkou však je, pokud šlo skutečně o žert a nadsázku, proč během předvolební kampaně zopakoval podobná slova nejméně 53krát, jak spočítala americká televize CNN.

Generál Keith Kellogg, který se nakrátko stal Trumpovým zmocněncem pro Rusko a Ukrajinu, než jeho místo zabral Trumpův spoluhráč z golfu, zvláštní zmocněnec pro Blízký východ Steve Witkoff, v rozhovorech papouškující ruskou propagandu, si na ukončení horké fáze konfliktu vzal sto dní. Později samotný Trump upravil svá prohlášení, když řekl, že půl roku je realistický časový rámec.

Ukončení největšího konfliktu v Evropě od druhé světové války ale zřejmě není tak jednoduchý úkol, jak si Trump se zkušenostmi z podnikání v realitách na newyorském Manhattanu myslel. Obchodní dohody o pozemcích se zřejmě uzavírají jednodušeji než dohody o míru.

Nabídka, která se neodmítá

Přístup Spojených států pod vedením Donalda Trumpa byl v uplynulých sto dnech nemorální, když nerozlišovaly mezi agresorem a obětí agrese. Donald Trump osobně tlačil daleko více na Ukrajinu, požadoval, aby Spojené státy mohly vydrancovat nerostné bohatsví napadené země výměnou za již poskytnutou pomoc, Zelenského označil za „diktátora bez voleb“, který si „zahrává se třetí světovou válkou“, a mohli bychom pokračovat.

Na Rusko, které si v průběhu jednání kladlo další a další podmínky, odmítlo návrh na celkové příměří a ústy mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova nepokrytě tvrdí, že cokoli Rusové podepíší, nebudou muset dodržovat, a to kdykoli v budoucnosti, tlačit odmítá. Šachy, které hraje Donald Trump, postrádají jakoukoliv logiku.

Jedno se ovšem Donaldu Trumpovi musí nechat. Byly to právě jeho Spojené státy, které zahájily rozhovory, a Ukrajina s Ruskem na tato jednání přistoupily.

Ony rozhovory zatím dosáhly svého vrcholu, když Washington předal Kyjevu i Moskvě návrh „konečné“ mírové dohody, který v plném znění zveřejnila agentura Reuters. A ve finále vidíme i to, že Ukrajina s řadou podmínek z rámcové dohody souhlasí a je připravena jednat dál. Důvodem je zřejmě hlavně to, že navzdory transakčnímu přístupu Donalda Trumpa potřebuje Spojené státy a jejich pomoc.

V hloubi své duše Donald Trump vnímá Ukrajinu jako problém, který musí rychle vyřešit, pokud chce co nejrychleji vyhlásit velké vítězství na světové diplomatické scéně, což se mu zatím nedaří. Pohrdá podle něj slabou Ukrajinou parazitující na Spojených státech, jež bojuje proti historicky silným Rusům, o kterých tvrdí, že s nimi má dobrý vztah, a osud Ukrajiny je mu lhostejný. To je sice morálně špatné, ale takový je bohužel jeho postoj.

Zřejmě si vyhodnotil, že onoho velkého diplomatického vítězství dosáhne, pokud bude tlačit na Ukrajinu a Rusku nabízet ústupky, ať už v podobě zrušení sankcí, nebo de iure uznání ruské kontroly nad poloostrovem Krym, a ať se nám to líbí nebo ne, k nějakému výsledku to vést může, pravděpodobně ale ke kapitulaci Ukrajiny a ohrožení celé Evropy.

Zásadní je, že podle návrhu má jít o uznání Spojených států, a ne Ukrajiny. Pokud by Trump k tomuto kroku tlačil Ukrajinu, pravděpodobně by šlo o rozsudek smrti nad jejím vedením včetně prezidenta Zelenského i nad budoucností země. To, že Trump zřejmě nechce, aby Krym za ruské území uznala Ukrajina, je sice pozitivní, nic to však nemění na tom, že jde o velmi špatný krok a nebezpečný precedent, kterým by Spojené státy porušily vlastní Stimsonovu doktrínu, která platí od roku 1932 a říká, že nikdy neuznají územní anexi provedenou silou na nezávislém státě.

Zelenského volba a Trumpovy neúspěchy

Kyjev dlouhodobě říká, že nepřistoupí na územní ústupky, nezastaví se na cestě do NATO a nehodlá demilitarizovat své území. Pokud by ale přistoupil na americký návrh příměří, dvě z těchto tří nejčervenějších z červených linií by musel překročit. Rámcová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou navržená Spojenými státy tak ukrajinského prezidenta Zelenského staví před složitou volbu.

Buď bude souhlasit s mírovou dohodou, kterou Kreml, který stále prahne minimálně po všech čtyřech anektovaných ukrajinských oblastech – Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské – z nichž pouze jednu kontroluje v jejích administrativních hranicích, dříve či později poruší, nebo americkou nabídku odmítne.

První z těchto dvou možností zřejmě ukončí a zpečetí jeho politickou kariéru a je otázkou, jaký vliv bude mít na budoucí vývoj země. Odmítnutí „konečné nabídky Spojených států pro obě strany“ bude pro Trumpa dokonalou záminkou, jak z celého problémy vycouvat, opustit Ukrajinu a s argumentem, že se Spojené státy snažily, ale Ukrajina nechce mír, nad Ukrajinou si umyje ruce a s úsměvem na rtech zastaví americkou pomoc. To se fakticky už nyní děje, když pomoc mířící na Ukrajinu byla schválena ještě za prezidentování Joea Bidena a žádné nové balíky za Donalda Trumpa nebyly schváleny.

Zastavení americké pomoci by mělo nepříjemný dopad na ukrajinskou obranu. K přerušení vojenských dodávek, a hlavně sdílení zpravodajských informací už došlo po hádce v Oválné pracovně a následkem byla ztráta ukrajinského výběžku v ruské Kurské oblasti. Do značné míry by navíc tato možnost hrála do karet Kremlu, který by mohl na jedné straně jednat se Spojenými státy o rozvolnění sankcí, spolupracovat v oblasti energetiky a možná že by se do Ruska nakonec vrátily i některé americké společnosti.

Dále čtěte

Analytik Votápek: Kvůli nekompetentnosti americké administrativy válka skončí výsledkem, který bude pro Putina velmi příznivý

Základní chybou americké adminis­trativy je, že si myslí, že Rusko je stát jako každý jiný, komentuje průběh jednání o příměří mezi…

I když Spojené státy přinesly svůj mírový návrh, který označují za „konečný“, což může naznačovat, že administrativě Donalda Trumpa začínají docházet nervy a mafiánským žargonem jde o nabídku, která se neodmítá, nic se nemění na tom, že prvních sto dní Trumpovy administrativy – alespoň pokud jde o Ukrajinu – bylo fiaskem. Je opravdu těžké najít krok, který by dával logiku, když s morálním hrdinou Zelenským Trump jednal jako s póvlem, a s válečným zločincem Putinem jako se sobě rovným.

Jeho taktika má značné trhliny, a to především tu, že se sto dní nechal „vodit za nos“, což samotný Trump začíná připouštět. Kreml ve skutečnosti nemá zájem na tom válku ukončit a v logice sovětské diplomatické školy se snaží jednání pouze co nejvíce prodlužovat s nadějí, že se nakonec Spojené státy stáhnou a Vladimir Putin si vysedí vítězství na Ukrajině.

Trumpovi se ale nepodařilo ani ono „vodění za nos“, když s jeho návrhy Kreml vlastně nesouhlasí. Uvolnění sankcí, rozkopání ukrajinské cesty do NATO, spolupráce se Spojenými státy a uznání de iure Krymu a de facto dalších ukrajinských území za ruská jsou jistě podmínky, na které Kreml slyší. Ústy Sergeje Lavrova ale odmítá jeden z bodů mírového návrhu, když v rozhovoru pro televizi CBS řekl, že „(Záporožská, pozn. red.) jaderná elektrárna je v bezpečných rukou“, a fakticky tak Trumpův návrh zmačkal a vyhodil do koše.

I přesto, že americká administrativa nyní tvrdí, že v následujících dvou týdnech se rozhodne, ani po ikonickém jednání Trumpa se Zelenským v bazilice svatého Petra v Římě se více než tři měsíce plné pobídek Rusku jednoduše nedají snadno umazat. Pokud bychom prvních sto dní jeho funkčního období skutečně brali jako měřítko úspěchů, pokud jde o Ukrajinu, žádné bychom nenašli.