Stávající prezident USA Barack Obama (levicová Demokratická strana) jistě nemá radost, že nově zvolený prezident Donald Trump (pravicová Republikánská strana) jmenuje ministrem obrany generála ve výslužbě Jamese Mattise. Ten je totiž velkým kritikem Obamovy obranné politiky. Neshodnou se spolu ohledně íránského režimu, ale také pokud jde o stahování americké armády z Iráku i Afghánistánu.
Není divu. Generál Mattis byl jedním z klíčových velitelů ve válce v Iráku. Patřil také mezi velitele bitvy o město Fallúdža. Toto město drželi po pádu diktátora Saddama Husseina (socialistická strana arabské obrody) teroristé ze současného Islámského státu (tehdy se ještě jednalo o iráckou al-Qaidu) hlásící se k nebezpečnému výkladu sunnitského islámu. Jednalo se o Husseinovy přívržence. Tehdejší americká vláda George W. Bushe (Republikán) považovala za vyloučené bombardování tohoto strategického města, kde zůstávala řada civilistů a pro řadu dalších bylo město jediným domovem. Proto tam v roce 2004 proběhly nesmírně nebezpečné boje přímo v ulicích města, jejichž velitelem byl také právě budoucí ministr obrany Mattis. Vojáci netušili, ve kterých domech na ně čeká nebezpečí. Více než sto koaličních vojáků (našich spojenců) bylo zabito a stovky byly zraněny. Bitvu o město však spojenci vyhráli. Ale jen dočasně.
Za nějaký čas je totiž postihla tragická událost – prezidentem Spojených států byl zvolen Barack Obama. Ten se rozhodl americkou armádu z Iráku stáhnout a Fallúdža byla opět dobyta přívrženci diktátora Husseina hlásícími se k sunnitskému islámu. Už v okamžiku, kdy se k městu přibližovali, demonstrovali američtí veteráni před Bílým domem. Zbytečně. Teprve když už byla Fallúdža zpátky v rukou radikálů, rozhodl prezident Obama alespoň o letecké podpoře irácké armády při opětovné snaze o získání města. Za Obamovým prezidentstvím tak zůstává mimo jiné i v tomto případě hořká pachuť kvůli lidským životům, které byly zmařeny zbytečně. Nebo spíše dokonce vztek na pana prezidenta.
Překvapuje tedy někoho, že generál Mattis s touto zkušeností nemá Baracka Obamu vůbec v oblibě? Jen je škoda, že se bude spousta levicově orientovaných lidí bez takových zkušeností prezidenta Obamy zastávat.
Ještě jeden důvod je však pro Mattisovu kritiku prezidenta Obamy velmi silný. Totiž zrušení sankcí vůči íránskému diktátorskému režimu hlásícímu se k nebezpečnému výkladu islámu. Íránská vláda se tak dostala k obrovským penězům drženým v cizině na bankovních účtech a získala přístup k materiálu na výrobu jaderných zbraní. Ty pak mohou být využity proti nám také jako jaderné hlavice balistických střel, protože Írán balistické střely dlouhého doletu dlouhodobě vyvíjí a vyhrožuje nám. Evropa navíc, také kvůli prezidentu Obamovi, dosud nemá efektivní obranný systém proti střelám z Íránu, popřípadě Pákistánu (kdyby tam třeba nastoupila k moci teroristická organizace Taliban) či severokorejských ponorek, jehož součástí měla být radarová základna v Brdech. Ještě k tomu Putinovské Rusko dodalo íránskému režimu, jakožto svému spojenci, protiletadlovou obranu. Zrušení sankcí vůči Íránu povede nevyhnutelně k jadernému soutěžení v regionu, jak upozornila Saúdská Arábie, a možná také k nezbytným útokům na Írán, jak varoval Izrael.
Donald Trump vystupoval už během své prezidentské kampaně velmi ostře proti provedeným ústupkům vůči diktátorskému režimu v Íránu a není tedy divu, že si zvolil za ministra obrany člověka, který s ním obavy sdílí. Pan generál považuje Írán společně s teroristickými organizacemi Islámský stát a al‑Qaida za největší hrozbu v tomto nestabilním regionu.
Na dodávkách jaderného materiálu nepřátelské íránské vládě se mohla podílet i Česká republika. Komunisté totiž 2. prosince 2016 opět předložili v Poslanecké sněmovně návrh na zrušení zákazu dodávek jaderného materiálu do Íránu (konkrétně do podezřelé jaderné elektrárny Búšehr). S návrhem souhlasili všichni přítomní komunisté, většina poslanců za ČSSD, čtyři z ANO a tři z bývalého Úsvitu.
Generál a budoucí americký ministr obrany Mattis má bohaté zkušenosti na velitelských pozicích z války v Zálivu, kde spojenecké armády vyhnaly iráckého diktátora Husseina z okupovaného Kuvajtu, z války proti Talibanu a al‑Qaidě v Afghánistánu i ze zmíněné války v Iráku. Takové zkušenosti se mu ve funkci ministra obrany v Trumpově kabinetu rozhodně neztratí.
