Setkání, které vejde do dějin. „Právě teď hrajete karty – hazardujete se životy milionů lidí. Hazardujete s třetí světovou válkou. A to, co děláte, je velmi neuctivé vůči této zemi,“ vmetl Trump do tváře prezidentu Zelenskému před novináři v Oválné pracovně. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Věříte-li trumpistům, Kyjev by měl být americkému prezidentovi nekonečně vděčný za mírový návrh, který se Ukrajincům nelíbí. Důvody k nespokojenosti nevidí. Nic tak velkorysého prý Zelenskyj ani nemohl očekávat. V Evropě ovšem převládá perspektiva opačná. Německý ministr obrany Boris Pistorius v rozhovoru pro Tagesschau prohlásil, že Ukrajina k takovému výsledku nepotřebovala žádné americké zprostředkování, protože sama už před rokem mohla dosáhnout téhož, kdyby prostě kapitulovala.
„Pokud Ukrajina padne, pokud Putin vyhraje tuto válku ve smyslu okupace Ukrajiny, nebo i kdyby jen z velké části, pak je to maximální hrozba pro území NATO a mimochodem také pro sousední země, jako je Moldavsko a Gruzie,“ řekl Pistorius. „Nejde jen o solidaritu s Ukrajinou, jde o naši bezpečnost a mír v Evropě.“ Zároveň ministr ujistil Kyjev, že německá pomoc bude pokračovat, i kdyby ta americká byla zastavena.
A to je také varianta, na niž zřejmě nakonec dojde. Protože pokud Kyjev nepřijme Trumpův návrh, přestože bylo opakovaně signalizováno, že jde o pověstnou „nabídku, kterou nelze odmítnout“, pro Bílý dům půjde o vítanou záminku se z věci zcela vyvázat.
Neschválí už žádnou další vojenskou a zpravodajskou pomoc ukrajinským obráncům. Začne jednostranně rušit protiruské sankce. Neprodá požadované obranné systémy Patriot. Může začít sabotovat logistickou podporu zbraňových systémů, které byly dodány v minulosti. A takto bychom mohli pokračovat.
Evropa bude muset Ukrajinu podporovat sama. V situaci, kdy jí samotné akutně hrozí oslabení obrany v důsledku Trumpových plánů na stahování amerických vojáků z kontinentu. Podle analytiků think-tanku Institut der deutschen Wirtschaft z Kolína nad Rýnem by si případné nahrazení odsunutých amerických schopností vyžádalo přinejmenším 10-12 let samostatného evropského úsilí.
Jinými slovy dožili jsme se opravdu veselých časů, kdy se mafián v Bílém domě chystá signalizovat mafiánovi v Kremlu, že pokud jde o Evropu, má volnou ruku k další expanzi.
Myslel to Trump vůbec někdy vážně?
Druhotná otázka zní, zda Donald Trump vůbec někdy myslel vážně, co na téma Ukrajiny říkal a sliboval. Stručně si to zopakujme. Nejprve měl válku ukončit „do 24 hodin“ od nástupu do úřadu. Později stanovil nový termín 20. dubna. I tato lhůta uplynula a válka pokračuje, aniž by byl „obnoven mír“. Všichni kromě příznivců Trumpova kultu, včetně osob jinak nepříliš bystrých, si už uvědomují, že americký prezident začíná v kontextu jednání o ruské válce proti Ukrajině vypadat tak trochu jako pitomec.
A to se projevuje mnoha různými způsoby. Například ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se nechal slyšet, že Moskva nepočítá s žádným předáváním Záporožské jaderné elektrárny pod americkou kontrolu, jak to naplánovali v Bílém domě. Dokonce tvrdí, že Rusko ani takovou nabídku během jednání s Američany nedostalo a nic o ní neví. „Ale pokud to dostaneme, vysvětlíme, že Záporožská jaderná elektrárna je pod jurisdikcí ruské státní korporace Rosatom, pod dohledem zaměstnanců MAAE, kteří jsou na místě neustále přítomni,“ řekl Lavrov.
Destrukce Donaldovy reputace utěšeně pokračuje.
Možná vysvětlení jsou v zásadě dvě. Za prvé, Trump, který se tak vytahoval na svého předchůdce v úřadě, kterého označoval nelichotivou přezdívkou „ospalý Joe“, je ve skutečnosti na pokraji osmdesátky sám v mnohem horší mentální kondici, než kdy kdo veřejně připustil. Neuvědomuje si, jaké jsou jeho reálné možnosti, co dokáže a co nedokáže ovlivnit, jaké jsou účinné postupy, jimiž by mohl dosahovat zamýšlených cílů, a tak dále.
Druhou možností je, že veškerý humbuk kolem ukončení války byl jen představením a výmluvou. Ve skutečnosti sedmačtyřicátý prezident sám nikdy nečekal, že by jeho plány vyšly. Jen se pokusil umýt si ruce nad tím, co v Evropě začal Joe Biden, a na okraji procesu z věci vytřískat, co se dá (viz návrh dohody o ukrajinských surovinách).
Těžko říci, která z variant je pro Evropu a svět horší a které dají přednost důkladně sešikovaní nepřátelé Spojených států – vzájemnými spojeneckými vazbami propojené Rusko, Čína, Severní Korea a Írán.
Dokonce i Trump osobně připustil, že jej možná protivník „vodí za nos“. Ovšem co když si teď všichni představitelé „osy odporu“ už myslí, že v tom mohou donekonečna pokračovat?
Odvážné řeči ani peníze nepostačí
Aby se ukrajinští obránci udrželi, potřebují postupně nahradit americkou pomoc, kterou jim Trump nejspíše odepře. Signály Evropanů, že v tom Kyjev nenechají, jsou politicky velmi důležité, nicméně neplyne z nich ještě žádné řešení nastalé situace. A nebude ani stačit „nalít do toho peníze“.
Jestliže Washington utáhne kohouty, nahradit americké raketové systémy HIMARS bude rozhodně problém. Žádná evropská obdoba v současnosti není k dispozici. Teoreticky by snad bylo možno nakoupit místo nich jihokorejský systém Chunmoo.
Pokud by proběhlo „uzemnění“ bojových letounů F-16 v důsledku odepření technické podpory, jedinou reálnou alternativou budou francouzské letouny Mirage-2000, které už Ukrajina také dostala. Jedná se však o typ, který není dostupný ve větších počtech a už se nevyrábí. Klíčová otázka pro Evropu tedy bude znít, který další bojový letoun Kyjevu poskytnout. Mají to být Gripeny plné amerických součástek? O něco méně na USA závislé Eurofightery? Nebo budou Francouzi ochotni poskytnout svůj novější stroj Rafale, který vůbec nespoléhá na americké dodavatele?
Evropská náhrada satelitního systému Starlink je v principu možná, ale vyžádá si čas a přinejmenším zatím ani nepůjde o plnohodnotnou alternativu.
Záměna systémů protivzdušné obrany Patriot evropským SAMP/T je též v principu možná, ale výrobce by musel podstatným způsobem navýšit produkční kapacity, aby Ukrajinu ochránil. Zatím nikdo nic podobného neplánoval.
Nahrazení amerických zpravodajských kapacit všeho druhu by představovalo nejkomplikovanější úkol pro spojenou Evropu a ani uvedený termín německých analytiků, tedy 10-12 let, nemusí být konečný.
Po zmíněnou dobu, ale dost možná i déle, by mohl Kreml plánovat ofenzívní operace proti evropským zemím, aniž by se kvůli americkým zpravodajcům musel obávat podobného prozrazení jako na konci roku 2021, než zahájil totální invazi proti Ukrajině.
