ANALÝZA / Bývalý prezident a republikánský kandidát na příštího prezidenta Spojených států amerických Donald Trump několikrát zopakoval, že v případě svého zvolení by konflikt na Ukrajině ukončil do 24 hodin ještě před tím, než nastoupí do úřadu. Detaily nikdy nezveřejnil, ale z vyjádření jeho spojenců a třeba i kandidáta na viceprezidenta J. D. Vance lze soudit alespoň základní obrysy. Ty bohužel Ukrajině nevěstí nic dobrého.

Základním předpokladem je zmrazení konfliktu v současných hranicích. Klíčové v tomto ohledu je, zda by Ukrajina byla nucena tuto územní změnu uznat. Podle vyjádření bývalého tajemíka Rady národní bezpečnostni pod prezidentem Trumpem Freda Fleitze by formální uznání ztráty území po Ukrajině USA nechtěly. Z Vanceových vyjádření ale může vyplývat i opak.

Respektování reality na bojišti

Základním východiskem tohoto plánu je, že Ukrajina na bojišti prohrává, a tak i špatný mír či příměří jsou lepší než pokračování bojů. Faktem je, že situace na bojištích není příznivá. Rusko sice pomalu, ale setrvale postupuje. Ukrajinská armáda hlásí nedostatek zbraní a munice.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Respektováním „územní reality“ se zaklíná i ruské vedení včetně Putina. V jejich podání to ovšem znamená, že by se Ukrajina měla stáhnout i z těch území, která si Rusko nárokuje, ale doposud je dobýt nedokázalo.

Tak daleko plán Trumpova týmu zřejmě nepůjde, ale už zřízení autonomních regionů a demilitarizované zóny podél stávající linie dotyku, které prosazuje, je samo o sobě problematické.

Otázka dodržování

Na podobném principu byly totiž postaveny už dohody z Minsku. Ty se ale nikdy nepodařilo uskutečnit a jedním z hlavních důvodů bylo, že Moskva se tvářila, že je jen prostředníkem dohody mezi „separatisty“ (teroristické režimy LLR a DLR) a Kyjevem. Její loutky na východě Ukrajiny pak vždy, když bylo třeba, situaci eskalovaly.

Lze si snadno představit, jak bude vypadat autonomie a demilitarizace Ruskem okupovaných oblastí. Zvlášť v situaci, kdy na to nebude nikdo dohlížet. Lze si těžko představit, že by Moskva souhlasila s tím, aby vojáci evropských zemí, kteří by dle plánu dodržování dohod měli kontrolovat, byli nasazení na jí okupovaném území.

Bezpečnostní záruky

Druhým ohromným problémem je absence bezpečnostních záruk pro zbytek Ukrajiny. Ta by totiž podle Vance měla vyhlásit neutralitu. Jeho plán se tak v podstatě silně podobá tomu, co vyhlašoval už v únoru tohoto roku Vladimir Putin. Opakování ruské agrese by mělo pomoci odradit nasazení vojáků evropských zemí.

Je naprosto správné chtít po Evropě, aby převzala větší zodpovědnost za svou vlastní bezpečnost. V tomto případě jde ale o naprosto směšný krok. De iure by šlo naopak o oslabení garancí bezpečnosti zbytku Ukrajiny, protože v tuto chvíli jsou Spojené státy stále ještě vázány Budapešťským memorandem.

Dále čtěte

Západ na Ukrajině prohrává. Pokud nepadnou tabu, prohraje a spolu s ním i Ukrajina

KOMENTÁŘ / Za uplynulý týden ruská armáda obsadila téměř 200 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Tak rychlý postup nezaznamenala přinejmenším od…

V případě agrese proti Ukrajině s použitím jaderných zbraní nebo i jen v případě hrozeb jejich použitím je momentálně Washington povinen řešit situaci v Radě bezpečnosti OSN. Morálně má pak spoluzodpovědnost za teritoriální integritu a suverenitu Ukrajiny. Trumpův mírový plán by jej z toho úplně vyvázal.

Vítězství Ruska

V případě, že by Putin nebyl ochoten na plán přistoupit, měl by Donald Trump pohrozit, že svět zaplaví levnou americkou ropou, čímž podkope ruskou ekonomiku. Tato úvaha sice vede správným směrem, ale pomíjí několik důležitých faktů.

Tím prvním je, že plán v současné podobě rozhodně víc vyhovuje Rusku. Naplňuje většinu jeho požadavků a naopak Kyjevu nedává v podstatě žádné bezpečnostní záruky pro případ, že se za pár let Putin nebo jeho nástupce rozhodnou dobýt i zbytek Ukrajiny. To navíc v situaci, kdy právě ekonomika je hlavní slabinou Ruska. Hrozba drastického útoku na cenu ropy formou skokového navýšení americké těžby by tak mohla sloužit k prosazení daleko větších ústupků ze strany Moskvy.

Druhým problémem je, zda je něco takového vůbec možné. Spojené státy už teď jsou největším světovým producentem ropy. Navzdory zelené rétorice těžba v USA roste i za prezidenta Bidena. Jenže ropné společnosti jsou soukromé a těží podle toho, kolik se jim vyplatí těžit. Když přišla pandemie koronaviru a s ní spojený pokles poptákvy, těžba ropy v USA spadla z roku na rok o celý jeden milion barelů denně.

Lepší, než jsme doufali, horší, než je možné

Jak bylo uvedeno výše, republikánský plán je veden přesvědčením, že Ukrajina prohrává a lepšího výsledku stejně nedosáhne. Je faktem, že asi většina pozorovatelů by ještě před invazí v roce 2020 udržení 80 % ukrajinského území považovala za ohromný úspěch. A on to také ohromný úspěch je.

Jenže v současné době je možné dosáhnout daleko víc, než Trumpův plán nejspíš nabízí. Nelehká situace na bojišti je i vinou nedostatečné pomoci Západu. Rusko pak trápí čím dál větší problémy na domácí frontě. I pokud bychom přijali premisu, že je lepší uzavřít mír teď, pak je potřeba minimálně na úvod jednání nabídnout vůči Rusku daleko tvrdší podmínky.

Dále čtěte

Trump se chlubil, že zabránil válkám s Francií. Diskuze o jeho mentálním zdraví je naprosto v pořádku

KOMENTÁŘ / Schopnost zveličovat své zásluhy byla Donaldu Trumpovi vždy vlastní. Tvrdí třeba, že kdyby byl v…

Zároveň platí, že jakýkoliv mír by měli odsouhlasit sami Ukrajinci. To oni nesou tíhu bojů, to oni obětují své životy a právě oni tak jediní mohou rozhodnout, zda jejich oběti za pokračování války stojí. Naším úkolem není je tlačit k míru pro mír, ale pomáhat jim tak, aby nebyli nuceni uzavřít mír jen proto, že nemají zbraně, kterými by se mohli bránit.