Donald Trump zveřejnil dlouho očekávaný mírový plán pro ukončení izraelsko-palestinského konfliktu. Plán vychází z toho, že Izrael nebude obnoven přesně v hranicích existujících před Šestidenní válkou v roce 1967, i když jádro palestinského státu by se nacházelo právě na sporném území Západního břehu řeky Jordán. Plán také počítá s vytvořením vysokorychlostních komunikací mezi Západním břehem a Gazou, které budou přetínat izraelské území.
Izrael by nemusel likvidovat žádnou z židovských osad na Západním břehu, které by se staly izraelským územím. Izrael by tuto územní ztrátu palestinského státu kompenzoval výměnou za jiná území. Jordánské údolí, které je klíčové pro izraelskou bezpečnost, by se stalo nedílnou součástí Izraele.
Nerozdělený Jeruzalém by zůstal hlavním městem Izraele a hlavním městem palestinského státu by se stala část východního Jeruzaléma. Hranice mezi oběma státy stejně jako hranice mezi oběma hlavními městy by podléhala izraelské kontrole.
Palestinský stát by byl plně demilitarizovaný a mohl by mít pouze bezpečnostní síly, které by byly schopny zajistit vnitřní bezpečnost a obranu proti teroristickým útokům. Organizace jako Hamás nebo Palestinský islámský džihád, jakož i další ozbrojené skupiny působící v Gaze, by byly odzbrojeny. Palestinský stát by se mohl stát členem mezinárodních organizací pouze se souhlasem Izraele.
Z výše uvedeného je zřejmé, že útvar, který by vznikl a který je označován jako palestinský stát, by ve skutečnosti žádným státem nebyl, neboť by neměl plnou suverenitu nad svým územím. Jak se dalo očekávat, představitelé Palestinců plán okamžitě odmítli. Státy Zálivu sice vyjádřily chladné nadšení, ale bylo to spíše z důvodu potřeby dobrých vtahů s USA při obrazně před Iránem než z toho důvodu, že by se s Trumpovým plánem ztotožnily. Plán je také v určitých částech nesplnitelný. Není například v silách palestinských úřadů odzbrojit Hamás působící v Gaze.
Zdá se tedy, že je logické, že mírový plán Palestinci odmítli, neboť jednostranně upřednostňuje izraelskou stranu. Problém je ale v tom, že Trumpův plán je maximem možného, co mohou Palestinci za současného mocenskopolitického uspořádání Blízkého východu dosáhnout. Šanci na vytvoření plnohodnotného suverénního státu totiž Palestinci promeškali v letech 1948 až 1967, když odmítli plán OSN.
Šestidenní válka v roce 1967 zcela změnila poměr sil v této oblasti a nezdá se, že by v blízké budoucnosti měla nastat nějaká větší změna. Ačkoli má mezinárodněprávní status sporných území na Západním břehu daleko k dokonalosti, faktický stav, který panuje, Izraeli příliš nevadí, protože mu umožňuje zajistit ochranu svých občanů. Západní břeh je sice Izraelem okupován, což mezinárodní společenství odsuzuje, ale faktický výkon státní moci nad tímto územím poskytuje Izraeli větší záruky bezpečí než stav před rokem 1967.
Vznik států není založen na historické nutnosti nebo spravedlnosti, ale na shodě mezinárodního společenství, nebo alespoň jeho části, a to většinou té, která je politicky, vojensky, ekonomicky a kulturně silnější. Ani vznik Československa nebyl pouze výsledkem faktického rozpadu Rakouska-Uherska. Pokud by Spojené státy americké nepřijaly za své přesvědčení, že bezpečnost Evropy lépe zajistí existence pásu menších národních států mezi Německem a Ruskem, které se mimochodem v historii nepotvrdilo, Československo by zřejmě nevzniklo a bylo by nuceno být součástí federace víceméně kopírující zhroutivší se podunajskou mocnost.
Dokud bude Izrael spojencem Spojených států amerických a dokud budou Spojené státy světovou velmocí, zůstane mocenské postavení Izraele v rámci Blízkého východu přibližně stejné. Nejsou žádné známky, že by se v současném století mělo v tomto ohledu něco změnit.
To ale zároveň znamená, že Palestinci nebudou mít v dohledné budoucnosti nikdy lepší podmínky pro vytvoření alespoň omezeně suverénního státního útvaru, než jaké nabízí Trumpův mírový plán.
Izrael se nikdy nemůže dobrovolně vzdát plné kontroly nad Jordánským údolím nebo připustit militarizaci Západního břehu, protože by tak již nedokázal ochránit své občany, což byla a je jedna z hlavních myšlenek jeho existence. Stejně tak se nezřekne Jeruzaléma, tedy nejdůležitějšího města židovské víry, ve prospěch Palestinců, kteří k němu vlastně žádný vztah nemají, protože něco jako palestinská národní identita začala vznikat až ve dvacátých letech minulého století.
Odmítnutí Trumpova mírového plánu Palestinci znamená jediné. Žádný palestinský stát v dohledné budoucnosti existovat nebude.
