Nanci Pelosiová, demokratická předsedkyně sněmovny, se dlouhou dobu bránila učinit formální kroky k započetí procesu impeachmentu, tedy odvolání prezidenta. Mnozí její kolegové po nich volali již od voleb v roce 2018, kdy Demokratická strana získala ve sněmovně většinu. Někteří, jako třeba oblíbenkyně radikálního křídla Alexandra Ocasio-Cortéz, ji pak označovali skoro za zrádkyni kvůli tomu, že podle nich proti prezidentovi nepostupovala dostatečně důrazně. Zkušená matadorka Pelosiová však zdá se nakonec zvolila správnou strategii, když počkala, až jí Trump sám poskytne lano dost dlouhé, aby jej na něm mohla oběsit. 

Snaha odvolat prezidenta je poměrně vzácná záležitost a navíc jde o politický granát, který nakonec může vybuchnout pod židlí tomu, kdo jej sám odjistil. Na tom, zda je prezident vinen nakonec, ani nemusí tolik záležet. Přesvědčili se o tom nakonec sami republikáni, když ve sněmovně prosazovali impeachment demokratického prezidenta Clintona. Ve volbách, které se konaly v podstatě souběžně s probíhajícím skandálem — zpráva vyšetřovatele Kena Starra byla zveřejněna v září a voliči šli k urnám v listopadu —, přišli o pět křesel. Sněmovna pak sice ještě ve starém složení hlasovala pro impeachment, ale senát dle očekávání prezidentovo odvolání nepřipustil. Jediným hmatatelným výsledkem tak byl konec Newta Gingriche v čele sněmovny. Právě on byl jedním z hlavních zastánců prezidentova odvolání. Pelosiová stejnou chybu dle všeho udělat nechce.

Opatrně hraje do té míry, že vlastně ani nenechala sněmovnu hlasovat o zahájení oficiálního vyšetřování (tzv. impeachment inquiry), což jí také někteří kritici vyčítají. Bílý dům i s ohledem na tento fakt odmítá s komisemi vyšetřujícími jeho politiku vůči Ukrajině spolupracovat. Jenže to začíná vypadat, že v souboji se sněmovnou začíná tahat za kratší konec. Podle serveru agregujícího výsledky výzkumů veřejného mínění poprvé od března tohoto roku počet Američanů, kteří s impeachmentem souhlasí, převážil nad počtem těch, kteří jsou proti němu. Tehdy to navíc bylo o necelé procento, kdežto nyní je to skoro pět. Pelosiová vsadila na to, že všechny podezřelé okolnosti Trumpova výkonu zahraniční politiky ve vztahu k Ukrajině veřejné mínění přikloní na její stranu, a zatím se zdá, že se nemýlila.

Z toho, co se zatím veřejnost dozvěděla, je že prezident Trump si přál, aby Ukrajina znovu spustila vyšetřování role Huntera Bidena a jeho otce, jednoho z nejvážnějších uchazečů o demokratickou nominaci do prezidentských voleb v roce 2020, Joe Bidena. V telefonátu s nově zvoleným ukrajinským prezidentem Zelenským to doslova označil za laskavost, kterou by od něj rád. Navíc to řekl těsně potom, co dlouze mluvil o tom, jak štědrá a hodná Amerika k Ukrajině byla, ale ta že to ne vždy opětovala. Mnoha lidem to připomíná jazyk mafiánů a ne úplně bezdůvodně. Dle následně zveřejněné komunikace diplomatů, kteří telefonát domlouvali, to tak chápali i někteří američtí zástupci. Nejasné je, zda neochota vyjít Trumpovi vstříc stála za zadržením vojenské pomoci pro Ukrajinu, kterou již autorizoval Kongres, ale Bílý dům její poskytnutí pozdržel.

Také není jasné, jak přesně se v celé věci angažoval Trumpův právník Rudy Giuliani, jehož dva spolupracovníci v této věci byli v nedávné době zatčeni. Stejně tak není zřejmé, jakou přesně roli v celé věci hrála ministerstva spravedlnosti, zahraničí a obrany. To prvně jmenované navíc stálo na celém počátku skandálu, když se ukázalo, že ututlalo stížnost anonymního oznamovatele z řad amerických tajných služeb, který na nevhodné chování Donalda Trumpa upozornil už v létě. Je jistě pořád možné, že se ukáže, že jde jen o bouři ve sklenici vody. Už jen to, co se ale zjistit podařilo, působí mimořádně závažným a pro prezidenta nepříznivým dojmem. Teď navíc jím jmenovaný ministr obrany oznámil, že navzdory přání Bílého domu bude svědčit před sněmovním výborem. Je tak daleko pravděpodobnější, že se na světlo světa dostanou další politicky zničující informace.

Prezident má stále vysokou podporu mezi voliči republikánů, ale jeho odvolání z funkce nyní podporuje i zhruba 45 procent nezávislých voličů, přičemž ještě před vypuknutím skandálu to bylo o 12 procentních bodů méně. Pokud by současná čísla vydržela, nebo se pro prezidenta vyvíjela ještě horším směrem, může se pod tlak dostat nejenom on, ale i celá republikánská strana. Pořád je velice málo pravděpodobné, že by se našlo dost republikánských senátorů a senátorek pro Trumpovo odvolání. Nicméně pokud by bylo veřejné mínění nakloněno jeho odstranění, pak by republikáni za jeho podporu museli zaplatit velkou politickou cenu. Pelosiová je dost chytrá na to, aby věděla, že jediným způsobem, jak se prezidenta zbavit, jsou volby. Nejspíš teď ale rozehrála gambit, který má přinést demokratům úplné vítězství v podobě zisku prezidentského úřadu a většin v obou komorách Kongresu. Nicméně taky může znamenat jejich totální porážku. Prvotní vývoj vypadá pro Demokratickou stranu nadějně, ale na oslavy je ještě moc brzy.