Veřejné výpovědi svědků před sněmovním výborem pro tajné služby vstoupily do druhého týdne a demokraté se dočkali. Gordon Sondland, velvyslanec USA při EU, vypověděl, že Donald Trump vůči Ukrajině skutečně uplatňoval přístup něco za něco a tlačil na to, aby prezident Zelenskyj ohlásil vyšetřování bývalého viceprezidenta Joe Bidena a jeho syna Huntera. Republikáni byli na taková slova naprosto nepřipravení a vyžádali si přestávku, během níž se zoufale radili, co dál. Jejich snaha sice může u republikánských stoupenců zabrat, ale jinak působili spíše bezradně. Pokud během prvního slyšení, kdy vypovídali profesionální diplomaté George Kent a William Taylor, demokraté propásli příležitost (psali jsme zde), tak včera si jistě spravili chuť.
Čísla zveřejněná agregátorem průzkumů veřejného mínění fivethirtyeight.com potvrzují, že minulý týden bitvu o mysl Američanů vyhráli republikáni. Počet těch, kteří si přejí, aby Sněmovna prezidenta obžalovala, klesl o jeden a půl procentního bodu. Naopak podíl těch s opačným názorem o necelý procentní bod stoupl a poměr mezi oběma stranami je tak teď téměř vyrovnaný: 46,5 % pro impeachment a 45,5 % proti. Pro demokraty je pak nejzávažnější, že podpora klesla nejvíce mezi nezávislými voliči, téměř o tři procentní body. Včerejší slyšení pro ně tak bylo opravdu důležité.
Přizpůsobili tomu i strategii. Po poměrně chaotickém slyšení minulý týden teď mluvil především demokratický předseda výboru Adam Schiff a je nutno uznat, že byl na republikánské snahy odvést pozornost jinam a znevěrohodnit svědky daleko lépe připravený. Zároveň je třeba uznat, že jim v tom výraznou měrou pomohl svědek sám. Sondland se zjevně rozhodl zachránit především sám sebe. Poté, kdy nečekaně písemně doplnil svou výpověď učiněnou ještě za zavřenými dveřmi, se obecně očekávalo, že jeho vystoupení nebude pro prezidenta úplně příznivé. Republikáni ale byli zaskočení, když jeden po druhém boural základní pilíře jejich strategie na obranu prezidenta.
Už po jeho úvodním vystoupení byla z výrazu místopředsedy výboru republikána Devina Nunese znát jistá míra zoufalství. Sondland nejprve otevřeně přiznal, že prezident od Zelenského očekával něco za něco. Použil latinskou frázi „quid pro quo“. Prezident a jeho spojenci se přitom už od září ohánějí tím, že prezident sice chtěl, aby Ukrajina zahájila vyšetřování Bidenových, ale o „quid pro quo“ nešlo. Zároveň tvrdili, že prezident Trump měl dobrý důvod tlačit na vyšetřování korupce a že tedy nešlo jen o snahu získat špínu na politického rivala. Jenže Sondland vypověděl, že dle jeho názoru bylo prezidentovi jedno, zda bude vyšetřování skutečně zahájeno. Požadoval jen, aby ukrajinský prezident veřejně ohlásil, že tak učiní.
Dále také do celé věci namočil viceprezidenta Pence, ministra zahraničí Pompea a ministra energetiky Ricka Perryho, kteří podle něj o celé věci věděli. Informace o něm navíc potvrdily výpovědi předchozích svědků před výborem. Republikáni se opět soustředili na znevěrohodnění celého procesu i jednotlivých svědků. To se jim ale tentokrát zdaleka nedařilo s takovým úspěchem. To se ukázalo i den předtím, když vypovídal plukovník Vidman, jenž potvrdil mnohé z toho, co stálo v anonymním ohlášení z léta. Republikán Jim Jordan se jej pokoušel pošpinit vágními odkazy na to, že někteří jeho nadřízení nevěřili jeho úsudku. Na to plukovník Vidman s ledovým klidem přečetl oficiální hodnocení od své nadřízené z tohoto léta, které bylo naprosto vynikající.
Svědci i demokraté se na osobní útoky lépe připravili. U Sondlanda navíc mohla jen těžko fungovat republikánská taktika očernit všechny svědky jako účastníky jakéhosi byrokratického spiknutí proti prezidentovi. Velvyslanec při EU totiž není profesionálním diplomatem a na svou pozici se dostal proto, že přispěl Trumpovi na kampaň. Nic z toho samozřejmě nemusí zaručit demokratům, že se na jejich stranu přikloní veřejnost. Republikáni ale budou muset rychle přijít s novou strategií a je otázka, jestli dokážou v této situaci přijít s věrohodnou obhajobou. Zhruba během týdne by se následky včerejších slyšení mohly promítnout v průzkumech veřejného mínění. Je nasnadě, že zatímco demokraté na ně budou čekat s nadějí, republikáni spíše s obavami.
