Muzeum Zlaté stezky v Kubově Huti FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Šumavskou Kubovou Hutí dnes prochází hlavní tah z Vimperka do Bavorska. Už před více než tisíci lety tudy vedla jedna z větví Zlaté stezky, kterou se přes Pasov dopravovala do Čech zejména sůl ze Salcburku. Přímo naproti nejvýše položené železniční stanici v Česku (995 m n. m.) teď můžete téměř kdykoliv zdarma navštívit nové muzeum, které na první pohled upoutá svou moderní architekturou.
Jejím autorem je Radko Květ, který za projekt Archeoparku Pavlov získal Českou cenu za architekturu. Muzeum se nachází jen několik desítek metrů od výchozího bodu na vrchol Boubín (1362 m n. m.) s celoročně otevřenou rozhlednou, který je odtud vzdálen něco přes čtyři kilometry a ve vhodné obuvi je dobře přístupný i v zimě. Expozice je otevřena denně od osmi hodin ráno do deseti večer, vstupné se neplatí.
Historie obchodní cesty mezi Bavorskem a Čechami sahá do roku 1010, kdy se o ní objevila první písemní zmínka. Na hřbetech soumarských koní se přes Pasov dovážela sůl z oblasti Salcburku. Kromě soli se obchodovalo také s jižním ovocem, orientálním kořením, drahými látkami a oděvy, zbraněmi, vínem a šperky.
Opačným směrem se vyváželo zejména obilí, ale i chmel, pivo, sýry, máslo, maso, ryby, kožešiny, plátno, stříbro a později i sklo. V dnešních cenách se jednalo o zboží za stovky milionů korun.
Cílem byly nejprve Prachatice, ale ve 14. století, aby se doprava rozptýlila, i Vimperk a Kašperské Hory. Města z výnosného mezinárodního obchodu nesmírně těžila. Kubovou Hutí procházela vimperská větev, která je doložena v roce 1312.
Tisíc dvě stě soumarů týdně
Až do vrcholného středověku stezka vedla hlubokým pohraničním lesem bez osídlení, takže na bezpečnost cesty z Pasova neměl kdo dohlížet. K tomuto účelu byly postaveny tři hrady – na německé straně ve Freyungu, na české ve Strážném a Vimperku.
Název „Zlatá“ dostala stezka podle výnosnosti. Vrchol zaznamenala v 16. století, kdy jen do Prachatic dorazilo až 1200 soumarů týdně. Za rok přivezli více než tři miliony litrů soli. V roce 1706 Habsburkové dovoz soli po této stezce přes Bavorsko zakázali a prosadili dopravu z rakouského Podunají do jižních Čech a do Prahy.
Kvůli drsnému klimatu a podmínkám nepříliš vhodným k zemědělství patřila Šumava dlouho k nejméně obydleným částem nejen Čech, ale i přilehlého rakouského a bavorského území. Když už se hospodařilo, tak nanejvýš do 600 metrů nad mořem. Osídlení vyšších částí je spojeno s rozvojem dřevařství, sklářství, pastevectví, těžbou a obchodem.
Základem sklářství byl dostatek dřeva jako paliva do pecí. Kromě toho tu byly i další sklářské suroviny – křemen a vápenec. V 18. století byla Šumava oblast s největší koncentrací skláren v Čechách. V roce 1766 jich v centrální části pohoří bylo 21, o tři roky později 26 a jejich počet stále rostl.
V muzeu jsou vystaveny některé archeologické nálezy ze Zlaté stezky či sklářské výrobky.
