KOMENTÁŘ / Na podzim předminulého roku došlo k první volební porážce hnutí ANO, resp. Andreje Babiše. Vítězem se nestala pouze koalice SPOLU, ale všechny strany stávající Pětikoalice, které konečně opustily místa v opozici, kdy jejich jedinou politickou oporou byl senát. Zároveň skončil pakt Babiš-Zeman, který určoval domácí politiku poslední čtyři, resp. osm let. V říjnu 2021 se stalo to, co většina komentátorů spíše karikovala a vylučovala, tehdejší opozice získala 108 mandátů (i díky souhře náhod v podobě miliónu propadlých hlasů) a chopila se vlády. Výchozí situace tohoto volebního období byla tedy následující: vládní strany 43,41 % podpory; parlamentní opozice 36,68 %; mimoparlamentní opozice c. 20 %. 

Než přejdeme k současnosti, pojďme si připomenout zásadní a mimořádné události, které za poslední necelé dva roky Česko zasáhly. Zprvu si vláda a společnost musely poradit s další covidovou vlnou, která ale naštěstí nebyla natolik silná, aby se muselo sáhnout po lockdownu. Vzápětí se však objevily dosud bezprecedentní události spojené s ruskou agresí na Ukrajině, masivní nárůst cen energií, zvýšení už tak rozjeté inflace a dosud nikdy nevídaná vlna statisíců uprchlíků. Současně vláda bojovala s problematickým stavem státního rozpočtu a potenciálním zhroucením důchodového systému. Nechci hodnotit, jak se s výše zmíněnými událostmi vypořádala, zda je zvládla na jedničku, nebo zda v něčem pohořela – veřejná debata odborníků zastupuje oba proudy – ale jedno je jisté, nedošlo k apokalyptickým scénářům, které předpovídali extremisté. 

Bez ohledu na to, jak vláda krizové momenty doopravdy zvládala či jak silná byla kritika ze strany opozice nebo expertů, kupodivu nedošlo k markantním přesunům v rámci voličské podpory. To dokazuje i poslední model společnosti Kantar a jeho dlouhodobý trend. V případě součtu podpory se vládní koalice (při existenci SPOLU, coby velice pravděpodobné koalice pro volby v roce 2025) dostala na 39,5 %, parlamentní opozice ANO a SPD na 41,5 % a mimoparlamentní strany asi na 18 % hlasů. Součet podpory vládní koalice za uplynulý rok a půl vládnutí poklesl pouze o čtyři procentní body. Nelze stoprocentně určit, jak se tyto hlasy přerozdělily, významná je ale skutečnost, že jde o nečekaně malý úbytek. 

Proč tomu tak je? Domnívám se, že bychom se měli podívat do historie, na období tzv. zamrzlých stranických systémů v západní Evropě. Byla to doba, kdy nedocházelo k téměř žádnému přesunu voličské podpory. To změnil až příchod nových konfliktních linií, například evropské integrace či post-materialismu. V případě českého stranického systému vidím podobnou situaci, ale opačně konstruovanou – stranický systém zamrzl s příchodem nové cleavage. Tuto novou konfliktní linii lze označit jako „Babiš“. Jde přitom výhradně o vládní působnost, na nižších (krajských, obecních) úrovních tato cleavage nepůsobí.

Vládní koalice symbolizuje vymezení se vůči Andreji Babišovi a označuje se za záruku, že Babiš nebude u moci. Hnutí ANO logicky tvoří druhý pól, který Andreje Babiše podporuje. Hnutí SPD podporu hnutí ANO, resp. Andreji Babišovi explicitně nevyslovuje a obecně je komplikované jeho pozici vůbec určit, protože z logiky své antisystémovosti bude SPD vždy oponovat právě vládnoucí většině. Z posledních vyjádření poslanců SPD a explicitního vymezení se vůči „kandidátovi Pětikoalice“ v prezidentských volbách se však spíše jeví jako Babišovi podporovatelé. Jenom s ním se totiž mohou hypoteticky stát součástí exekutivy, o což – dle slov svého předsedy – stojí. Strany mimo parlament inklinují spíše k pro-babišovskému bloku, možná změna mohla nastat u Socdem (dříve ČSSD) s příchodem Michala Šmardy.

To, že politické subjekty dělí nějaký jev, je běžnou součástí parlamentní demokracie, konfliktní linie v podobě osoby minulého premiéra má však přesah do celé společnosti. Dokazuje to například poslední výzkum společnosti CVVM, kde vychází, že 58 % společnosti Babišovi nedůvěřuje a 42 % důvěřuje – a to přesto, že je předseda hnutí ANO již více než rok a půl mimo exekutivní funkci a nenese odpovědnost za žádná z kontroverzních opatření. V průběhu jeho vládnutí oscilovala nedůvěra v jeho osobu mezi 50-60 %, v podstatě se nezměnila. S těmito hodnotami koreluje i Babišův výsledek v prezidentských volbách, kdy si pravděpodobně sáhl na své maximum, podobně vypadá i potenciál samotného hnutí ANO. 

Kdybychom výše řečené shrnuli, tak dojdeme k následujícím závěrům: existují dvě skupiny obyvatel, které se zásadně liší v postoji vůči osobě Andreje Babiše – jedna skupina odmítá jeho politiku, styl vystupování, vládnutí apod.; druhá skupina jeho působení více či méně podporuje. Jednoduše řečeno, Babišova osoba působí v české společnosti jako štěpící prvek. V současnosti existuje politická reprezentace jasně se vůči osobě Babiše vymezující a naproti ní stojí hnutí ANO, dále SPD se spíše pro-babišovským postojem a nevyzpytatelná, ale spíše pro-babišovská mimoparlamentní opozice. Tímto konstatováním jsme splnili dvě ze tří klasifikačních podmínek pro určení konfliktní linie. Poslední ze tří podmínek – empiricky definovatelný sociální rozdíl daných skupin – lze zodpovědět pomocí sociologických výzkumů Paq Research , který přišel s povolební analýzou podzimních voleb a výsledky jsou následující: stávající opozice bodovala především u starších voličů v předdůchodovém a důchodovém věku, její podpora je zároveň vyšší u lidí bez maturity; naopak Pětikoalice má silnou voličskou skupinu u pracujících, čím větší příjem, tím vyšší podíl hlasů pro Pětikoalici. Sociální skupiny tedy můžeme určit takto: pro-babišovská skupina se skládá především z důchodců a osob s nižším vzděláním; proti-babišovská skupina pak především z více vzdělaných a více movitých osob. S určitým zjednodušením se podařilo naplnit všechny teoretické požadavky pro určení konfliktní linie, cleavage v podobě osoby Andreje Babiše tak můžeme považovat za opodstatněnou. 

Jaké to může mít důsledky? Zde si dovolím vypůjčit slova Barbory Tachecí: vládnout bude tahle Pětikoalice, nebo Babiš s kýmkoliv. Její slova přesně popisují realitu – pokud budou strany ve sněmovně ve stejném zastoupení a se stejnými lídry, tak nevidím jinou možnost než boj pětikoaličního bloku proti bloku ANO+SPD (plus případně někdo z dosud mimoparlamentních subjektů). I když se vždy spekulovalo o možné koalici ODS a ANO, o což může hnutí ANO potenciálně usilovat (viz transformační snaha na konzervativně-liberální hnutí), a i když víme, že na mimovládních úrovních dochází ke koaliční spolupráci těchto stran, tak si dovolím konstatovat, že za předsednictví Petra Fialy k takové spolupráci ze strany ODS nedojde. Kromě naprosté hodnotové a povahové odlišnosti obou lídrů nesmíme zapomenout na fakt, že stávající premiér je hlavním protagonistou anti-babišovského bloku. Kooperace těchto subjektů a těchto lídrů zavání neblahou reminiscencí na rok 1998.

Tento souboj dvou bloků může potenciálně narušit odstoupení Andreje Babiše z přední pozice do zákulisí. Je však velkou otázkou, jak by neúčast Andreje Babiše na předních pozicích ovlivnila preference voličů i koaliční přijatelnost ANO ze strany Pětikoalice (zejména ODS). Odpověď ponecháme budoucnosti. Současné blokové rozčlenění však může ovlivnit i návrat Sociální demokracie. Ta s novým lídrem nepůsobí jako servilní parťák hnutí ANO. Šmarda si je vědom, jak jeho stranu ANO vysálo, a zároveň velice kritizuje pravici (TOP 09 a ODS), takže případný vstup Socdem do parlamentu může s blokově zamrzlým stranickým systémem zamíchat. Co z toho vznikne, ovlivní rozdělení mandátů a pak míra pragmatismu při vyjednávání.

Obecně však tato bloková zamrzlost způsobuje problém spojený s malou soutěživostí. Výsledkem je již zmíněná minimální voličská volatilita, ale také vědomí lídrů, že i sebenaštvanější voliči je budou volit, jelikož druhý blok je pro ně ještě horší možností. To může být i důvod, proč ve vládě zůstávají i evidentně slabí ministři. Ponechání špatného ministra stojí méně politických bodů než riziko koaličního rozkolu. Tento stav mohou potenciálně odblokovat Piráti, kteří jsou se svými čtyřmi mandáty de facto koaličně nepotřební. Bylo by velice zajímavé sledovat ostatní strany, kdyby na úkor jejich síly rostli právě Piráti. Blokovou zamrzlost by to ale nevyřešilo. 

Článek vyšel na webu Pravý břeh.