Mluvčí tureckého prezidenta v pátek 18. 1. tweetoval rezolutní sdělení: „Nepřestaneme, dokud nevysušíme teroristickou bažinu u našich sousedů.“ Vysušovat se bude tanky a kanóny, takže to vypadá i na hlubokou orbu. A proč tak drsná slova? Protože „teroristé zabili v Turecku od roku 2015 víc než 2 000 lidí. Mnohé z těchto útoků byly naplánovány v severní Sýrii.“
Pan mluvčí míchá hrušky s jablky, jak už to mluvčí dělávají. Přidal ke svému prohlášení video, které ukazuje, co všechno Turecku provedla PKK (roku 2015 zrušila příměří, když na ni začala znovu útočit turecká armáda), Islámský stát, „gülenistická FETÖ“ a YPG (kurdská milice bojující v Sýrii proti Da´eš, za spolupráci s ní sedí v tureckém vězení dva čeští občané).
„Gülenista“ je každý, koho za něj turecký prezident označí. Včetně vojáků, kteří se pokusili o převrat v roce 2016 a který stál život přes dvě stovky osob. YPG na tureckém území nepůsobí a není totožná s PKK, i když vazba mezi nimi je. Protože „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“, sáhla turecká tajná služba po pomocnících na druhé straně barikády. Její podpora islamistům byla prozrazena několikrát, ať už šlo o dodávky zdravotnického materiálu, zbraní nebo o léčení zraněných v Turecku.
O tom, co umí turecká armáda, když vytáhne proti teroristům, se mohli přesvědčit sami turečtí občané. To když vojáci se svým hardwarem přijeli dělat pořádek v září roku 2015 do města Cizre ve východním Turecku (obrázky jsou dostupné na internetu). Od YPG dávají ruce pryč Američané, nehlásí se k nim Rusové a zdá se, že jejich zásluha na porážce Da´eš jim nebude moc platná.
Na mstivý postoj Turků zareagoval i generální sekretář OSN A. Guterres. Uznal, že Turecko má „v severovýchodní Sýrii oprávněné bezpečnostní zájmy“. Podle Guterrese musí být součástí řešení „územní integrita Sýrie“ a „uznání syrské diverzity“. Pod alibistickým slovem diverzita se rozumí fakt, že na daném území žijí kromě Arabů i Kurdové.
Syrská vláda, jejíž legitimitu turecký prezident popírá, je srozuměna s faktem, že si obyvatelé severovýchodní Sýrie vytvoří jakousi poloautonomní provincii. Jako syrští občané na to mají právo a tureckému prezidentovi ani jeho mluvčímu po tom nic není. Protože to skoro jistě bude se silnou účastí YPG, je z toho pro Turecko ohrožení jeho „oprávněných bezpečnostních zájmů.“ Trochu to připomíná německou argumentaci před záborem Sudet. Včetně výroků z turecké strany o přátelské náruči intervenujícího státu, připravené obejmout všechny bez rozdílu, kromě teroristů.
Nedivil bych se, kdyby iniciativa A. Guterrese skončila stejně jako jeho snaha o vyřešení kyperského problému. Jenže na rozdíl od Kypru v Sýrii ještě pořád hoří a nikdo nedokáže s jistotou říci, kdy bude požár uhašen. Bojovníci YPG nejsou žádní andělé, ale to není na syrském bojišti nikdo. Jejich štít není úplně čistý, i když se obvinění z válečných zločinů nikdy nepotvrdila. V jejich prospěch hovoří přinejmenším to, že brání své území a jeho obyvatele.
Porážka Da´eš v Sýrii sice nebude znamenat jeho zánik, ale zásluha YPG na jeho porážce je nepopiratelná. Obětování kurdské samosprávy „oprávněným bezpečnostním zájmům“ Turecka je asi neodvratné. Strategický zájem velkých hochů má přednost. Turecko si své zájmy ošetří tak, že místo jednoho nepřítele v podobě PKK bude mít nepřátele dva. Erdoğan došel od volání „Asad musí jít“ přes destrukci Sýrie až k posílení nenáviděného nepřítele. Na cestě zůstalo ekonomicky poškozené Turecko s mizernou pověstí státu dusícího svobodu slova a slepě pronásledujícího své skutečné i vymyšlené nepřátele doma a v zahraničí.
