
Ilustrační foto FOTO: Andrew M. Meyers, wikimedia, CC.BY 4.0
FOTO: Andrew M. Meyers, wikimedia, CC.BY 4.0
Po téměř měsíci zlehčování situace Rusko konečně přiznalo rozsah ekologické katastrofy v Černém moři. Při ztroskotání tankerů Volgoněfť-212 a Volgoněfť-239 se do vody dostaly asi čtyři tisíce tun mazutu. Podle Viktora Danilova-Danilyana z Ruské akademie věd je to největší ekologická katastrofa 21. století. Tragédii se dalo zabránit, stačilo nepoužívat dvacet let staré vyřazené lodě, tvrdí v rozhovoru pro ruský list Kommersant.
V polovině prosince loňského roku došlo k ekologické katastrofě, která je rozsahem pro Černé moře zcela výjimečná. Na dno Černého moře totiž klesly tankery Volgoněfť-212 a Volgoněfť-239. Ty vezly přibližně 9,5 tisíce tun mazutu, do moře se při jejich potopení dostaly více než čtyři tisíce tun této suroviny. Mazut je těžký zbytek vznikající při rafinaci ropy, používaný zejména pro topení v průmyslových kotlích. Patří tedy mezi takzvané topné oleje. Pro srovnání, při havárii tankeru Amoco Cadiz v roce 1978 uniklo u pobřeží Francie 212 tisíc tun ropy.
Rusko se snažilo důsledky dlouho bagatelizovat. Nyní poprvé oficiálně zaznělo, jak velké škody ropné látky v Černém moři napáchaly a ještě napáchají. O zveřejnění se postaral vědecký ředitel Ústavu problémů s vodou Ruské akademie věd Viktor Danilov-Danilyan v rozsáhlém rozhovoru pro list Kommersant. „Poprvé se dostal mazut do vody v tak velkém množství. Z mého pohledu je to nejvážnější ekologická katastrofa v Rusku od začátku 21. století. To znamená, že se jedná o bezprecedentní událost,“ prohlásil.
Špatný technický stav lodí
S rozšiřujícími se protiruskými sankcemi hledal Putinův režim cesty, jak prodat svou ropu. Tak vznikla takzvaná stínová flotila. Ta se mnohdy skládá z dávno vyřazených tankerů, starých i desítky let. Jejich technický stav je mnohdy velmi špatný. Chybí jim samozřejmě i moderní bezpečnostní systémy. Zpráv o jejich nehodách se objevuje v posledních měsících stále více.
Za ztroskotáním dvojice velkých tankerů stál pravděpodobně špatný technický stav. Danilov-Danilyan tvrdí, že katastrofě šlo zabránit: „Ano, přinejmenším se nevyplatilo používat lodě, které měly být vyřazeny z provozu kvůli nevhodnosti už před 20 lety. Říční námořní plavidla v zásadě nemohou být vypuštěna na zimní námořní plavby. S takovým postojem je nemožné vyhnout se katastrofickým následkům.“
Důsledky této události budou podle ruského akademika nedozírné. Rusko přitom zahájilo záchranné práce až téměř dva týdny po úniku ropy do vody. „První týden byli na místě tragédie pouze dobrovolníci,“ popisuje dění po ztroskotání tankerů.
Nejvážnější nehody tankerů v historii
- Amoco Cadiz (1978): 212 tisíc tun
- MT Haven (1991): 122 tisíc tun
- Torrey Canyon (1967): 102 tisíc tun
- Prestige (2002): 77 tisíc tun
- Exxon Valdez (1989): 34 tisíc tun
„Je to strašlivá rána pro ekosystém: smrt desítek tisíc ptáků, mnoho delfínů, velké ztráty na pobřežní flóře a fauně. V takovém prostředí, i když je ve slané vodě, nemůže žít prakticky nic, kromě mikroorganismů, které se živí topným olejem a rozkládají ho,“ říká Danilov-Danilyan a doplňuje, že práce na odstranění ropy z pobřežních písků povedou ke změně pobřeží. Jeho tvar se může změnit.
Ohrožena jsou i letoviska
Ropa bude plavat na hladině moře v jeho centrální části, poměrně vzdálené od pobřeží, popisuje další dění ruský odborník. Podle jeho názoru nebude téměř možné veškerou ropu odstranit. Náklady na zachytávání ropy na obrovské vodní ploše by byly podle něj obrovské. Důležitější je zaměřit se na ochranu a čištění pobřeží.
„Je těžké vypočítat, jak dlouho bude trvat dokončení práce. Po poklesu na dno do hloubky více než 200 metrů, kde se nachází vrstva sirovodíku, tam ropa může ležet velmi dlouho. Musíte se ale připravit na to, že ji mohou zvednout stoupavé proudy. Bude vyžadováno neustálé sledování břehů letovisek a pouze tehdy, když budeme přesvědčeni, že vznik nových emisí sraženin topného oleje z moře se stává extrémně vzácným, může být tato aktivita oslabena.“
Danilov-Danilyan v rozhovoru také popisuje, kam až se mohou ropné skvrny dostat. „Na konci ledna by mohly dorazit do Oděsy. Nelze vyloučit, že topný olej se může přiblížit ke břehům Rumunska a Bulharska a objevit se na jihovýchodě Turecka. Svou roli hrají mořské proudy a vítr. Hlavní proud prochází kolem Krymského poloostrova, ale jazyky jdou přímo jeho směrem. Postihují rezervaci Opuk, Feodosia, Koktebel, Sudak, Jalta, Balaklava, Sevastopol a Jevpatoria.“
Znečištění by tak mohlo vážně poškodit také Čechy oblíbené turecké letovisko Trabzon, ale i populární historický Samsun. Také popularita Bulharska mezi turisty z České republiky roste. Všechna jeho letoviska přitom leží na pobřeží Černého moře, včetně Slunečného pobřeží, Zlatých písků nebo Primorska či Albeny.