Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Turecko v neděli čekají prezidentské a parlamentní volby, které by mohly ukončit dvacetiletou vládu autoritářského lídra Recepa Tayyipa Erdogana. O vítězství ho mohou připravit ekonomické problémy, s nimiž se v posledních letech tato 85milionová země potýká, zejména rekordní inflace a růst životních nákladů obyvatel. Šanci být příštích pět let prezidentem státu, který je významný hráčem v regionu, má dlouholetý opoziční lídr Kemal Kiliçdaroglu, přezdívaný turecký Gándhí. Tento čtyřiasedmdesátiletý politik má podporu všech větších opoziční stran a slibuje mimo jiné návrat svobody slova a nezávislosti soudů, což by mělo přispět i k obnovení zamrzlých vztahů s Evropskou unií.
Devětašedesátiletý Erdogan, který byl od roku 2003 premiérem a od roku 2014 je prezidentem, má ale stále široké řady příznivců, zejména nacionalistů a náboženských konzervativců. Ti oceňují hlavně to, že posílil postavení Turecka na mezinárodní scéně. Pyšní jsou i na první turecký automobil TOGG, který se začal prodávat letos, turecké drony či letadlovou loď TCG Anadolu. Mnozí Erdogana považují za „spasitele“, který brání turecký národ před opozicí podle nich manipulovanou ze zahraničí či před teroristy, jak vláda označuje kurdské skupiny.
Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) podle některých voličů též chrání tradiční hodnoty a rodinu před „zvrácenými“ trendy. „Zavádí nám sem LGBT ve snaze zdegenerovat naši rodinnou strukturu,“ prohlásil také Erdogan, jehož vláda posílá do vězení novináře i opoziční politiky kvůli názorům a zavřela desítky nezávislých médií. K tomu jí posloužil i výjimečný stav, který vyhlásila v roce 2016 po pokusu části armády o puč, po němž následovaly rozsáhlé čistky ve státní správě.
Image silného muže má demonstrovat i jeden z Erdoganových volebních plakátů, na němž stojí, že „není v kuchyni jako žena“. Odkazuje tak na videa, na nichž Kiliçdaroglu často ze své kuchyně oslovuje voliče přes sociální sítě. Jedno z nich nazval Cibule s odkazem na komoditu, jejíž cena za poslední rok vzrostla z potravin nejvíce (o 315 procent). Loni Turecko sužovala rekordní inflace, která v říjnu vystoupala na 24leté maximum 85,5 procenta. Podle ekonomů k ní přispěl i Erdogan, který omezil nezávislost centrální banky a prosadil svůj specifický plán hospodářského oživení, spočívající ve snižování úrokových sazeb v době, kdy by je banka měla podle tradiční ekonomické teorie zvyšovat.
Kiliçdaroglu slibuje i návrat k parlamentnímu systému, který v roce 2018 Erdogan změnil po potvrzení v referendu na prezidentský. K reformám ale bude šéf Lidové republikánské strany (CHP) Kiliçdaroglu potřebovat i shodu dalších opozičních formací. Do voleb jde jako kandidát bloku šesti stran nazvaného Národní aliance, který vznikl ve snaze ukončit Erdoganovu vládu, jinak jsou to ale uskupení velmi různorodá.
Sociálně demokratická CHP, založená už v roce 1923 prvním tureckým prezidentem Mustafou Kemalem Atatürkem, je nejsilnější opoziční stranou. Kiliçdaroglua ve volbách podporuje i druhá největší opoziční formace, Lidová demokratická strana (HDP). Ta jde do parlamentních voleb pod hlavičkou Strany zelené levice (YSP) kvůli obavám, že ji ústavní soud zakáže. Vláda totiž prokurdskou HDP viní z vazeb na teroristickou organizaci Strana kurdských pracujících (PKK), kvůli čemuž skončila ve vězení řada politiků HDP. Se stejným zdůvodněním vláda po místních volbách v roce 2018 sesadila z funkcí desítky starostů a nahradila je příznivci vládní strany.
V zahraniční politice analytici s nástupem Kiliçdaroglua neočekávají zásadní obrat, země bude muset dál udržovat dobré vztahy s Ruskem, s nímž je ekonomicky propojena. I Kiliçdarogluova vláda bude zřejmě pokračovat v roli neutrálního hráče ve válce na Ukrajině. Posun by se změnou v úřadu prezidenta mohl nastat ve vztazích s EU a rychlejší by mohla být i turecká ratifikace vstupu Švédska do NATO. Zlepšit by se mohly v případě výhry opozičního lídra i vztahy s Řeckem, které často vyhrocovala Erdoganova agresivní rétorika.
Obavy mají ale z nástupu Kiliçdaroglua syrští uprchlíci, jichž jsou v Turecku skoro čtyři miliony. Opoziční kandidát totiž v kampani slíbil, že je „pošle domů do dvou let“. Na protimigrační notu hrál v kampani i Erdogan, který se kvůli tomu snaží normalizovat vztahy s Damaškem. Syrská vláda ale trvá na stažení tureckých jednotek, které s místními povstalci ovládají část území na severu Sýrie, odkud předtím vyhnaly tisíce kurdských obyvatel. „Když vyhraje opozice, bude to špatné, a když vyhraje Erdogan, tak taky, protože deportace za něj zesílily,“ popsala obavy deníku El País jedna ze syrských uprchlic, podle níž proto mnozí Syřané pomýšlí na útěk z Turecka do EU.
K porážce Erdogana může přispět i odstoupení jednoho z kandidátů Muharrema Inceho, který býval členem CHP a jehož příznivci by mohli hlasovat spíše pro Kiliçdaroglua. Pokud žádný ze tří zbývajících kandidátů nezíská přes 50 procent hlasů, bude 28. května druhé kolo mezi dvěma prvními. Bez šancí je podle průzkumů bývalý krajně pravicový poslanec Sinan Ogan (55).
Důležité budou opět hlasy Kurdů, kteří tvoří asi pětinu obyvatel Turecka a kteří ale navzdory represím vůči nim ze strany současného režimu nebudou všichni volit opozičního lídra. Asi 51 procent voličů tvoří ženy, z nichž řadu Erdogan popudil odstoupením od istanbulské úmluvy o boji proti násilí na ženách, či i výroky, že žena bez dětí je „neúplná“ žena a každá by měla mít nejméně tři. Jiné ale na svou stranu získal, když zrušil zákaz nošení šátků ve veřejných institucích, jímž se někdejší vlády snažily omezit vliv islámu v zemi.
