Turecko má za sebou prezidentské volby. Současný prezident Recep Tayyip Erdogan obhájil funkci a dalších pět let bude úřadovat v sídle za 350 milionů dolarů na okraji Ankary, které v roce 2014 sám otevřel. Svého protikandidáta Kiliçdaroglua porazil s celkem 52,1 procentem hlasů. Ten volby označil za nejnespravedlivější za poslední roky. Pozorovatelé navíc tvrdí, že je staronový prezident stále autoritativnější. „V Evropě máme představu, že Turecko někdy bylo demokratické, ale ono demokratické nikdy nebylo,“ říká analytička Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na politiku Turecka Karolína Lahučká. Podle ní Turecko dlouhodobě směřuje k vládě jednoho muže, neměli bychom však očekávat, že z něj bude druhé Rusko.

Recep Tayyip Erdogan je v Turecku u moci už od roku 2003. O rok dříve jeho strana AKP poprvé vyhrála parlamentní volby a Erdogan se stal tureckým premiérem. Jako jediný turecký politik navíc dokázal vyhrát parlamentní volby třikrát po sobě. „9. březen 2003 je historickým milníkem pro naši demokracii a boj za naše práva,“ řekl krátce po složení slibu.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

V historicky první přímé volbě prezidenta byl v roce 2014 zvolen prezidentem Turecké republiky. V den, kdy se ujal úřadu, si od opozičních novinářů a politiků vysloužil nálepku diktátora. Mandát prezidenta obhájil i v roce 2018, kdy získal 53 procent hlasů a křeslo obhájil už v prvním kole voleb. „Doufám, že se na výsledky nikdo nepokusí vrhnout stín a poškodit demokracii, aby zakryl své vlastní selhání,“ opřel se krátce po oznámení výsledků do opozice s tím, že vítězem voleb je demokracie.

V letošních volbách získal Erdogan zhruba 52,2 procenta hlasů, jeho opoziční vyzyvatel Kemal Kiliçdaroglu skončil v druhém kole se 47,8 procenty hlasů. „To, že má podporu poloviny společnosti, je už celkem dlouho stejné. Na druhou stranu se snaží tvářit jako prezident i těch, co ho nevolili, a má pocit, že je potřeba je oslovovat,“ komentuje pro deník FORUM 24 výsledek tureckých voleb Karolína Lahučká.

Turecko podle ní odpovídá trendu, který je viditelný v celé Evropě, v České republice i jinde ve světě. „Polarizace společnosti a populistický vůdce, který zastupuje primárně jednu polovinu společnosti tím, že si znepřáteluje tu druhou,“ dodává analytička.

O tom, že Turecko dlouhodobě směřuje k vládě jednoho muže, není pochyb. Rozhodně směřuje tímto směrem, ale neměli bychom očekávat, že z Turecka bude druhé Rusko.

Rozdělení společnosti ukazuje i samotné rozložení hlasů. Všechna velká města, velká část pobřeží a východní část země, kterou částečně ovládají Kurdové, hlasovaly pro změnu v čele země. Vnitrozemí zůstalo s Erdoganem.

V posledních letech prezident Erdogan stupňuje své autoritářské metody, čehož si všímají i pozorovatelé ze zahraničí. Už dříve tvrdě potlačil protivládní protesty, začal omezovat svobodu médií, což se ukázalo i v letošních volbách, a posiluje vliv islámu na chod státu. Velkou popularitu má mezi chudšími a konzervativními voliči. I díky nim ustál pokus o převrat a korupci mezi jeho ministry.

„O tom, že Turecko dlouhodobě směřuje k vládě jednoho muže, není pochyb,“ říká pro deník FORUM 24 analytička Asociace pro mezinárodní otázky. „V Evropě máme trochu představu, že Turecko někdy bylo demokratické, ale ono demokratické nikdy nebylo a asi nikdy nebude. Rozhodně směřuje tímto směrem, ale neměli bychom očekávat, že z Turecka bude druhé Rusko,“ pokračuje Lahučká s tím, že se z Erdogana nikdy nestane diktátor typu Vladimira Putina, protože bude chtít udržet fasádu demokracie.

Velkým tématem před letošními volbami byla role médií v kampani. V Turecku je totiž 90 procent celostátního obsahu pod kontrolou vlády. V letošním Indexu světové svobody tisku se Turecko umístilo až na 165. místě ze 180 států. Erdogan dostával v médiích daleko větší prostor. V Turecku navíc není neobvyklé, že kritickým novinářům bývají odebírány novinářské průkazy a cenzurovány jejich články.

I proto kandidát sjednocené opozice v projevu ještě před oficiálním oznámením výsledků prohlásil, že šlo o nejnespravedlivější volby za poslední roky. Dodal však, že ukázaly vůli lidu změnit autoritářskou vládu. „To, že volby nejsou úplně férové, bych řekla, že v Turecku relativně běžné je. Turecko si zažilo spoustu otřesů a volby pod dohledem armády, zákazy stran a ne úplně rovný přístup,“ komentuje slova Kemala Kiliçdaroglua analytička.

Neřekla by ale, že šlo nejnespravedlivější kampaň v historii. „Pravděpodobně mu vadí to, že Erdogan a jeho podporovatelé ovládají většinu médií. Nebyl úplně rovný přístup k tomu, jaký prostor dostala opozice k propagaci programu v mediálním prostoru,“ vysvětluje Lahučká. Upozorňuje také na to, že už v minulosti byli před volbami zatýkáni opoziční poslanci.

Z reakce sjednocené opozice na výsledek voleb je ale cítit frustrace. „Věřili tomu, že jsou schopni společnost přesvědčit ke změně, a už po prvním kole bylo zřejmé, že se nebyla schopná vypořádat s výsledkem a že změna nepřišla. Projevy z opoziční strany byly trochu spojené s tím, že nechtějí říct, že selhali, ale že hledají problém v systému,“ vysvětluje pro deník FORUM 24 analytička.

Vysoká inflace ani zemětřesení volby nezvrátily

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan musel za dvě desetiletí u moci překonat řadu politických krizí – hromadné protesty, obvinění z korupce, pokus o státní převrat v roce 2016 a příchod velkého počtu uprchlíků ze Sýrie zmítané občanskou válkou. Nyní jeho země čelí vysoké inflaci a navíc se stále snaží vzpamatovat z únorového ničivého zemětřesení, jehož dopady jsou částečně dávány za vinu vedení země. I tak ale Erdogan dokázal v druhém kole zvítězit.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

„Pokud tyto volby něco ukázaly, tak je to to, že Erdoganův dlouhodobý program, který ovlivňuje společnost budováním nové identity toho, jak se Turci definují, a kde je velký důraz kladen i na to, že kdo je Turek, je podporovatelem AKP, je pro Turky stále zásadnější než to, že se jim v nějakých konkrétních oblastech nevede dobře,“ vysvětluje analytička.

Právě to je pro západní státy těžko pochopitelné. Jejich obyvatelé totiž hodnotí vládu podle toho, jak zemi vedla. „Hodnotí to, že nezvládal zemětřesení, dovedl zemi do ekonomické krize a podobně. V Turecku se ukazuje, že tyto jednotlivé kroky zásadní nejsou a pořád je tam důležitější myšlenka než faktické kroky,“ dodává.

Jak se Erdogan postaví k Ukrajině?

Staronový prezident Erdogan ještě před druhým kolem voleb prohlásil, že Turecko bude vzdorovat tlaku Západu a posilovat vazby s Moskvou. To je trend, který lze v Turecku sledovat už minimálně deset let. Pro Ukrajinu, kterou v únoru loňského roku napadlo Rusko, se ale jeho vítězstvím nic nemění.

„Od Evropy se nikdy neodkloní. Tam je určitá červená čára, přes kterou Turecko nikdy nepůjde,“ říká k Erdoganově zahraniční politice Lahučká. „Myslím si, že je to mířené ke společnosti z pohledu, že se nevzdá turecké suverenity nějakému diktátu Evropy nebo Spojených států v tom, jak by mělo Turecko provádět zahraniční politiku. Určitě tento projev pro Ukrajinu neznamená nic zásadního, protože je vnímána jako země, ke které má Tureckou jinou vazbu,“ doplňuje pro deník FORUM 24.

Určitě tam snaha bude, protože to je něco, čím může společnosti ukázat, že Turecko je silná mocnost, kterou berou vážně velcí hráči.

Turecko se angažuje i v mírových vyjednáváních. Sehrálo roli zprostředkovatele v nedávno obnovené dohodě o obilí v Černém moři. Už v březnu loňského roku se sešli šéfové diplomacií obou znepřátelených zemí – Ukrajinec Dmytro Kuleba a Rus Sergej Lavrov – v turecké Antalyi. Šlo o první schůzku takto vysoce postavených představitelů od začátku války. Ve snaze o diplomatické řešení konfliktu může tak Turecko sehrát nějakou roli.

„Zásadní je v tuto chvíli to, jestli bude Ukrajina s Ruskem vůbec schopna k jednacímu stolu zasednout a o něčem se dohadovat, protože současné požadavky, které si Rusko vymyslelo, jsou pro Ukrajinu nepřijatelné. S tím neudělá nic ani Turecko,“ odkazuje Lahučká na požadavky Ruska pro mír s Ukrajinou. Mezi nimi je například to, aby Ukrajina uznala ruštinu za státní jazyk a vzdala se snahy o vstup do Severoatlantické aliance i do Evropské unie. Kyjev naopak odpověděl svými podmínkami, které zahrnují i vytvoření demilitarizované nárazníkové zóny na ruském území, vydání válečných zločinců a strůjců války a vyplacení reparací.

„Určitě tam snaha bude, protože to je něco, čím může prezident společnosti ukázat, že Turecko je zase silná mocnost, kterou berou vážně všichni velcí hráči. Ta snaha tam vždy bude. Pokud bude něco, co by mohli vyjednat, tak se toho chopí,“ uzavírá pro deník FORUM 24 analytička z Asociace pro mezinárodní otázky.