Turecko R. T. Erdoğana je plné spiklenců. Kam se prezident podívá, tam nějakého najde. Balyoz nebo Ergenekon, říká to českému čtenáři něco? Většinou asi ne. A co třeba FETÖ nebo Cemaat? Také ne? V Turecku se tato slova a zkratka objevují téměř stejně často jako i u nás známá PKK. Na rozdíl od ní neoznačují skutečné organizace (i když turecký prezident tvrdí opak), nýbrž chiméry. Jakkoliv neviditelné a fyzicky neexistující, přece tyto „entity“ přivedly během posledních asi patnácti let do neštěstí desetitisíce Turků.

Balyoz (Perlík) byl plán vojenských důstojníků na svržení vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Tu založil dnešní prezident a v roce 2003 se stala stranou vládnoucí. Podle údajného plánu mělo dojít ke dvěma bombovým útokům na istanbulské mešity a řeckým letectvem měl být sestřelen turecký vojenský letoun. Potom měl následovat vojenský převrat.

V procesu se spiklenci v roce 2012 („spiknutí“ bylo odhaleno až po několika letech) byly obviněny víc než tři stovky osob. Téměř všichni dostali vysoké tresty, od několika let vězení po doživotí. 

V červnu 2014 byli všichni obvinění propuštěni, proběhl nový soud a v březnu 2015 byli všichni osvobozeni. Soud potvrdil, že dokumenty, na jejichž základě byli obviněni, byly falešné (například texty, údajně vzniklé v roce 2003, byly sepsány ve wordu verze 2007). Balyoz zmizel, jak už to bývá v povaze chimér.

Mezitím se turecká justice potýkala s další chimérou jménem Ergenekon (podle bájného údolí na Altaji, odkud kdysi vyšli Turci na svou pouť do světa). Zase v tom „lítali“ vojáci, opět šlo o spiknutí proti AKP a proti jejímu vůdci. V roce 2011 i v letech pozdějších bylo zadrženo přes pět stovek osob (vesměs vysocí důstojníci) a většina byla obviněna z členství v teroristické organizaci. 

Ochromení armády dosáhlo takového stupně, že v roce 2013 v srpnu, kdy se povyšuje do generálských hodností a jsou jmenováni noví velitelé na té nejvyšší úrovni, nebylo dost generálů na velitelské posty a dost plukovníků na povýšení do generálských hodností.

Konec dobrý, všechno dobré? V roce 2015 byli všichni obvinění osvobozeni a dokumenty, na nichž se obvinění zakládalo, byly odhaleny jako padělky. Prezident ale zná své Turky. „Ukázalo“ se totiž, že někteří z těch, kdo vyšetřovali případ Ergenekon, byli napojeni na Cemaat (Služba). To je další ze spikleneckých organizací, na jejichž odhalování je prezident Erdoğan skutečný kadet. Objevil také FETÖ, Fethullahovskou teroristickou organizaci, což je vlastně Cemaat (Služba). Spolek je prý řízen z USA klerikem Fethullahem Gülenem. Tentokrát v tom jsou především policisté, četníci a justice. Jejich hlavním hříchem byl prezidentovi (tehdy ještě premiérovi) nepohodlný postoj ke gigantickému korupčnímu skandálu R.T. Erdoğana, jeho rodiny a několika ministrů. Závěr roku 2013 byl u Erdoğanů dramatický. Nakonec všechno ustál, celou aféru označil za lež, mediální a policejní spiknutí, a začal se mstít. Hlavně policii, prokurátorům a soudcům. Kdo ví, jak a kdy by to bývalo skončilo, nebýt pokusu o převrat v roce 2016.

Gülenovci prý před lety podstrčili úřadům falešné dokumenty, aby skrze vymyšlený Ergenekon poškodili Turecko a jeho premiéra. Když jim to nevyšlo, zorganizovali vojenský převrat. Čistky po jeho potlačení dosáhly stupně vskutku nebývalého. Údajní členové této krajně nebezpečné organizace jsou odhalováni dodnes – 4. prosince bylo zatčeno dalších asi 140 osob. O práci už přišly tisíce lidí, další stovky policistů, četníků a soudců jsou za trest přesouvány do odlehlých končin země, profesoři jsou vyhazováni z univerzit, novináři zavíráni do vězení. Erdoğanova pomsta je drtivá.

Vnitrostátní turecké problémy a peripetie u nás mnoho pozornosti nepřitahují. Jenomže Turecko je nejen oblíbenou turistickou destinací, ale také naším spojencem v NATO, důležitým ekonomickým partnerem a kandidátem na členství v EU. Je považováno za klíčovou zemi v regionu a angažuje se v syrském konfliktu. 

Všechna jmenovaná spiknutí, pokus o převrat i korupční skandál z roku 2013 mají ozvěnu směrem do zahraničí. Někdy bez přímé souvislosti, ale časová shoda obyčejně zesilovala účinek události. To byl případ incidentu lodi Mavi Marmara a následná roztržka s Izraelem.

Korupční skandál měl svou íránskou „kartu“ a dozvuky se dnes řeší s USA, kde sedí jistý turecký bankéř a kde se volně pohybuje jistý íránský šíbr. Rozkol s USA dosáhl skutečně pozoruhodných rozměrů a přes jisté zklidnění ještě vzájemné vztahy nejsou tam, kde bývaly. Samotné NATO řešilo otázku, co vlastně Turecko sleduje (například nákupem ruského raketového systému) a do jaké míry s ním lze ještě počítat jako se spojencem.

Syrská válka, skutečná humanitární a politická katastrofa, by možná vypukla stejně, ale možná se dalo lecčemu zabránit hned na začátku. Turecko bylo jedinou zemí, která tehdy měla skrze svého ministra zahraničí přímý a neomezený přístup k Asadovi. Turecký premiér, nynější prezident, všechny dveře zabouchl, když prohlásil „Asad musí jít“ ve chvíli, kdy byl Asad ještě ochoten s někým jednat a někomu naslouchat. Teprve potom propuklo násilí a teprve potom vstoupili do hry islamisté.

Neochota ke kompromisu vedla k umrtvení přístupových rozhovorů s EU už někdy v roce 2012. Od té doby se nic nezměnilo, i když se občas objeví jakýsi nadějný náznak oblevy. Podle některých unijních představitelů a evropských novinářů je Turecko „zpátky na trati“ do EU, ale v tomto ohledu jsem skeptický. 

Angažmá Turecka v Sýrii bok po boku s Ruskem a Íránem, ničení jakéhokoli náznaku domácí opozice, neshody s USA, podpora Hamásu, likvidování málo loajálního tisku (pokud ještě nějaký takový zbyl), chladný postoj ke krymským Tatarům a k Ujgurům v Číně, vydírání slabších zemí (Kosovo nedávno vydalo šest osob, údajných členů FETÖ – žádná jiná evropská země nic takového ještě neudělala), to ukazuje buď na změnu strategického paradigmatu nebo – a to mnohem pravděpodobněji – na svévoli prezidenta. Ten se momentálně sbratřuje s Číňany a s venezuelským prezidentem. Místo jako silný politik, s nímž jsou občas problémy, se stále víc chová jako narcistický diktátor, očekávající od všech obdiv a oddanost, aniž by sám byl čímkoliv vázán.