Dnes začíná v Bruselu summit NATO. Přijíždí i prezident země, která má po USA největší armádu, ale v současné době asi i nejhorší pověst, pokud jde o stav demokracie a lidských práv.
Příprava Turecka na summit NATO začala už před několika týdny a s blížícím se datem summitu nabírala na intenzitě. Začalo to pracovní cestou tureckého náčelníka generálního štábu do USA, kde se pokoušel americké partnery odradit od jejich plánu na vyzbrojení jednotek syrských Kurdů, bojujících pod hlavičkou YPG proti Daeš (tzv. Islámský stát).
Náčelník neuspěl, ale následovalo druhé kolo v podobě návštěvy tureckého prezidenta R.T. Erdoğana v USA, kde se 16. 5. sešel s Donaldem Trumpem. Neuspěl ani on a svou trpkost neskrýval. Nešlo jen o podporu YPG, kterou turecká strana považuje za odnož nebo klon teroristické PKK, ale také o zklamání z vlažného přístupu USA k neustálým žádostem o vydání F. Gülena, údajného strůjce pokusu o převrat v červenci 2016.
Prezident Erdoğan po jednáních položil otázku, sice jen řečnickou, ale hořce vyslovenou: „Ptám se, zda jsme partneři v boji proti terorismu nebo ne!“ Na tureckou stranu také zapůsobilo to, co vyřčeno nebylo – prezident Trump totiž vyjádřil podporu Turecku v boji proti Islámskému státu a PKK, ale syrskou YPG nejmenoval. V diplomatickém jazyce je to stejné, jako kdyby řekl, že proti nim bojovat nehodlá. Není divu, že turecký prezident to označil za „chybu“, premiér nazval postoj USA „nepřijatelný“ a podle ministra obrany se dokonce „jedná o krizi“. Dá se tedy očekávat, že toto téma bude na summitu projednáváno a že turecký postoj bude velice pevný a nesmiřitelný.
K jakési „přípravné kanonádě“ nebo spíš k jednotlivé salvě se dá přirovnat rozhodnutí Turecka, oznámené už před summitem, že bude vetovat rakouskou účast na některých programech spolupráce s NATO. Důvodem není nějaký prohřešek neutrálního Rakouska v oblasti obrany nebo v boji proti terorismu, ale jeho současný postoj k turecké (obnovené) snaze pokračovat v negociacích o členství v EU. „Ti, kdo blokují, budou blokováni,“ pravil turecký prezident. Turecké veto je v tomto případě nepatřičné (problematika NATO a EU jsou dvě zcela odlišné agendy), ale s tím si Erdoğan hlavu neláme. Rakousko prý zaujímá „setrvalou protitureckou pozici“, takže Turecko se cítí být oprávněno k podobně tvrdohlavé protirakouské pozici.
Jsem zvědav, jak se v této situaci zachovají jiné dvě unijní země. Jednou z nich je Řecko, které nevydalo k potrestání několik tureckých důstojníků a má s Tureckem zdánlivě nepřímý, ale dlouhodobý a zatím neřešitelný problém kvůli Kypru.
Druhou takovou zemí je Německo. To podle názoru prezidenta Erdoğana „přijalo pučistickou ideologii“, protože poskytlo azyl téměř třem stovkám tureckých občanů s diplomatickými pasy (pracovníci mezinárodních organizací a vojáci působící v orgánech NATO). V minulých dnech byla zrušena cesta německých zákonodárců do Turecka, protože se – podle včerejšího vyjádření mluvčího Bundestagu – na poslední chvíli ukázalo, že „delegaci nebude umožněno hovořit s tureckými představiteli a navštívit budovu parlamentu.“ Turečtí novináři se ptali prezidenta, jak to teď bude s případným přesunem německých vojáků ze základny v Inçirliku. Ten na to reagoval sdělením, že Německo nedávno přesun odvolalo. „Ale pokud něco takového chtějí udělat, pro nás to není žádný problém. Jestli odejdou, řekneme jim sbohem.“
Na domácí půdě se za součást přípravy dá považovat zahájení procesu s důstojníky (221 osob) obžalovanými z přípravy a provedení pokusu o převrat 15. července 2016. Není náhoda (v Turecku se takové náhody nestávají), že proces byl zahájen 22. 5., tedy krátce po návratu prezidenta Erdoğana z USA a před summitem NATO.
Prezident Erdoğan se na summitu setká bilaterálně s německou kancléřkou a francouzským prezidentem, a bude mít schůzku i s předsedou Evropské komise J.-C. Junckerem a s předsedou Evropské rady D. Tuskem. Nepochybně bude se všemi mluvit nejen o terorismu a NATO, ale i o budoucnosti vztahu Turecka a Evropské unie. Škoda, že nebudu mít příležitost poslouchat srdečnou výměnu názorů všech jmenovaných.
Co si Turecko přeje, případně co požaduje? V první řadě „větší solidaritu v boji proti terorismu“. Přeloženo do obecného jazyka to znamená, že Turecko chce mít volné ruce ve svých akcích proti PKK na turecké půdě i mimo ni, žádá konec podpory syrské YPG, vydání F. Gülena, bianco šek na výsledek spravedlivého (?) procesu s důstojníky obžalovanými z pokusu o převrat, vydání všech podezřelých a obžalovaných podle tureckého antiteroristického zákona, konec kritiky umlčování tisku, opozice a nepohodlných osob. Zkrátka klid na práci a pokud možno ještě víc peněz na řešení především svých vlastních problémů.
