Spekulovat o tom, co všechno se stane nebo nestane v Turecku, přísluší zahraničním komentátorům lépe znalým situace. Co ale výsledek i průběh hlasování může říci všem, je jasné – referendum je nebezpečná věc, která v celostátních otázkách nemá v zastupitelské demokracii vůbec místo. A když je využita, musí být dobře ošetřeno, aby země nezůstala rozdělená tak jako nyní Turecko (nebo jako ostatně zůstala i Velká Británie).

[ctete]117650[/ctete]

Referendum obecně je ideální zbraní pro všechny populisty. Lidé rádi slyší, že „mohou rozhodovat“, že „budeme jako ve Švýcarsku“, aniž by jim bylo vysvětleno, že zaprvé ve Švýcarsku nejsme a zadruhé jsou podobné výstřelky nezdravým zásahem do fungujícího systému, což v České republice ostatně můžeme dobře vidět v otázce přímé volby prezidenta republiky, který rozdělil zemi, a navíc způsobil ústavní nerovnováhu – nemá pravomoci, ale cítí se více legitimizován a také silnější.

Ať už se s tureckými výsledky manipulovalo, nebo ne, jedna věc je jasná. Pokud se ve kterékoli zemi sáhne po referendu, které má rozhodovat o směřování státu, je nutné zvážit všechny závažné dopady takového hlasování. Proto není možné, aby byl akceptován výsledek, kdy otázku ANO/NE zvolí pouhé procento voličů. V Turecku byl výsledek plebiscitu velmi těsný (pro Erdoganovy změny bylo 51, 4 % voličů), také brexit odhlasovala jen těsná většina.

Pokud by někdo z politiků byl tak nezodpovědný, že by referendum prosadil, měl by myslet na to, že země bude rozdělena méně, pokud o podobné otázce rozhodně o něco zásadnější většina občanů. Je proto nutné platnost takového hlasování omezit nutnými rozdíly, například 10 procent.

Co se nyní bude dít v Turecku, to nikdo neví. Není jasné, jak bude prezident zneužívat možnosti udělování trestu smrti či jak se mu bude dařit nadále vydírat Západ. Všichni politici by si ale měli uvědomit, že referenda k ničemu dobrému nevedou – a ani nemohou.