Europoslanec Filip Turek FOTO: European Union / Wikimedia Commons
FOTO: European Union / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / České nekřesťanské Velikonoce ovládl čestný předseda a nečlen Motoristů sobě Filip Turek. Nejvíc se mluví a píše o jeho jízdě starým Mercedesem. Podle fotek tachometru, které pořídil a zveřejnil na sociální síti, dosáhl rychlosti kolem 240 kilometrů v hodině. Na české dálnici. A ihned našel následovníky, kteří do „hranaté speed challenge“ (hranaté rychlostní výzvy, pozn. red.) zaznamenali svoje nezákonné rekordy, ohrozili ostatní řidiče, a vyjádřili tak obdivnou podporu Turkovi.
Skoro vůbec se ale nemluví o jeho jiném, typicky turkovsky velikonočním příspěvku na Instagramu. Vidíme tam koláž, na koláži interiér kostela, v popředí pak ukřižovaného Ježíše, který má u hlavy bublinu „Filip Turek zastínil mé vzkříšení…“ a v pozadí rozmazanou postavu, hlavu s knírkem a u ní bublinu „I mé narozeniny!“. Pokud by to snad někomu uniklo, 20. dubna 1889 se narodil Adolf Hitler, což nepochybně instagramový filipturekpresident nejen ví, ale i využívá.
Tuto vpravdě šílenou koláž doprovází následující text Filipa Turka „Veselé Velikonoce! A děkuji za neskutečnou podporu, česká média začínají být opravdu k smíchu, snad pochopí, co je v naší společnosti opravdu důležité…“ Chápejte, důležitý je samozřejmě on.
Provokace? Osobnostní výpověď? Pojďme si to popsat. Na jednu koláž během Velikonoc, tedy největších křesťanských svátků, k sobě Turek namontuje Ježíše a Hitlera. Často se brání, že není neonacista, že hajluje jen pro zábavu a nacistické artefakty sbírá taky jen tak. Zřejmě však má jakési nutkání vrazit tam Hitlera, nutkání vpravdě náckovské.
Follow me, jsem Vtělený Antisystém
Vrazit do kostela Hitlera s Ježíšem a udělat z toho cosi jako velikonoční přání, to už jaksi nemá hranu, za niž by se dalo jít. A celé je to rámované tím, že oba, křesťanského Boha na kříži a jednoho z největších zločinců všech dob, Turek zastínil svou naprosto bezohlednou, namachrovanou jízdou v Mercedesu.
Dá se pochopit, že Turek není křesťan, u nás tím pádem patří k absolutnímu mainstreamu, i když to uslyší nerad. Hůře se chápe, že tak v klidu urazí věřící lidi. Ale i tady platí, že to pochopit lze. Zastínit Ježíše i Hitlera (zřejmě sází, že mu „zastínění“ toho druhého část jeho fandů odpustí, ostatně hlavně že jeho narozeniny připomněl) je v podstatě to samé jako opakovaně jet po českých dálnicích 200 až 325 kilometrů v hodině, fotit se u toho a chlubit se tím.
Obojí je to zcela zjevně jednoduchá, osobnostní, bytostná výpověď europoslance: jsem nade vším, jsem mimo kategorie, jsem nad systémem, jsem Vtělený Antisystém. Komu vadí systém, ten je můj.
Turek ovšem není natolik antisystém, aby přiznal: ano, jel jsem dvě stě čtyřicet na dálnici blízko Plzně. Do oběti (řidičáku) se nehrne. Docela systematicky začne couvat, vymlouvá se na „lynč médií“, hranatou challenge vydává za „přirozenou reakci“ a píše: „Prosím, zanechme ‚hranaté výzvy‘ a soustřeďme se na to, ať ta progresivisticky ‚liberální‘ část obyvatelstva nemá možnost házet vše, co se stane, na nás.“
Zároveň musí zůstat nadčlověkem, proto píše: „Jsou dva druhy lidí, slabší, kteří potřebují na vše pravidla určená státem, pak inteligentní a schopní lidé, kteří se řídí vlastním úsudkem a zodpovědností.“ Ten vlastní úsudek vypadá jako hajlování, návštěva íránské ambasády, jízda o sto až sto osmdesát víc, než je povoleno, výzva k mlácení novináře a stavění Hitlera vedle Ježíše.
Někdo se diví, že se Turek neomluví, nic by ho to přece nestálo a žádné zásady nemá, žádné hodnoty zjevně neuznává. Jenomže on nemůže, jeho systém je neomluva, jeho systém je „já mám absolutní pravdu“, „svou pravdu“. Jeho systém je lov antisystémových, pokud možno totálně bezohledných voličů především na sociálních sítích.
Reálná hodnota antipolitiky pro voliče? Nula
Toto je Turkova kampaň. Toto nabízí svým voličům. Udělal přesně to, co udělat chtěl. Promyšleně urazil ty, kterým se nepřesně říká „mainstream“ (všimněme si, že mainstream je už taky nadávka). Zaútočil na uvažující publikum, přitáhl k sobě pohledy svých followerů a nakráčel do role hrdiny. Dost možná teď loví právníky na vyvrácení důkazů, že jel v Česku přes 200, ale zároveň pečlivě pracuje na tom, aby jízdu po české dálnici svým fans potvrdil.
Filip Turek se vydává za antisystém, ale především dělá antipolitiku, novou politiku pro antisystémové voliče. V antipolitice nemusí řešit, kde vzít na důchody, jak organizovat české školství, jak stavět dálnice, jak posílit domácí obranu, nic z toho není důležité. V antipolitice jde jen o nabalení followerů, o vyvolání dojmu, že jsem guru, machr, bůh a že si dělám, co chci.
Pro tuhle politiku, která se vůbec nezabývá reálnými problémy, jsou ideální sociální sítě. Tam se nevede debata, tam se sází pravda bez argumentů, je to rozhovor sám se sebou a o sobě. Podobně, jako když se fotí v autě, které jede 240 km/h.
Zrodili se síťoví politici. Do té party patří Trump, samozřejmě Babiš a další a další follow-me-ři. Turkovo solitérství je zbabělé. Když ho někdo urazí (on má pocit, že byl uražen), nasdílí na Facebook černobílou fotografii novináře a připojí text, kde mimo jiné stojí: „Tento s*áč si kdysi říkal kamarád. Můžete dát tomuhle uplacenému konspirátorovi pěstí někdo za mou maličkost, než si na to najdu čas?“
Směs zbabělosti a nafoukanosti ale followerům (zde lepší výraz než volič) vyhovuje. Najdou se v ní, navíc je to přece princip sociálních sítí, kde se vytahuje a vyhrožuje běžně.
Reálná hodnota této antipolitiky pro voliče? Nula. Jen hra na vzdor a na „jsem víc než vy“, opakování slov jako „progresivismus“ a „Green Deal“ atd. Paradoxně je právě Turek progresivista, to on chce přece neomezenou rychlost na dálnici, neomezenou svobodu slova a gest (hajlování) atd. Jen je to trochu jiný progresivismus, že.
Ale nad tím vším je Ježíš vedle Hitlera. Konzervativec a trumpista Turek předvádí absolutní pohrdání tradicí, náboženstvím, koncentráky, utrpením, vším. Je jen on. Prázdný a instagramový.
