Server sceptic.com se zabývá některými populárními tvrzeními, která se často objevují v různých médiích. Jedním z mýtů, který se často uvádí, je věta, že používáme jen deset procent našeho mozku. Jak toto tvrzení vzniklo a jak to je doopravdy?
Bohužel musí odborník na dotaz z publika odpovědět, že tomu tak není. „Desetiprocentní mýtus je jednou z nadějných otřepaných frází, která odmítá zhynout, Podle jedné studie si to myslí prý šest procent neurologů. Ve své knize „Jak být dvakrát tak chytrý“ autor Scott Witt píše: ‚Pokud jste jako většina lidí, používáte pouze deset procent svého mozku.’“
Existuje několik důvodů k pochybnostem, že devadesát procent našich mozků jen tak mlčky polehává. Na pouhá dvě až tři procenta naší tělesné hmotnosti náš mozek spotřebovává více než 20 procent kyslíku, který dýcháme. Je nepravděpodobné, že by evoluce umožnil takové plýtvání zdroji na stupnici potřebné k vybudování tak masivně nevyužívaného orgánu.
Kromě toho při ztrátě mnohem méně než 90 procent mozku při úrazu nebo nemoci dochází téměř vždy ke katastrofálním důsledkům.
Stejně tak při elektrické stimulaci míst v mozku během neurochirurgických zákrocích se nepodařilo odhalit případné „tiché oblasti.“
Jak se desetiprocentní mýtus objevil? Jedna stopa vede zpět o celé století k psychologovi Williamu Jamesovi, který kdysi napsal, že pochybuje, že průměrná osoba dosahuje více než desti procent svého intelektuálního potenciálu. Ačkoli James mluvil o nerozvinutém potenciálu, guruové pozitivního myšlení guru tuto myšlenku proměnili v tvrzení, že je to „deset procent naší kapacity“.
V knize „Divadlo mysli: Pohled za oponu vědomí“ uvádí autor Jay Ingram (z něhož server zřejmě cituje): „Procento se mění – slyšel jsem i o pětadvaceti -, ale bez ohledu na přesné číslo se tím míní, že podstatná část našeho mozku jen tak nečinně sedí a čeká, až ji použijeme… Barry Beyerstein, psycholog z univerzity Simona Frasera, podnikl ve věci této myšlenky důkladné pátrání a pravděpodobně se k jeho odhalení přiblížil víc, než se to kdy povede někomu dalšímu. V kapitole, kterou přispěl do knihy s názvem Myth Myths (Mýty týkající se mysli), sleduje zpětně stopu této teorie až k přednášce, již v prosinci 1906 na půdě Americké psychologické asociace přednesl William James. Ale ten doslova řekl: ‚Využíváme jen malou část naší potenciální mentální a fyzické kapacity.‘ Z dalšího textu je pak jasné, že nemluvil o tom, že by podstatná část mozku ležela ladem, ale o nesčíslném množství faktorů – mezi než patří únava, ale třeba i společenské konvence, které nám brání v tom, abychom mohli neustále myslet naprosto svobodně a naplno.“
Podle autora je ale možné, že výrok žádného konkrétního původce nemá, stejně jako údajné tvrzení vědců, že čmelák vy skutečnosti, podle toho, co víme o přírodních zákonech, nemůže létat.
Kromě toho se značné procento lidského mozku nazývalo „tichá mozková kůra“, což pravděpodobně podpořilo mylný dojem, že to, co nyní vědci nazývají „asociativní kortex“, který je důležitý pro náš jazyk a abstraktní myšlení – nemá žádnou funkci. V podobném duchu výzkumníci to, že nevěděli, co 90 procent mozku dělá, pravděpodobně nastartovalo tento mýtus, že nedělá nic. A i když je často slyšet tvrzení, že Albert Einstein kdysi vysvětlil své schopnosti odkazem na tento mýtus, neexistuje žádný důkaz, že by někdy něco takového řekl.
Ta dobrá zpráva je, že pokud chceme rozvíjet naše schopnosti, existuje dost jiných způsobů jak to udělat, než jen spoléhat se na to, že většina našeho mozku je nevyužitá.
