Václav Ágh pravidelně komentuje společenské dění na sociální síti Twitter. Těch 280 znaků ale mnohdy nestačí, a tak s ním deník FORUM 24 hovořil o jeho názorech, ale i o tom, koho na Twitteru sledovat nebo co jej zaujalo před volbami.
Na Twitteru poměrně ostře komentujete politické dění. Dokážete říct, co vás na dnešní situaci štve úplně nejvíc?
Naskakování na vlnu populismu. Tenhle problém jde napříč politickým spektrem, ač samozřejmě některé strany/hnutí v tom vyloženě vynikají. S tím souvisí to, že se ve veřejném prostoru příliš diskutuje o tématech, která pro nás bezprostřední hrozbou nejsou, jako je migrace a téměř vůbec se politická elita nevěnuje tématům, která bezprostřední hrozbou jsou – informační válka vedená Ruskem. Prezident Zeman „prorokoval“ v roce 2016, že se přes nás převalí migrační vlna. Soudní lidé věděli, že se to z demografických a ekonomických důvodů nestane. Ukázalo se, že měli pravdu, on tím ale naprosto zaplavil veřejný prostor a později mu to pomohlo také vyhrát prezidentské volby. O informační válce s Ruskem mluvilo před časem pouze pár lidí, kteří byli často ostrakizování jako „strašáci Ruskem“. Dnes o ní mluví také přední čeští generálové ovšem v době, kdy už válka naplno probíhá a my na ni nejsme připraveni. Což už je pozdě, není to totiž problém, který se dá vyřešit v řádu měsíců, teď už můžeme jen minimalizovat ztráty.
S blížícími se volbami se zvyšuje i výskyt různých bizarních kandidátů, volebních hesel a tak dále. Co vás zaujalo?
Jako nejhloupější billboard zatím hodnotím lidovecký: Líbí se Vám piráti? Volte čakovické Lidovce. Tenhle slogan snad nikdo střízlivý nemohl vymyslet. To je ale kampaň spíše nepovedená a tím pádem i směšná. Nemile mě ovšem zaujal billboard primátora Mladé Boleslavi Raduana Nwelatiho, který vyhlašuje „nulovou toleranci cizincům“, to považuju za nebezpečné a mrzí mě, že tahle rétorika přichází od politika ODS. Od politika, jehož rodiče byli sami běženci, je to pak zcela nepochopitelné. Migranti varující před migrací jsou u nás ovšem zjevně v kurzu.
Několikrát jste se v poslední době vyjadřoval k osobě Milana Štěcha, toho kritizuje Jiří Ovčáček nebo třeba šéfredaktor Lidových novin István Léko. Co si o předsedovi senátu myslíte?
Kulantně řečeno to není člověk, se kterým bych měl chuť zajít na pivo. Z mnoha důvodů je mi politicky cizí. Vstoupil do KSČ v roce 1978 a zatímco mnoho lidí včetně mé babičky po prověrkách ztratilo práci, on se rozhodl dělat odborářskou kariéru. I jeho porevoluční počínání hodnotím spíše negativně. Zlom v mých očích nastal, když prezident Zeman nestoudně mával na premiéra této země hůlkou. Právě Milan Štěch tohle jednání hlavy státu odsoudil a poté byl jedním z mála vysokých představitelů ČSSD, který se otevřeně a poměrně tvrdě stavěl proti koalici s hnutím ANO. Za tyto zásadové postoje je třeba ho naopak ocenit. Pokud se jedná o pány Ovčáčka a Léka, ti jsou pro mě ukázkovým příkladem pokrytectví. Členství Milana Štěcha v KSČ vadí, ale členství Andreje Babiše, který vstoupil dva roky po předsedovi senátu, už je v pohodě a nejspíš nejlepším předpokladem pro výkon funkce premiéra. Pana Léka ostatně takový člověk platí, možná by neškodilo si to uvědomit. Pan Ovčáček zase pana Babiše mohutně brání, takže mu členství v KSČ taky zjevně nevadí. Nic jiného od člověka, který psal ještě poměrně nedávno do Haló novin články opěvující komunistický režim, nelze ostatně čekat. Hanba by ho měla fackovat někoho hodnotit, ale pan „mluvčí“ soudnost evidentně postrádá.
Když zmiňuji Jiřího Ovčáčka – on je asi nejvýraznější bizarností českého Twitteru. Co si o jeho projevech myslíte? Měli by ho novináři ignorovat?
Projevy Jiřího Ovčáčka na Twitteru jsou přímo úměrné jeho inteligenci, rozhledu a charakteru. Nemá erudici dostatečnou ani na funkci vrchního nástěnkáře, on sám se ale staví do role jakéhosi viceprezidenta ČR. Je to pro mě smutný obrázek naší republiky. Co se týče jeho ignorování, naprosto souhlasím s postojem Petra Honzejka, který ho blokuje do doby, než se pan Ovčáček omezí na to, co mluvčí dělat má. V situaci, kdy není jasné, zda mluvčí tlumočí své vlastní názory, nebo názory prezidenta republiky, je ignorace zcela na místě.
A měli by ignorovat Miloše Zemana poté, co vyzývá k jejich likvidaci?
Miloš Zeman je zvolen přímou volbou prezidentem. Jako takový je zodpovědný občanům za výkon své funkce a ti mají právo vědět, jakým způsobem tuto funkci vykonává. V tomto smyslu si myslím, že práce novináře je sbírat informace, a proto zcela prezidenta republiky ignorovat nemůžou. Jsou ovšem situace, a nejlepším příkladem bylo pálení trenek, kdy už nějakou dobu před jeho „manifestací“ bylo zřejmé, že Miloš Zeman s žádnou informací nepřijde. V tu chvíli byl na místě odchod novinářů, protože jediné, co jsme se tehdy dozvěděli bylo to, že je prezident zřejmě za hranicí svéprávnosti. Stejně tak si myslím, že jakmile začal mluvit o vyhubení, novináři se měli zvednout a ze sálu odejít.
U svého twitterového účtu máte tento citát: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.“ O koho se v současné době jedná?
Tento citát je určen všem lidem, kteří nechtějí vidět nebo nevidí, že naše demokracie v současné době prochází krizí, a nebojím se říct, že probíhá boj o její podobu. Na jedné straně jsou ti, kteří ji chtějí zachovat v současné podobě s problémy, která jistojistě má, ale které mohou být právě jen demokracií řešeny, na druhé jsou pak ti, kterým demokracie překáží, pro které jsou její procedury zdlouhavé, protože oni se považují za stát a chtějí ho řídit jako firmu. V takové krizi dle mého názoru není prostor na to, aby člověk chvilku tleskal těm a chvilku těm druhým. Teď je čas zaujmout jasné a morální stanovisko a vážím si všech, kteří tak učinili.
Jak se vlastně na twitterovou bublinu díváte? Může člověk s velkým dosahem ovlivňovat veřejné mínění?
Veřejné mínění ovlivňovat může, ovšem lze to pouze do určité míry. Sám jsem byl i pod svými příspěvky svědkem několika diskuzí, kdy lidé zcela změnili názor. Jedná se ale spíše o desítky případů, nelze si proto myslet, že kdokoli je schopen mít na Twitteru takový vliv, že úplně převrátí výsledek voleb. Velká síla Twitteru v mých očích tkví především v tom, že jde o platformu, kde lze poměrně snadno vyvinout tlak na politické představitele. Ostatně sám Andrej Babiš v jednom rozhovoru řekl, že důvod, proč ustoupil ze svého záměru vést dočasně ministerstvo spravedlnosti, byl ten, „aby nemusel poslouchat blbé kecy od opozice a twitterové bubliny“. Twitter je ale jinak skupina velmi specifických uživatelů. V českém prostoru se jedná většinou o skupinu vzdělaných občanů a zejména lidí, kteří mají při svém rozhodování velmi mnoho informací. Když ovšem člověk z této bubliny „vyjde ven“, zjistí poměrně snadno, že běžný občan tyto informace nemá. K utvoření názoru mu povětšinou stačí jedno médium a někdy jen jeden řetězový e-mail. Volby se u nás vyhrávají na náměstích menších měst a musím s politováním konstatovat, že ty zcela ovládají lidé typu Miloše Zemana.
Setkáváte se často s negativními reakcemi?
Reakce lidí na můj twitterový účet bych rozdělil do dvou světů. V tom internetovém mi „hrdinové“ různého typu píšou negativní reakce denně. Do soukromých zpráv pak svůj tlak stupňují a většinou mluví o tom, že až se dostanou k moci, tak takoví jako já budou viset. Dost to připomíná fašistickou rétoriku a myslím, že mnohdy tito pisatelé s fašisty různého typu taky souzní. V tom skutečném světě, kde se s lidmi potkávám, se ovšem setkávám pouze s pozitivními reakcemi. Nejsem zdaleka tak známý, aby mi každý den někdo třásl rukou nebo ke mně promluvil, pravidelně dvakrát až třikrát za měsíc mě ale někdo osloví s tím, že mě rád sleduje a ať v glosování politické situace vytrvám. To těší a zavazuje zároveň.
Ostré reakce jsou na sociálních sítích poměrně běžné, momentálně se řeší třeba to, že za rasistické komentáře k fotografii prvňáčků z Teplic bude stíhána jedna žena. Co si o tom myslíte?
To je velmi složitá právní otázka. Policie tuto ženu obvinila z přečinu násilí proti skupně obyvatelů a proti jednotlivci a z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Není ale zatím známo, který komentář žalobce považuje za ten, který naplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu, proto nejsem schopen konkrétně tento případ posoudit. Některé z komentářů, které se na stránce objevily, jsem však četl, a jeden muž tam například napsal, že by „tam sednul granát jak pr… na prkýnko” nebo že „škola je na ulici Plynárenská, tak se řešení přímo nabízí”. Lze předpokládat, že komentář ženy se nesl v obdobném duchu a pokud by tomu tak bylo, domnívám se, že jde o jednání v demokratické společnosti nepřípustné. Svoboda slova není v žádné vyspělé zemi absolutní. Ostatně už John Stuart Mill ve svém pojednání O svobodě píše, že svoboda vyjádřování má být omezena, pokud by došlo k závažnému ublížení. Společenskou závažnost tohoto činu pak zvyšuje také to, že prvňáci jsou velmi zranitelnou skupinou, která nemá možnost se proti takovým útokům nijak bránit.
Koho na Twitteru rád sledujete?
Bedlivě sleduju na Twitteru tátu a sestru. Nejsem s nimi v dennodenním kontaktu, a tak si rád přečtu jejich komentáře na aktuální dění. Za nejlepší glosátory považuji Jindřicha Šídla a Jiřího Padevěta, velmi rád pak čtu politické komentáře Petra Honzejka. Twitter je ale zajímavý především příběhy lidí, kteří se zdají být obyčejnými, jejich rozhled a názory jsou ovšem neobyčejné. Takových uživatelů je na Twitteru opravdu mnoho, i proto je pro mě tak přitažlivý. Moji nejoblíbenější jsou pan Karel Vála, Vítek M. a paní Milada Šnajdrová.
