Nový Týdeník FORUM se vrací k remaku filmu Lásky mezi kapkami deště, kdy spolu v kruté bouři, kdy nebylo možné vyjít ven, za jeden stůl v hospodě zasedli Zemanův proruský agent Martin Nejedlý a Pavel Blažek. Pobavený způsob, jímž ministr spravedlnosti na twitteru vysvětloval, či lépe obhajoval setkání, je zničující zejména pro Fialovu vládu. Úvodní článek čísla to vidí jasně: „Mnohým jeho vysvětlení připomnělo arogantní politiku ODS z devadesátých let, kdy ve stranickém sekretariátu s podobným pobavením vymýšleli jména pro smyšlené sponzory strany Lajose Bácse a Radjiva Sinhu.“

Na jiném místě čísla se vracíme k věčně proklamované, ale neprováděné deagrofertizaci. I proto může titulek článku jen znovu smutně konstatovat, že Státní peníze dál putují do Babišovy kasy. Šéfredaktor Pavel Šafr nabízí některá fakt zarážející čísla. Mimo jiné: „Fialova vláda nezastavila finanční toky zveřejněných rozpočtů do Babišova holdingu. Skupina Agrofert ze svěřenských fondů Andreje Babiše loni od Státního zemědělského intervenčního fondu dostala nejméně 975 milionů korun, zhruba stejnou částku jako v časech, když byl Babiš premiérem.“

V rubrice Panorama představujeme nevídaný  – a možná poněkud šílený – urbanistický projekt, který staví investoři nedaleko Káhiry. Objednal si jej egyptský prezident, jenž oznámil svůj záměr vybudovat na poloviční cestě mezi Káhirou a Rudým mořem nové hlavní město pro šest milionů obyvatel. Když se podíváme na ty fotky připomínající Neználkovo Sluneční město, nelze než souhlasit s autorem, že „… v zemích s diktátorským režimem se i ty nejšílenější vize rychle proměňují ve skutečnost, aby se poté – alespoň ve většině případů – tato skutečnost proměnila ve zlý sen.“

Rozhovor s námi tentokrát podstoupila zpěvačka Anna K., která v textu nazvaném Smrti jsem se nebála nikdy s odstupem rekapituluje zhoubnou nemoc, s níž bojovala několik let. Na co přišla? „Že jsem hrdina. Že jsem dobrá. Před dvaceti lety jsem byla hypochondřík, pořád si na něco stěžovala: že mě bolí záda, mívala jsem migrénky. Teď už vím, že jsem držák. Na druhou stranu, píše mi hodně lidí a vím, jak je těžké někoho v téhle situaci utěšit a povzbudit. A tak píšu, že držím palce a věřím, a že to chce velkou trpělivost. Kladu jim na srdce, ať se nebojí, že čas děsně rychle utíká. Rok léčby zní šíleně, ale za chvíli je to za vámi a jedete dál.“