Do pražské kavárny Louvre přišla deset minut před dohodnutým srazem. Elegantní, uvolněná a naprosto bezprostřední – prostě člověk, jemuž se jen obtížně  říká „paní rektorko“.  Jakkoli jsem byl připravený na portrétní rozhovor založený na vzpomínkách, protože v dětství je uložený kód osobnosti, juvenilní fragmenty (chtěla být kosmonautkou) při závěrečném krácení  vypadly. Vytlačily je názory Danuše Nerudové na to, čím tato společnost momentálně prochází a jak z toho ven. Vyprávěla poutavě, zaníceně, přesně, prostě tak, aby si za tím, co pustí do veřejného prostoru, mohla bezvýhradně stát. Při finální autorizaci změnila svou výpověď jen nepatrně. O čem šla řeč?

O půdě 

Je zapotřebí udělat celou řadu opatření vedoucích k odstranění degradace půdy, ale končící vláda k tomu neměla vůli. Podporovala velké podniky, zemi zaplavila řepka, plodina tak agresivní, že po její sklizni se vyčerpaná  půda vzpamatovává dva roky.

O střední třídě

Z pohledu ekonoma je střední třída základ státu, ovšem, v našich podmínkách zároveň otloukánek, nesoucí dlouhodobě největší daňové břemeno, jakkoli si od roku 2005 polepšil nejméně.

O komunikaci

Populisté komunikují výhradně šumy, protože kdyby vyslovili svůj signál, zněl by: „Já nic užitečného a zásadního řešit nechci, já jenom potřebuju, aby mě lidi volili.“

O prezidentství 

Prezidentka by do úřadu vnesla empatii a schopnost upozadit své potřeby. Ženy dokážou hledat shodu, muži s tím mívají kvůli egu problém. 

O nejmladší generaci

Obdivuju jejich záběr. Jim už je aktivismus málo, vědí, že pokud chtějí skutečnou změnu, musí komunikovat ideje různými kanály a napříč sociálními bublinami. To vyžaduje velmi komplexní uvažování. Líbí se mi, že když se do něčeho pustí, potřebují v tom vidět smysl.

Plná verze rozhovoru v tištěném vydání Týdeníku FORUM, které právě vyšlo. Předplatit si jej můžete ZDE.