Co se v kuchyni ukuchtí, obvykle se doma sní. Ne tak ovšem v kuchyni, známé jako think-tank U Klausů. Jakmile se tam sejde rodina, má jejich vyváření obvykle dopad na společnost. Proto si tuto kuchyni spíše představme jako scénu z filmové komedie.

Jak se nyní ukazuje, jde o dopady tragikomické, až burleskní. V přehledných bodech tedy:

• Klaus st. se na konci druhého prezidentského mandátu čím dál více nacionalizuje a jeho rétorika se blíží podivným politickým figurám typu Lavrov, Orbán, Kaczynski…
• Poté zakládá (v kuchyni, samozřejmě) politickou neziskovou organizaci (sic!) Institut Václava Klause.
• Syn kandiduje za ODS a stává se poslancem.
• Syn se čím dál více nacionalizuje a jeho rétorika se blíží… Zde následuje opakování, které je jistě matkou modrosti.
• Klaus st. stupňuje veřejné působení IVK a obklopuje se známými a provařenými figurkami (Jakl, Weigl…).
• Klaus ml. nepokrytě podporuje nikoliv mateřskou ODS, ale nacionálně bolševickou SPD, IVK jej mu nápomocen.
• Klaus ml. je za to zcela pochopitelně vyhozen z ODS, která si dost oddychne.

Intermezzo – a jsme opět v kuchyni u Klausů. Klan se střetává nad stolem, na němž paní Klausová obvykle dělá nudličky do polévky. Všichni dumají. A pozor, tatínek má nápad! „Václave, založíš novou stranu. Však já ti pomůžu.“

A už to jede:

• Vzniká Trikolora, v podstatě strana jednoho muže, a představuje program, který v preambuli říká, že chce u nás demokracii bez přívlastků, aby nadále v textu pracoval s termínem „národní demokracie“.
• Trikolora má najednou dva poslance, protože k mladému se přidává nějaká doposud v rámci poslaneckého klubu ODS anonymní paní. Strana, kterou nikdo nevolil, a jež v podstatě neexistuje, se prohlašuje za stranu (hnutí?) parlamentní.
• Hnutí (či strana, kdo už ví) horuje pro tradiční rodinu, předseda není schopen říci, kterou z jeho tří rodin tím myslí. Ostatně, každému je to fuk.
• Otec Klaus už nekompromisně kope za putinovské Rusko. Syn a jeho partaj se přidává.
• Trikolora ubírá rozlícenému Okamurovi nějaká 2–3 % a přitahuje řadu podivných existencí. Mezi oponenty se říká, že jde o SPD pro lidi s maturitou. Jak se ale posléze ukazuje, Trikolora je SPD pro kohokoliv mentálně nesmělého.

Intermezzo – na sociálních sítích se objevila zajímavá skutečnost.

Část oponentů Trikolory se kultivuje, neuráží už tolik VK juniora, a o to více si všímá programu a konání Trikolory než předsedových nedostatků. O to veselejší pak ovšem komentování je, protože Trikolora dělá jednu legračnější věc za druhou.

• Volební preference (v podstatě všech průzkumů všech agentur) strany nicméně stagnují. Možnost dostat se do parlamentu je očividně nulová.
• Strana se spojí se Svobodnými a ještě s kýmsi (nevím, nechci vyhledávat, je to nedůležité) do volební koalice. Absurdně napadá změnu volebního zákona, která by jim mohla snad být i berličkou.
• Táta Klaus vystupuje na veřejnosti s heslem „Nacionální bolševici všech stran, spojte se!“, Okamura kroutí hlavou, že s mladým do holportu nepůjde, ten taky není úplně pitomý, a nechce se mu.

Intermezzo – Klausovic kuchyně, jednání III.

Synek dostává za uši. Tatínek chce silnou koalici promoskevských vlastizrádců a potomek mu to kazí. Paní Klausová lomí rukama, taťka mlátí do stolu tak, že řečené nudličky poskakují a padají na zem. Putin má Jednotné Rusko. Klaus starší chce Jednotné Česko. Nebo tak nějak podobně. Synek pláče, odchází do kouta a kleká na hrách.

• Bod jistě ne poslední – Václav Klaus mladší, zvaný Hnědší, vydává ufňukané prohlášení, že se stahuje z politiky a bude cestovat.

Na ledacos jsem zapomněl. Ledaco vynechal. Hlavně ten kopec špíny, který synovi i tatínkovi příznivci nakydali všude kolem a především na jejich oponenty.

A co nyní? Opona? Nebo bude burleska pokračovat? Připravuji pocorn, doutníček, kafíčko a se zájmem usedám do křesla. Opona, vsadím se, jen tak nespadne.