Zákon, který by v americkém státě Utah zakázal provozování takzvané konverzní terapie na nezletilých, byl v Utahu představen 21. února. V praxi by to znamenalo, že licencovaní terapeuti a zdravotničtí pracovníci by se neměli pokoušet změnit nebo „opravit“ sexuální orientaci nebo genderovou identitu dítěte a dospívající osoby. Zprávu o tom 21. 2. přinesl server Deseretnews.com.

Návrh zákona nebrání dospělým, aby tuto konverzní terapii podstupovali, ani se netýká duchovních, všelijakých koučů života a dalších jedinců, kteří radí mládeži v otázkách pohlaví a sexuality.

„Konverzní terapie se ukázala být neúčinná a je obzvláště škodlivá pro mládež,“ řekl hlavní prosazovatel zákona republikánský zastupitel ve Sněmovně reprezentantů v Utahu Craig Hall na tiskové konferenci. „Tento zákon stanoví regulační standardy a bude mít pozitivní dopad na duševní pohodu mládeže LGBTQ v celém státě.“

Návrh zákona definuje konverzní terapii jako „jakoukoli praxi nebo léčbu, která se snaží změnit sexuální orientaci nebo genderovou identitu pacienta nebo klienta“. Definice zahrnuje takovou terapii v oblasti duševního zdraví, která se snaží „změnit, eliminovat nebo omezit chování, projevy, přitažlivost nebo pocity týkající se sexuální orientace či pohlavní identity pacienta nebo klienta“.

Definice nezahrnuje léčbu, která „řeší nezákonné, nebezpečné, předmanželské nebo mimomanželské sexuální aktivity způsobem, který je neutrální z hlediska sexuální orientace“. Návrh zákona navíc nezakazuje terapeutovi diskutovat o „morálních nebo náboženských přesvědčeních nebo praktikách“ klienta.

Marty Stephens z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormoni), uvedl, že navrhovatelé zákona spolupracovali s představiteli církve, aby zajistili, že „poradenství v souladu s normami církve, jako je (sexuální) abstinence před svatbou, nespadá do definice konverzní terapie… Opakovaně jsme prohlásili, že církev odsoudí jakoukoli terapii včetně konverze a reparativních terapií, které lidi podřizují zneužívajícím praktikám v Utahu a po celém světě.“

Diskutovalo se také o tom, zda je v Utahu zákon potřebný, když tam zatím žádní konverzní terapeuti nefungují. Další měli obavu, jestli se tím nenarušuje svoboda náboženského projevu a nezasahuje se do úsilí pomoci dospívajícím žít podle jejich náboženského přesvědčení.

Clifford Rosky, profesor práva na univerzitě v Utahu říká, že návrh zákona nikomu nezakazuje, aby vyjádřil své osobní názory na sexuální orientaci nebo na něco jiného. Stát má ale pravomoc zabránit lékařům a terapeutům provozovat praktiky, které jsou nebezpečné a zdiskreditované. „Návrh zákona je jednoznačně ústavní,“ řekl.

Pokud bude návrh zákona schválen, pak budou profesionální odborníci, včetně terapeutů, zdravotních sester, psychologů a psychiatrů, kteří praktikují konverzní terapii, předmětem šetření a disciplinárních opatření ze strany příslušné státní správy.

Takzvaná konverzní terapie je velmi kontroverní záležitost. Článek uvádí příklad Nathana Dalleyho, devatenáctiletého studenta biologie a filozofie na University of Utah, který popisoval, jak prošel konverzní terapií jako student střední školy. Na zmíněné tiskové konferenci hovořil o svých zkušenostech.

Terapii vyhledal před třemi lety, protože si myslel, že jeho deprese jsou zapříčiněny náklonností k mužům a jediný způsob, jak se z toho může dostat bude, když „se rozhodne, že nebude gay“. Terapeut mu prý řekl, že příčinou je u něj dětské trauma a špatné vztahy. Údajně by mohl překonat svou náklonnost ke stejnému pohlaví, kdyby se stal svalnatějším a provozoval sporty s jinými chlapci. Terapeut také doporučil, aby nosil jakýsi gumový náramek na zápěstí a použil ho, kdykoli by na něj přicházely nějaké nevhodné myšlenky. (Náramek se natáhne a pustí a způsobí bolest.)

„Léčba, která měla změnit mou sexualitu, mě přivedla hlouběji do deprese, úzkosti a hanby ohledně toho, kdo jsem,“ řekl Dalley. Nakonec se pokusil o sebevraždu.

Nejde tady jen o Utah, ale podobné antigay terapie se provozují a chválí za podpory různých ultrakonzervativních kruhů všude ve světě a bojuje se za možnost je provádět.

Brazilský federální soudce Waldemar de Carvalho tak například v roce 2017 zrušil rozhodnutí Federální psychologické rady, podle které bylo zakázáno, aby psychologové poskytovali „léčbu homosexuality“. Ke zrušení zákazu došlo poté, co evangelická psycholožka Rosangela Justino protestovala proti tomu, že jí byla rok předtím odebrána licence na tento typ terapie. Tvrdila, že cítí, že Bůh po ní chce, aby homosexuálům pomáhala.

Ta pomoc může být ovšem někdy dost svérázná. Nevystačí se jen s tím, že by se někdo sám trestal malou gumičkou. Theguardian.com (15. 6. 2016) popisuje zážitky Briana Nesbitta. Když měl fantazie o muži, který ho přitahoval, a projevil své fantazie nahlas, terapeut mu pod nos strčil kapsli s čpavkem. Ani tyto metody nepomohly, tak došlo na exorcismy, které prováděli členové  Kristovy církve v místě poblíž pevnosti Fort Worth. „Seděl jsem tam, všichni na mě vložili ruce a snažili se vyhnat démona a všechny tyhle věci a vzpomínám si jenom na to, že jsem si pomyslel: ‚To je největší blbost, jakou jsem kdy zažil.‘ Jediná věc, kterou ze mne dokázali vyhnat, byla moje víra.“

Podobné pokusy, jakkoli terapeuticky maskované, jdou proti současnému vědeckému konsensu, který potvrzuje vrozenost homosexuality. (Tím se samozřejmě nepopírá ani sexuální nevyhraněnost, ani homosexualita jako náhradní jednání za určitých podmínek.)

Stopy to zanechalo i u nás. Tak jsme se třeba mohli dočíst na dezinformačním proruském webu Euportal.cz (16. 8. 2011): „Anonym napsal v Neues Leben, květen,1999: ‚Homosexualita není primárně problém sexuální, ale je to problém identity. Při léčení je důležité smíření s těmi, kdo jim v dětství ublížili. Neslibujte nikomu brzké uzdravení, mně to trvalo 10 let.‘“

Nebo: „Britská věřící psycholožka Dr.Elisabeth Moberly tvrdí: ‚V Kanadě zjistili, že 40 % žen a 25 % mužů z řad homosexuálů bylo v dětství pohlavně zneužito. Média vyvolávají falešný dojem, jako by byla homosexualita dědičná. Není to pravda. Podle klinických psychologů se na homosexualitě podepisuje okolí, ale změna sexuální orientace je možná.‘“

Vyšla tady kniha „Terapie homosexuality – Rádce pro postižené a poradce“ (2003), jejímž autorem je nizozemský křesťanský psycholog Gerard J. M. van den Aardweg. Ten považuje homosexualitu za psychickou poruchu, která vzniká ze sebelítosti, zaměření na sebe a nevyzrálé sebelásky. Kniha byla rozeslána do základních a středních škol, poslancům a senátorům.

Boj za takzvanou lidskou přirozenost se v podání některých lidí mění v jakési pokusnictví, které neodpovídá realitě. Pokusnými objekty jsou v tomto případě ovšem lidé, kteří takové znásilnění své přirozenosti potom těžce odnesou.