Akademici působící v minulosti na Karlově univerzitě a spolupracující s čínskou ambasádou možná univerzitě způsobili škodu asi pět milionů korun. Uvádí to zjištění serveru Aktuálně.cz, který se kauzou dlouhodobě zabývá.

V čem je problém? Akademici vedení bývalým šéfem Česko-čínského centra Milošem Balabánem pobírali peníze na akce školy, ty ale nešly na účet univerzity, nýbrž na účet jejich firmy. Čínská ambasáda peníze posílala tajně.

Protože UK nemá možnost dostat se do účetnictví soukromé firmy, pokusila se možnou škodu aspoň odhadnout a dotázala se jednadvaceti firem, zda sponzorovali akce na univerzitě a kolik peněz a na jaký účet poslaly. Odhad možné škody je asi pět milionů korun. Informace škola, která se přihlásila jako poškozená, předala policii, která šetří, zda nebyl spáchán trestný čin.

Aktuálně.cz dále píše, že Balabán a jeho kolegové nechtějí o věci komunikovat a mluví za ně PR agentura, která jakékoli pochybení odmítá. „Balabán slíbil zveřejnit nezávislý audit účetnictví své s. r. o. a škole ho poskytnout. Loni 24. prosince ale jím najatá PR agentura pouze vyvěsila na svém webu tiskovou zprávu, v níž prohlásila, že audit kvůli GDPR ukáže akademickým funkcionářům teprve tehdy, když podepíší mlčenlivost. Ti to ale odmítají, protože by pak s informacemi logicky nemohli nijak nakládat,“ komentuje to Aktuálně.

Česko-čínské centrum bylo loni v listopadu zrušeno a v lednu také Středisko bezpečnostní politiky rovněž vedené Balabánem, kde výzkumníci také dostávali čínské peníze.

Čínské ambice ovlivňovat vnímání jejich diktatury v zahraničí jsme komentovali vícekrát. Základní tezí ideologického tažení Pekingu je, že se na Čínu nemáme „dívat černobíle“, že máme pragmaticky uvažovat o tom, jak je výhodné s Čínou spolupracovat a obchodovat a nezatěžovat debatu nepraktickými „havlovskými“ resentimenty o lidských právech. Číňané se pokoušejí získat si stoupence ve státní správě, na akademické půdě a samozřejmě se na tom podílejí podnikatelé, kteří mohou vyvíjet příslušný tlak na politiky. Hlavně ale nenápadně.

Jedním z příkladů z poslední doby je Vít Vojta, tlumočník Miloše Zemana, který se pustil do budování „vyváženého“ pohledu na Čínu se svým projektem Sinoskop. Jak vyšlo najevo, „nezaujatý“ pohled na Čínu financoval Home Credit Petra Kellnera, který v Číně podniká. To by samozřejmě bez blahovůle komunistických úřadů nešlo. Vojta tvrdil, že projekt je nezávislý a platí si to sám, načež všechno prasklo. Home Credit v dubnu uzavřel smlouvu s agenturou C & B Reputation Management. „Trváme na tom, že cíle všech našich aktivit jsou byznysové, nikoliv politické,“ tvrdil v prohlášení Home Credit. „Zadáním bylo racionalizovat veřejnou diskusi v České republice o podnikání v Číně, s cílem dosáhnout oslabení extrémních pozic ve veřejném prostoru a vnést do veřejné debaty fakta o podnikání a životě v Číně s cílem zlepšení česko-čínských vztahů,“ tvrdí Kellnerova společnost. (Viz ZDE.)

Do toho „oslabení extrémních pozic“ se pustili tak, že vyhrožovali soudy projektu Sinopsis, na kterém pracují akademici z UK a o Číně píší nepříjemné věci. Píší je proto, že se v Číně takové věci dějí.

Že jde Kellnerovi a dalším o cíle „byznysové“, tomu lze i věřit. Jenže jak dosáhnout byznysových cílů, když je k nim potřeba politika? Když se Miloš Zeman vezl z Číny soukromým letadlem Petra Kellnera, bylo to politické, byznysové, nebo to byl jen takový zábavný vyhlídkový let?

Celá bublina s tím, jak někdo „nezávisle“ bádá a bojuje proti extrémům tedy praskla. Že by to Číňané hodlali vzdát, je ale velmi nepravděpodobné.