Epidemie koronaviru přicházející z Číny ukázala skutečnou slabinu totalitního režimu. Za takzvanou stabilitou je obrovská nepružnost a neschopnost řešit náhlý a velký problém. Bude to stát lidské životy a přijdou značné ekonomické ztráty. Lidská práva nejsou nějaká abstraktní zábava pro krasoduchy, je to velmi praktická záležitost, a teď jsou ohroženi i lidé, kteří si mysleli, že s nějakou Čínou nemají nic společného.

Sinoložka Olga Lomová pro Český rozhlas odpovídala na otázku, co epidemie ukázala o čínském stylu vládnutí: „Ukázala, že je systém postavený na vedoucí úloze komunistické strany dysfunkční. Nedokáže totiž pružně reagovat na situace, které jsou ústřednímu vedení nepříjemné a mohou pro něj být hrozbou. Vzpomeňme si na Černobyl – to byla velice podobná situace.

Takovouto mimořádnou událost, jako je začátek nové, pravděpodobně nebezpečné epidemie, systém není schopen vlastními silami okamžitě řešit. Nedokázal rychle reagovat v oblasti, kde se objevily první případy nákazy, mobilizací zdrojů, které sice může poskytnout místní vláda. Ta ale nemůže konat, dokud nedostane posvěcení z ústředí. Nesmí ani například zveřejnit informaci o šíření nebezpečného viru nebo přistoupit k široce propagovaným praktickým opatřením, kterými by se dalo šíření bránit.

Systém se snaží mít všechno pod kontrolou, vše centralizuje a pohání ho obavy, aby nepřišel o své exkluzivní mocenské postavení. Kromě toho ale epidemie ukázala, že vedení nevěří svým vlastním lidem.“

V takovém systému je podle Olgy Lomové důležitá role utajování informací. Lékaři si přitom informace posílali jen mezi sebou, a stejně je policie obvinila z šíření falešných zpráv. Smrt lékaře Li Wen-lianga, který na nemoc upozornil jako první a začala se o něj kvůli tomu zajímat policie a umlčela ho, ukázala, že vlastní moc je pro komunisty víc než životy lidí. To, že Li Wen-liang na virus potom sám zemřel, vyburcovalo lidi ještě víc a začali své pocity ventilovat.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Režim ani nedokázal využít jednu ze svých výhod, totiž schopnost mobilizovat zdroje. Olga Lomová to popisuje: „Autoritářský režim by měl být teoreticky schopen okamžitě mobilizovat neomezené množství zdrojů, aby šíření epidemie zastavil. Mělo by to být mnohem jednodušší než ve státech, kde jsou komplikované demokratické procesy rozhodování a financování. Pokud by čínský režim tímto způsobem na koronavirus zareagoval, lidi si nebudou stěžovat – budou naopak hájit moudré vedení, že mobilizovalo všechny síly na pomoc lidem. To se ale nestalo,“ říká Lomová. Lidé už nevěří oficiálním zprávám a mají strach. „Z povahy věci režim neumí využít potenciál lidí, kteří jsou schopni pomáhat řešit problém, bojí se ale represivních opatření.“

A máme to tady. Pro některé takzvané pragmatiky jsou lidská práva a život v totalitních zemích jen něco abstraktního, na co se můžeme vykašlat. Hlavně to nevidět černobíle a poklidně obchodovat. Jenže teď vidíme názorně, co je to globalizovaný svět. Když režim šlape na krk v Číně, následkem může být, že někdo umře v Paříži, a nemá přitom s Čínou nic společného.

Jestlipak by si prezident Zeman troufl teď někde vystoupit a chválit si, jak se v Číně stabilizovala společnost. Ti mrtví už jsou samozřejmě stabilizovaní úplně. Stabilita diktatur je stabilitou hřbitova a diktatury mají někdy sklon pozemek svého hřbitova rozšiřovat. Tak teď si mohou „pragmatici“ a bojovníci proti „dalajlamismu“ obchodovat. Pokud tedy najdou nějaké letadlo, kterým tam zaletí něco domluvit. Ono se teď dost linek zrušilo.

Zemanovci z toho všeho ovšem nejspíš vyvodí, jak je ten jejich prezident chytrý, když jako první řekl, že do Číny nepojede a rafinovaně tam chtěl místo sebe poslat Jana Hamáčka.