O ruské propagandě se píše často, každý si ji může prohlédnout na telegramu na desítkách propagandistických účtů či přečíst na aeronetu. Jako propagandu ale většinou chápeme vystoupení nějakých proputinovských televizních moderátorů. Zpěvačka Mašana, která vytváří něco jako popovou zpívanou propagandu pro ruský lid, ale ve své písni o kurzu rublu k dolaru ukázala naprostou nepochopitelnost obyčejné ruské duše lépe než vojenští analytici.
Video ke mně dorazilo přes překladatelskou dílnu „A nikdy jinak“. Nejde o žádnou novinku, pochází z roku 2016 a zpívá v něm Putinova oblíbená zpěvačka – propagandistka Mašana. „A nikdy jinak“ píseň otitulkovalo česky, takže si ji může vychutnat i ruštiny neznalý posluchač. Zatímco v roce 2016 klip působil jen jako zcela absurdně blbý, dnes, kdy už rok a půl Ukrajina čelí Putinově útočné válce a jeden dolar stojí sto rublů, dostává píseň Mašany alarmující kontext. Ukazuje totiž, jak jsou ruská a evropská kultura vzdálené, lépe než velká sociologická studie.
Video má (v originále, vydané Mašanou a s anglickými titulky) neuvěřitelných 1 181 289 zhlédnutí.
Mašana o něm na YouTube píše: „Píseň Ruble-Dollar je věnována ruskému rublu. Opravdoví vlastenci, podpořte rozvoj kanálu!“ Má na mysli YouTube kanál. Její píseň však zjevně má místo v odpadním kanálu. Inspirativní text říká:
1. sloka: Dobrý den, šéfe! Píšu vám dopis. Možná ho nebudete číst, ale i tak to risknu. Poté, co jsem si to promyslela se svými kolegy, jsem přišla s návrhem: Dolar za jeden rubl. Odmítněme, šéfe. Vzdejme se této cizí měny. A budeme mít jen rubl, protože je nám všem dražší.
2. sloka: No tak, šéfe, pojďme se rozhodnout společně: Rozhodněme, že ruský rubl bude zlatou měnou. A budeme sbírat zelené, vrátíme je zpátky, na zpracování papíru. Vrátíme jim jejich papíry. Stát, měli bychom to vzít. Budeme za to chtít zlato, aby výměna byla spravedlivá.
3. sloka: A když nenajdeme zboží, které potřebujeme, vystačíme si s přírodním produktem. Budeme hlasovat o tom, který produkt chceme. Státe, měli bychom to vzít. Uděláme si seznam, dáme si křížek. A volební účast bude 95 procent. Samozřejmě ne na Aljašce, za tenhle přístup, za tyhle pomluvy, za tuhle neúctu, jsme měli Aljašku dávno vrátit.
Refrén: Za dolar platím rubl. A ani o kopějku víc. Chci rubl za dolar – a ano, i za euro. Platím za dolar rubl – a ani o kopějku halíř víc. Chci rubl za dolar. Vím, že je možné všechno.
Přijde-li vám ten text tak neuvěřitelně blbý, že jej budete považovat za produkt mé fantazie, překladatelská skupina „A nikdy jinak“ jej opatřila českými titulky, takže píseň můžete zhlédnout s nimi.
Kdo je cílovka?
Stejně slabomyslný jako text je i video. „Hraje“ v něm balík slámy, mladý ruský mužik v tradičním kroji a s balalajkou a sama zpěvačka s jednou tanečnicí. Velice nápaditý je motiv role toaletního papíru složeného z dolarových bankovek. Video se odehrává na poli. I kdyby to video někdo v Evropě natočil jako parodii ruské propagandy, neměl by úspěch. Je tak neuvěřitelně hloupé, že by vzbuzovalo dojem extrémně hloupé parodie. Ono je však myšleno naprosto vážně, a i když má vypnuté komentáře, nelze předpokládat, že by si ho těch 1,1 milionu diváků pustilo proto, že se jim nelíbí. Ne, ta neuvěřitelná stupidita se Rusům zamlouvá.
Rusko není státem postaveným na stejné kulturní tradici jako Evropa, je smutným odkazem kultury Čingischánovy Zlaté hordy. Vedle toho ale hraje roli v rozdílnosti vnímání Rusů a Evropanů i „historický čas“. Bez ohledu na to, jak drahá je Moskva či jak luxusní západní produkty před útokem na Ukrajinu užívaly a konzumovaly petrohradské finanční elity, masa prostých řadových Rusů kdesi v „glubince“ nežije v jedenadvacátém a dle toho klipu Putinovy obdivovatelky Mašany dokonce ani ve dvacátém století.
Myšlení v hlubokém ruském vnitrozemí, které sami Rusové označují názvem „glubinka“ – hlubina – je sociokulturně ve století devatenáctém. Poselství toho klipu je jednoznačné: „My Rusové si vystačíme s tím, co ruského máme, a dobré je to, co je ruské.“ Přestože video Mašany je pro současného českého diváka zcela bizarní, směšné a trapné, když se podíváme do naší vlastní historie, najdeme tam velmi podobná díla. Z dob národního obrození. „Ta naše písnička česká, ta je hezká, tak hezká.“ Muchova Slovanská epopej. Anebo opravdu malebná umělá slova jako „čistonosoplena“, která měla nahradit cizácký kapesník.
Podobné sentimenty, jaké předkládá milionu diváků Mašana, byly u nás aktuální před dvěma sty lety. Proto při každé úvaze o ruské válce proti Ukrajině musíme brát v úvahu, že značná část vojáků útočící strany – Rusové a občané dalších národů Ruské federace z „glubinky“ – mentálně žije v devatenáctém století. Že idea „cizáckého Západu, který musíme vytlačit a nahradit jeho výdobytky naším, ruským, a proto lepším uspořádáním světa“, která se z Prahy jeví jako sice nebezpečná, ale v podstatě dětinská hloupost, je pro mnoho Rusů aktuálně žitou realitou. Upřímně tomu věří.
Nesmíme zapomínat, že ruská válka proti Západu není jenom útokem orientální kultury na kulturu křesťanskou. Ta válka je také válkou devatenáctého století, ve kterém značná část Rusů žije, proti století jedenadvacátému. Století, ve kterém žijeme my – a celý Západ. A Putin nechce ten Západ jenom dostat pod ekonomickou a teritoriální kontrolu, rozšířit impérium, což je nota, na kterou Rusové slyší. Putin chce ten Západ včetně naší země vrátit o dvě stě let zpět v čase.