FOTO: FORUM 24
Ústavně zakotvené předání výkonné moci podle výsledků voleb je jedním z pilířů právního státu. Neschopnost přejít pokojnou cestou od jedné vlády k druhé byla příčinou rozpadu Osmanské říše, zásadně oslabila Sovětský svaz a zmrazila normální politický život v dnešním Rusku.
Vladimir Putin, vítěz mnoha volebních klání, dobře ví, že postrádá legitimitu. Své kritiky dosud umlčel, často pomocí násilí. Z Kremlu si ale netroufne ani po dvaceti letech odejít, protože osud diktátorů na penzi je nepředvídatelný. Jsou totiž buď všemocní, nebo bezmocní, ale přitom se spoustou nepřátel v zádech.
Slušnost a vlastenectví přebíjí stranické zájmy
Legitimita bývala naopak jednou z charakteristik amerického systému. Proto se politici z opačných ideologických pólů tady k sobě chovali s úctou. Bylo to běžné v Kongresu, kde bez spolupráce nelze vydávat zákony, ale také během střídání stráží v Bílém domě.
Uvedu jen několik příkladů. V lednu roku 1993 vstoupil Bill Clinton do Oválné pracovny poprvé jako nový prezident. Zjistil, že mu jeho předchůdce George H. W. Bush na stole nechal dopis, který končil těmito slovy: „Přeji vám a vaší rodině to nejlepší. Od této chvíle je váš úspěch úspěchem celé země. Držím vám palce. Hodně štěstí – George“. Dopis Clintonovi ukázal, že slušnost a vlastenectví přebíjí stranické zájmy.
Nebo jiný příklad – na podzim roku 2000 závisel výsledek amerických voleb na tom, jestli ve státě Florida získal většinu prezident George W. Bush, nebo jeho demokratický oponent Al Gore. Odevzdané hlasy – bylo jich šest milionů – se už dvakrát strojově přepočítaly, ale vždy s nerozhodným výsledkem. A tak se počítaly ještě potřetí, tentokrát ručně. Napětí vyvrcholilo, když do hry vstoupil Nejvyšší soud, který ruční přepočítávání zastavil. Podle posledního strojového výsledku zvítězil Bush o 537 hlasů. Florida byla proto jeho, a tím též dekret na čtyři roky v Bílém domě. Navzdory trpkosti těsné porážky předali odcházející demokraté vítězi úřad v přátelském duchu.
Když o osm let později vyhrál volby Barack Obama a přebíral prezidentský úřad, jeho předchůdce Bush se choval bezvadně. A totéž se odehrálo po volbách v roce 2016. Čerstvě zvolenému Donaldu Trumpovi předali Obamovi lidé úřad hladce a podle pravidel.
Už týdny před listopadovými volbami v roce 2020 bylo jasné, že předávání moci, pokud by k němu mělo dojít, by bylo tentokrát jiné. Věděli jsme, že kdyby Trump prohrál, neváhal by svou prohru zamaskovat, například vyvoláním ústavní krize. Sám totiž několikrát prohlásil, že je neporazitelný a že by mu vítězství jeho rival Joe Biden musel ukrást. Podvody by ale výsledek zbavily legitimity, varoval Trump, a on by se bránil.
Volby se konaly uprostřed pandemie. Podle Pew Research Center proto 46 % voličů – včetně prezidenta Trumpa a jeho rodiny – raději hlasovalo poštou. Zbývající občané hlasovali osobně. Z nich polovina (27 % z celkového počtu) využila možnosti hlasovat ve volebních místnostech, které byly otevřeny týdny předem. Jen zbývajících 27 % vložilo své hlasy ve volební den.
Za těchto okolností bylo jasné, že chvíli potrvá, než budou všechny hlasy sečteny. Konečné výsledky již jsou a nepřipouští dvojí výklad: Joe Biden svého protivníka porazil o 7 milionů hlasů (81,2 milionů vs. 74,2 milionů), což ve sboru volitelů vychází jednoznačně – 306 vs. 232. Proto Ben Hovland, Trumpem jmenovaný předseda vládního úřadu pro dohled nad volbami (USEAC), výsledek voleb formálně potvrdil.
Tyto skutečnosti ale post-faktického prezidenta nezajímají. Jako správný narcis Trump věří, že když lidé neobdivují jeho krásu, jsou buď slepí, anebo jeho nepřátelé zhasnuli. I více než měsíc po volbách odmítá připustit, že prohrál. Svým příznivcům napsal: „Je ZCELA VYLOUČENO, ze by Biden dostal 80.000 000 hlasů!!! Tohle byly totálně UKRADENÉ VOLBY“. Stěží uplyne den, aby Trump nepouštěl do světa další falešné zprávy. Pokud prý sbor volitelů bude hlasovat pro Bidena, napsal, bude to chyba, „protože došlo k masivním podvodům“.
Jak bezprecedentní situaci rozumět? Podívejme se na ni ze tří různých perspektiv. Z pohledu amerických úřadů a na pozadí názorů veřejně činných osobností jednak v Rusku a jednak v České republice.
Trumpovy stížnosti před americkými soudy a úřady
Právní zástupci prezidenta napadli legálnost voleb ve všech důležitých státech, kde prohrál. Dosud proběhlo téměř 50 soudních pří, jejichž cílem bylo zabránit uznání výsledku voleb. Ve všech bez výjimky Trump prohrál. Pro ilustraci se podívejme na dva klíčové státy Pensylvánie a Georgie.
V Pensylvánii akci zahájil Rudy Guliani, který za své služby prezidentovi účtuje $ 20.000 za den. Před soudní budovou Guliani řekl novinářům o volbách: „Je to podvod, absolutní podvod.“ Když pak ale později stál před federálním soudcem, na jeho přímou otázku odpověděl: „Netvrdíme, že šlo o podvod.“ Další protesty Trumpových advokátů dostal na starost soudce Matthew W. Brann, republikán. Ten si stížnosti pozorně vyslechl a zeptal se: „Tvrdíte, že při volbách došlo k podvodům?“ Trumpův advokát odpověděl: „Ne.“ Soudce pokračoval: „Tvrdíte tedy, že někdo voliče nezákonně manipuloval?“ Trumpův advokát odpověděl: „Ne.“ Apelační soud v Pensylvánii svým rozhodnutím potvrdil, že selský rozum ještě žije, když napsal: „Žalovat vyžaduje specifická tvrzení a také důkazy. My zde nemáme ani jedno ani druhé.“ A na závěr soud dodal, že prezidenta vybírají voliči, ne právní zástupci poražených.
Brad Raffensperger, sekretář státu Georgia, republikán, se k situaci postavil s podobnou úctou k realitě. „Řídím se mottem ,čísla nelžouʻ“, řekl a potvrdil, že v tomto státě Biden vyhrál nad Trumpem o 12 670 hlasů. Republikánský guvernér výsledek bez problémů podepsal. Je třeba dodat, že hlasování se netýkalo jen soutěže o Bílý dům. Bojovalo se mimo jiné také o křesla v Kongresu. Mnozí voliči ze zásady volí tzv. „rozdělený lístek“, například demokratického prezidenta, ale republikánský Kongres nebo opačně. Proto zrušit platnost hlasů, které se nehodily Trumpovi, by znamenalo poškodit zastoupení republikánů v senátu a sněmovně Kongresu.
William Barr, Trumpovi oddaný ministr spravedlnosti, se pokusil po měsíci krizi ukončit. Začátkem prosince řekl, že jeho úřad a FBI vyšetřily všechna tvrzení o nelegálnosti voleb – a nenašly nic. Jak na to reagoval Trump? O den později publikoval projev, v němž bez jakýchkoli důkazů znovu opakoval nepodložená tvrzení o „masivních podvodech“ a desítkách milionů podezřelých volebních lístků. Zakončil tvrzením, že volby jsou neplatné.
Pohled z Moskvy
Henry Kissinger celý život upozorňuje, že rovnováha moci v mezinárodní politice závisí nejen na ekonomické a vojenské síle státu, ale zároveň i na tom, do jaké míry je vláda legitimní. Tak jako ve volbách roku 2016, Moskvě dnes nejde o to, kdo v posledních amerických volbách vyhrál. Rusko tleská čemukoliv, co vytváří falešný dojem, že americká demokracie postrádá legitimitu.
Vladimir Putin dosud Bidenovi k vítězství neblahopřál, protože mu současná situace – zdánlivá anarchie a zmatky – vyhovuje. Vladimir Žirinovskij, vůdce opozice, sebevědomě tvrdí, že nakonec zvítězí Trump, a dodává, že Spojené státy nyní „procházejí stejným obdobím – pogromy, rabování a násilí – které jsme zažili v Rusku před 400 lety“. Gennadij Zjuganov, šéf ruských komunistů, se přirozeně také raduje: „Amerika je víc rozdělená než kdykoliv předtím.“ Až Biden pochopí, že prohrál, nažene prý své lidi do ulic.
Otevřeně se k situaci vyjádřil Putinův „spolustraník“ Vjačeslav Nikonov. Zase je v samém středu jeho argumentu legitimita. Výsledky voleb, řekl, „jsou pro Ameriku ty nejhorší možné. Oba kandidáti vyhlásili vítězství, a Trump navíc tvrdí, že se podvádělo. Volby zcela určitě nebudou mít legitimní výsledek. Ať u soudu vyhraje kterýkoli kandidát, pro polovinu Američanu nebude prezident legitimní.“
Putin a soudruzi dobře vědí, že jejich zásadní slabinou je nedostatek legitimity. Pokus o demokracii v Rusku v 90. letech skončil hanebně a návrat k volbám bez předem známého výsledku si v Kremlu nedovolí. Nemohou-li napravit deficit legitimity doma, musí to řešit vytvářením fikce, že Spojené státy na tom nejsou líp. Není to pravda. Americká demokracie se Trumpovi a jeho nájezdníkům ubránila a je důležité, že mezi obránci jsou republikánští soudci a státní úředníci. V Moskvě ale dobře vědí, že v dnešní post-faktické době je hranice mezi zdáním a realitou pro mnohé přehlédnutelná.
Americké volby a Česká republika
Není třeba věnovat pozornost aktivní politické třídě v Praze. Kromě pandemie se zabývá už jen hádkami, jejichž rozměry jsou buď příliš veliké (korupce v řádu stovek milionů) nebo příliš malé (kdo byl v zavřené restauraci bez roušky), než aby se o ně zbytek světa zajímal.
Do tohoto vakua v Praze o to jednodušeji vstupují místní dezinformátoři, kteří opakují propagační slogany, jejichž kořeny často vedou do ruských politicko-agitátorských kruhů blízkých Kremlu. Jednu z hlavních rolí v nich má šéfka RT Margarita Simonjan. O listopadových volbách neměla nikdy pochyb. Nebyly prý „ani svobodné ani spravedlivé“, řekla, aniž k tomu předložila důkazy. Ještě výrazněji se k situaci ve Spojených státech vyjádřil Vladimir Solovjov, možná nejvlivnější politický komentátor. Podle něj prý události v Americe „zasadily těžkou ránu zbytku víry v americký volební systém“. Otevřeně se z toho raduje Vjačeslav Nikonov, vnuk Vjačeslava Molotova, jenž byl spoluautorem Stalinovy smlouvy s Hitlerem. „Spektákl rozpadající se velmoci“, napsal, „je okouzlující.“
V Praze z této ruské partitury hraje Václav Klaus a na něj nabalení pomocníci. Patří k nim jeho bývalí kolegové z Prognostického ústavu, zaměstnanci Klausova institutu a jeho fanoušci.
Podívejme se na pár příkladů. V CNN Prima News Klaus prohlásil, že prý americké volby provázel „tragický chaos. Máme důkazy, že lidé volí dvakrát. Hlasují mrtví“. Nic z toho není pravda a Klaus žádné důkazy nepředložil. V dezinformačním projektu Parlamentní listy si bývalý prezident posvítil na „spornost a chatrnost amerického volebního i celého politického systému. Jestli měly Spojené státy být lídrem demokratického světa, tak nad tím otazníky visely už delší dobu a teď se to jen zesiluje“. Na závěr Klaus čtenářům řekl: „Kolik Američanů vám řekne, že oni sami volili dvakrát, korespondenčně a fyzicky?“ Sám ale neprozradil, kdo jsou ti záhadní voliči, po nichž bezvýsledně pátrali Trump, Guliani, Barr a FBI. V podobném duchu Vlastimil Tlustý ujistil Luboše Xavera Veselého, že americké volby „zavání organizovaným podfukem“.
Ben Kuras dává často na odiv své náboženské city. Člověk by si myslel, že mluvit pravdu a v pravdě žít jsou základní atributy víry. Nevím, jak to funguje v hodnotovém světě pana Kurase, když čtenářům Parlamentních listů uprostřed listopadu lhal o kamionech, které prý přivážely statisíce hlasů pro Bidena, o falšování v Texasu a o tom, že prý jen v Nevadě úřady z podvodu obvinily tři tisíce osob. Listopad ještě neskončil a Kuras znovu mluvil o „masivních podvodech“ v amerických volbách. Jsou prý k dispozici „svědci přísahající, že zaznamenali volební podvody. Předkládají se potvrzující videozáznamy, fotografie a dokumentace“.
Jak jsme viděli, v téměř 50 slyšeních u amerických soudu nikdo nic takového nepředložil a Trumpovi právní zástupci, včetně Gulianiho, veřejně v soudních síních uznali, že k žádným podvodům nedošlo.
Nepokouším se vysvětlit Donalda Trumpa. Je to veskrze sobecký člověk, jehož hlavním motivem chování je narcismus. Stejně tak není složité chápat moskevské profesionály, jako je zmíněná paní Simonjan nebo pan Solovjov, kteří lžou za dobré platy a hezké byty. Jejich cílem v letošních volbách nebylo udržet Trumpa v Bílém domě. Šlo jim o to, aby poškodili americkou demokracii a oslabili nastupujícího prezidenta falešným tvrzením, že postrádá legitimitu. Mnohem zajímavější by bylo zjistit, co motivuje lhaní a jiné formy informační manipulace lidí, kteří ruské dezinformace opakují – například v Praze.
Igor Lukeš je historik a univerzitní profesor, působí na Pardee School of Global Studies, Boston University, kde se zabývá politickými dějinami střední a východní Evropy a Ruska.
