KOMENTÁŘ / Ukrajina a část spojeneckých zemí NATO vyzývají amerického prezidenta Joea Bidena, aby zrušil politiku „červených čar“. Ta brání napadenému státu v nasazení západních zbraní proti ruskému území. 

Příznivci zrušení politiky prosazované Bidenovým poradcem Jakem Sullivanem v NATO početně převažují. To však ještě nemusí znamenat, že také dosáhnou úspěchu. 

Teoreticky je ovšem možné, že předložené argumenty Bílý dům a německé spolkové kancléřství přesvědčí ke změně dosavadních postojů. Ovšem vzhledem k důvodům, kvůli nimž politika červených čar na zmíněných místech převládla, je to dosti nepravděpodobné. 

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Kdyby Jake Sullivan na základě tlaku spojenců, jakož i ministra zahraničí a obrany uznal, že jím prosazovaná politika byla chybná, musel by téměř jistě opustit pozici prezidentského poradce, a to jen několik měsíců před volbami. Bidenovi kritici by personální změny nepochybně využili k masivní (v mnoha ohledech zasloužené) kritice celé jeho zahraniční a bezpečnostní politiky. A toto potěšení jim Bidenův volební štáb nebude chtít dopřát. 

Olaf Scholz coby hlavní „žába na prameni“ německé pomoci Kyjevu se zase spoléhá na to, že mu opatrnictví přinese zastavení propadu volebních preferencí jeho SPD, který pokračuje od února 2022. Společné fotografie s Macronem a obnovené řeči o francouzsko-německém tandemu táhnoucím Evropu vpřed jsou pěkná věc, nicméně volební výsledek samy neudělají.

Daleko spíše než k zásadní změně postojů na ose Washington-Berlín se tu zřejmě schyluje k oddělení „koalice ochotných“ od obou hlavních dosavadních sponzorů ukrajinské obrany. 

Takové rozštěpení by samo o sobě nemuselo škodit. V některých ohledech jen jako by přineslo rozčlenění dodaných zbraní na dvě kategorie. Například Belgie bude dál trvat na tom, že jí dodané letouny F-16 smějí být použity jen a jen na ukrajinském území. Naproti tomu řekněme Dánsko prohlásí, že na podobném omezení netrvá. 

Problém se ovšem rýsuje tam, kde k pomoci poskytované USA, SRN a dalšími zastánci politiky červených čar vlastně neexistuje alternativa od zemí, jež zmíněnou politiku nepodporují. Takové situaci jsme bohužel velice blízko zejména v klíčové oblasti protivzdušné a protiraketové obrany Ukrajiny. 

Scholzova nika

Spolková republika Německo se za Scholze vyprofilovala coby hlavní západní sponzor ukrajinské protivzdušné a protiraketové obrany. Zatímco Spojené státy váhají s dodávkou modernějších zbraní, dosud poslaly zejména starší systémy a v posledních měsících se zaměřují hlavně na tzv. frankensteinovská řešení kombinující starou sovětskou technologii s o něco modernějšími americkými raketami, Berlín se chová odlišně. 

Dále čtěte

Co potřebuje Evropa? Několik kritických poznámek k českému evropanství

ESEJ / „Evropa nám vyrůstá před očima.“ Těmito slovy začínaly v prvních letech 21. století knížky z edice Utváření Evropy, úhledné…

Do této chvíle poskytl Ukrajině 12 svých nejmodernějších systémů krátkého dosahu IRIS-T a tři baterie systému Patriot. Pro srovnání: Francie spolu s Itálií společně poslaly 1 – slovy jednu – moderní baterii středního dosahu SAMP/T.

Z pohledu udržení alespoň jakés takés kontroly nad vlastním vzdušným prostorem (a ideálně též nad přilehlými částmi Ruska) jsou nejdůležitějšími systémy protivzdušné/protiraketové obrany dlouhého dosahu. Ty původní, pocházející ze sovětských dob, už Ukrajina takřka nemá čím nabíjet. Jenomže západních, s nimi srovnatelných přichází velice málo. 

Slovensko poslalo jedinou baterii starých sovětských S-300 PMU. Ostatní země NATO přispěly v dané kategorii celkem šesti bateriemi staršího, ale stále efektivního systému dlouhého dosahu MIM-104 Patriot. A to je zatím vše.

Pro srovnání: na počátku konfliktu měla Ukrajina ve výzbroji více než 200 baterií ex-sovětského systému dlouhého dosahu S-300 různých verzí, plus určité množství reaktivovaných systémů S-200 s dosahem 160–⁠300 km (podle použité rakety). Dosavadní západní pomoc v kategorii systémů PVO dlouhého dosahu tedy odpovídá ani ne 3 % předválečné ukrajinské kapacity. A takřka polovinu z ní ještě dodalo Německo. 

Pro přehlednost uvedu primitivní příklad. Obrana Charkova by mimo jiné potřebovala systém dlouhého dosahu schopný sestřelovat ruské stíhací bombardéry ve vzdušném prostoru Ruské federace, ještě než tyto letouny stihnou odpálit klouzavé bomby na ukrajinské pozemní cíle. V úvahu ale připadá prakticky jen systém Patriot, přičemž jeho nejpravděpodobnějším dárcem by opět bylo Německo. To ale až dosud rozhodně nesouhlasilo s nasazením Patriotů proti ruskému území.  

Za jinak stejných okolností tedy účinná protivzdušná obrana Charkovské oblasti západními zbraněmi představuje nesplnitelný úkol. A obdobně je tomu ve všech případech, kdy letecké nebo raketové útoky přicházejí z ruského či běloruského území. 

Střelba na pozemní cíle – jen trochu lepší situace

Obdobně jako ukrajinští obránci potřebují zasahovat ruská bojová letadla ještě ve vzdušném prostoru nepřítele, naléhavě jim chybí i možnost ničit důležité pozemní cíle typu velitelských stanovišť, skladů, shromaždišť bojové techniky nebo východišť útočných operací ve vzdálenosti desítek až stovek kilometrů od frontové linie.

Dále čtěte

Kontroverzní kniha je tady: Objednávejte Nevratné poškození, publikaci, která neměla vyjít

„Dospívající dívky stále častěji užívají testosteron, ničí si těla a vydávají se na nevratnou cestu ke změně pohlaví. Co stojí…

Z dodaných západních zbraní k tomu zatím mohou používat britské a francouzské letecké střely s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP-EG, případně americké raketomety HIMARS s taktickými střelami ATACMS. Británie a Francie netrvají na pravidle „ne proti ruskému území“. Nicméně množství jimi dodaných střel se pohybuje v desítkách kusů munice a její odpalování je závislé na ex-sovětských „frontových bombardérech“ Su-24 vybavených některými komponenty z britských letounů Tornado. Su-24 přitom představuje na současném bojišti velmi zranitelnou zbraňovou platformu. 

Co se týče pozemních taktických střel ATACMS, jsme opět u stejného problému. Bez zásadní změny ve Washingtonu Ukrajinci nebudou moci používat tyto zbraně proti zázemí okupačních vojsk na ruském či běloruském teritoriu. 

Experti se obávají, že v létě kvůli sílícímu ruskému tlaku čeká ukrajinské obránce na frontě vážná krize. Jestliže v krátké době nenalezneme řešení, jak poskytnout Ukrajincům systémy PVO dlouhého dosahu v patřičných počtech a jak jim umožnit ničení důležitých vojenských cílů na ruském území, mohlo by dojít přinejmenším k významným územním ztrátám ve prospěch okupantů.