Igor Girkin - Strelkov FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Igor Girkin, známý také jako Igor Strelkov, je jedním z nejznámnějších bojovníků na straně separatistů už od roku 2014. Byl faktickým vojenským velitelem všech separatistických sil v oblasti Donbasu a dotáhl to až na ministra obrany takzvané Doněcké lidové republiky, pak ale po sestřelení malajského civilního letadla o svůj politický vliv přišel. Dnes je znám díky svým komentářům k válce. Tu sice podporuje, ale obviňuje Kreml a armádu z neschopnosti.
V říjnu se Girkin odebral na frontu, kde se pokoušel zapojit do bojů, ale jak jsme se právě dozvěděli, nezdařilo se to. Zjistil, jak aspoň tvrdí, že ani nebyl formálně začleněn do jednotky, a tak se nyní zase vrátil.
Kromě konkrétního popisu své nezdařené iniciativy je zajímavé, co píše na Telegramu o rozpoložení ruských vojáků.
„Vojáci a důstojníci ve většině jednotek ruských ozbrojených sil nechápou, proč a za jakým účelem bojují. Je pro ně záhadou, co je podmínkou vítězství, nebo jen podmínkou zastavení války. A orgány Ruské federace jim to nejsou schopny vysvětlit, protože stanovit jasný cíl SVO (speciální vojenské operace) by znamenalo ‚omezit manévrovací prostor‘ – to znamená zbavit se možnosti prohlásit cíle SVO za dosažené v jakémkoli okamžiku, který kremelští představitelé považují pro sebe za výhodný,“ sděluje Girkin.
Jinými slovy, má stejný dojem jako řada dalších ruských vojenských komentátorů, že vedení nechce vyhlásit nějaký jasný cíl, protože si nejsou jistí, že ho dosáhnou, a pak by jakékoli zastavení tažení nebylo možné vydávat za plánovaný výsledek a úspěch.
To má ovšem podle Girkina dopad na morálku vojáků. „Takové pocity konkrétně u vojáků vedou k apatii. Apatie vede k poklesu morálky a plnění zadaných úkolů ‚za hubičku‘ a ‚se spuštěnými rukávy‘, bez skutečného zájmu o jejich úspěšný výsledek. V armádě Ozbrojených sil Ruské federace (a v části Ozbrojených sil LLR, i když tamní vojáci jsou mnohem motivovanější) tak převládá apatie,“ píše. Čili, vojáci vlastně nevědí, proč bojují, a tak se jim do toho moc nechce.
Připomíná, že už v roce 2014 napsal, že „pokračování v dlouhodobé válečné strategii je pro Rusko (a mimochodem i pro jeho úřady a elity) sebevražedné“ a že to opakoval od začátku současného vojenského tažení.
Ukrajince hodnotí v tomto ohledu mnohem lépe. „Proto když sleduji, jak nepřítel bezstarostně (a bez jakékoli protiakce) realizuje své vlastní strategické cíle při naprosté pasivitě vojenských a politických orgánů Ruské federace, neočekávám v příštích týdnech na frontě nic dobrého,“ soudí pesimisticky.
„A ano – takzvaná ‚Ukrajina‘ NEzmrzne, NEvzbouří se a NEbude v zimě hůře válčit. Naopak. Její vojáci, kteří již uvěřili ve svou sílu v důsledku podzimních vítězství ukrajinské armády a jsou plně podporováni NATO, budou proti ‚moskalům‘ bojovat jen hněvivěji a tvrději a mstít se za útrapy, které musí snášet jejich příbuzní a blízcí na domácí frontě. A setkají se jen s apatickým výkonem služby, za nímž se u mnoha vojáků a velitelů už dlouho rýsuje nevyřešená otázka: ‚Co tady děláme, když Moskvu víc zajímá plnění ‚obilných dohod‘, nerušené čerpání čpavku přes Oděsu (jde o jednání o obnovení čerpání čpavku ropovodem Togliatti-Odessa v rámci dohody o dodávkách obilí, pozn. red.) a ‚cenový strop‘ na plyn a ropu dodávanou četným západním partnerům?“ ptá se nakonec.
Stejně jako jiní komentátoři má nejspíš dojem, že si v Kremlu aspoň někteří lidé stále nechávají otevřená zadní vrátka, do žádné totální války se jim moc nechce a byli by ochotni pomýšlet na nějaký kompromis, než všechno dopadne špatně.
Girkinovy postřehy během celé války mají význam v tom, že pocházejí od člověka, který sice osobně Ukrajinu nenávidí, ale zároveň je to pragmaticky uvažující bojovník s jistou pověstí, který má smysl pro rozeznání slabin v armádním a politickém vedení. Že proti němu zatím nikdo nějak fatálně nezasáhl, může být dáno jeho vazbami, které má jako bývalý důstojník FSB.
