Ukrajinu opět kritizují mezinárodní novinářské organizace. O akreditaci přišli další tři zahraniční reportéři, tentokrát Italové. O dění na Ukrajině přinášeli reportáže už od roku 2014, nyní měli být označeni za ruské špiony. Oficiální zdůvodnění, proč novinářům byla pozastavena akreditace, ukrajinské úřady neposkytly. „Bude každý, kdo se pokusí vyprávět fakta, považován za hrozbu pro Ukrajinu?“ ptá se jeden ze zmíněných italských reportérů Andrea Sceresini.

„Nikdy jsme samozřejmě nepracovali ve prospěch ruské strany,“ říká pro HlídacíPes.org Andrea Sceresini, jeden z italských novinářů, kterým byla začátkem února pozastavena akreditace na Ukrajině.

„Už od roku 2014 jsme se naopak věnovali i rozkrývání byznysu ruských separatistů a tamní mafie, včetně například nelegální těžby na Donbase či ruských dezertérů na Sibiři,“ dodává.

„Spolupracovníci nepřítele“

O pozastavení akreditace se dozvěděl, když se spolu s dalším novinářem Alfredem Boscoem vraceli z fronty v Bachmutu, kde natáčeli reportáž pro italskou veřejnoprávní televizi Rai 3. „Důvody tohoto opatření nám nikdo nesdělil. Nicméně zvěsti mezi ukrajinskými fixery (místní průvodci, kteří pomáhají zahraničním médiím, pozn. red.) působícími v Donbasu – o čemž máme písemné důkazy – nás označují za ‚spolupracovníky nepřítele‘, což je obvinění, které může mít ve válečné zóně velmi vážné následky,“ konstatuje Sceresini.

Italské ministerstvo zahraničí novinářům po konzultaci s ukrajinskými úřady sdělilo, že problém se týká právě jejich práce od roku 2014 v separatistických republikách. Kvůli tomu měli být údajně pozváni k výslechu ukrajinskou bezpečnostní službou SBU. Zůstali tedy zabarikádovaní tam, kde zrovna byli – v Kramatorsku, který se nachází ve válečné zóně.

Čekali pět dní, poté se na radu italského velvyslanectví přesunuli do Kyjeva. Tam čekali na výslech dalších 14 dní, nedočkali se však již žádné další zprávy. Dne 21. února jim italské velvyslanectví pouze předalo informaci, že ukrajinské úřady zamítly jejich účast i na tiskové konferenci italské premiérky Giorgie Meloniové a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

„Zejména tato epizoda nás přiměla k tomu, abychom si uvědomili, že naše čekání se už stalo zbytečným: bylo jasné, že k žádnému výslechu nikdy nedojde. Zůstat by znamenalo jen hromadění nových frustrací a upřímně řečeno, začínali jsme jich mít dost,“ uvedli novináři ve svém prohlášení. Ukrajinu opustili 24. února, v den prvního výročí ruské invaze na Ukrajinu.

Na blacklistu obou stran války

Jejich příběh je velmi podobný tomu, co se stalo loni v srpnu renomované dánské reportérce Matilde Kimerové. HlídacíPes.org o jejím případu informoval zde. Také tato rozhlasová novinářka, která na Ukrajině pracovala více než deset let a za svoji práci získala řadu ocenění, přišla náhle bez vysvětlení o akreditaci.

Kimerová na rozdíl od italských novinářů výslech SBU absolvovala, důstojník jej ale rychle ukončil poté, co odmítla nabídku, aby psala proukrajinskou propagandu. Akreditace jí byla nakonec na začátku ledna vrácena, zřejmě na základě tlaku dánské vlády. Podle informací HlídacíPes.org se ale Kimerová na Ukrajinu prozatím nevrátila.

Za oba italské novináře, stejně jako předtím za dánskou reportérku, se postavily domácí i mezinárodní profesní organizace. „Evropská federace novinářů (EFJ) se připojuje ke své italské pobočce FNSI a vyzývá ukrajinské orgány, aby novinářům umožnily pokračovat ve zpravodajské činnosti tím, že jim co nejdříve udělí novou akreditaci,“ uvedla organizace ve svém prohlášení.

„V roce 2016 jsme byli zajati separatisty a strávili jsme noc ve vězení v Doněcku. Později mi kolega volal, že se dozvěděl, že mám zákaz vstupu na území separatistických republik. Takže jsem teď na blacklistu separatistů i Ukrajiny,“ dodává novinář Sceresini. Přesto by se v případě vrácení akreditace chtěl na Ukrajinu vrátit.

Fakta jako hrozba pro Ukrajinu?

Kromě dvou zmíněných novinářů nebyl 14. února vpuštěn zpět do země přes polské hranice ještě další italský reportér Salvatore Garzillo s tím, že údajně „není vítán“. I on měl za sebou v té době již mnohaměsíční práci ve válečné zóně na Ukrajině.

Podobná zkušenost potkala již v dubnu 2022 také Lorenza Giroffiho, který nyní pracuje pro italskou veřejnoprávní televizi Rai. S ním spolupracoval Andrea Sceresini už před několika lety například na reportáži o jednom z velitelů proruských separatistů Michailu Tolstychovi (byl zabit v roce 2017, pozn. red.).

Oba novináři spolu vydali také knihu s názvem Ukrajina, válka, která nebyla. „Je to příběh naší první cesty v roce 2014, kdy jsme několikrát cestovali z Kyjeva do Doněcku a zpět. Strávili jsme tehdy měsíc a půl na válkou zmítané Ukrajině. Ve válce, která tam nebyla, protože západní média na ni téměř okamžitě zapomněla. Ve válce, která tam bohužel nyní je a která začala znovu ničit, zabíjet, pálit, mrzačit,“ uvádí autoři v anotaci.

Seznam novinářů, kterým v poslední době Ukrajina odebrala akreditaci, však může ve skutečnosti být ještě mnohem delší, myslí si Andrea Sceresini. „Pokud dojde na tuto linii – podle níž by měl být každý, kdo se pokusil pracovat svobodně, bez jásání, ale prostě jen vyprávět fakta, považován za hrozbu pro Ukrajinu – pak hrozí, že úroveň svobody tisku v tomto konfliktu výrazně poklesne.“

Svůj příběh bere jako důrazný vzkaz upozorňující na riziko cenzury: „Protože tato válka se týká nás všech, v Itálii i v Evropě… Dnes na Ukrajině stále pracuje mnoho kolegů, aniž by byli jakkoli ovlivněni propagandou. Známe je, viděli jsme je v terénu. Dnes je to tak, ale co bude zítra?“

Vyšlo na webu Hlídacípes.org.