KOMENTÁŘ / Ukrajina válčí s jednou rukou svázanou za zády. Může za to strach západních politiků z překročení červených linií kreslených Kremlem. Ty už od začátku invaze na Ukrajinu využívá Vladimir Putin k omezení dodávek vojenské pomoci a přesvědčení ukrajinských partnerů, aby trvali na absurdním zákazu použití západních řízených střel dlouhého doletu, jako jsou americké ATACMS, na ruském území. Překvapivá ofenziva ukrajinských sil v Kurské oblasti hraničící s Ukrajinou však vrhá na červené linie kreslené Vladimirem Putinem nové světlo.

V ranních hodinách 6. srpna ukrajinské jednotky překročily hranice mezi ruskou Kurskou a ukrajinskou Sumskou oblastí. Útok byl překvapivý jak pro Rusy a jejich vojenské velení, tak i pro západní partnery, kteří se v posledních měsících postupně smiřovali s tím, že Ukrajina nenaplní deklarovaný cíl – osvobození všech okupovaných oblastí včetně Krymu.

Dále čtěte

Ukrajinci ponížili Vladimira Putina. Od začátku války na Ukrajině nevypadal tak slabý jako nyní

Ruský prezident Vladimir Putin od začátku války na Ukrajině nevypadal tak slabý jako nyní. V pondělí shodou okolností uběhlo 24…

Skepse přicházela kvůli situaci na východní Ukrajině a Donbase, kde se boje z pohledu Ukrajinců a západních partnerů dlouhodobě nevyvíjejí dobře. Ukrajinská ofenziva v létě loňského roku úspěch a kýžený průlom nepřinesla. Od té doby mají na frontě iniciativu vojska Vladimira Putina, která se pomalu blíží ke strategickému logistickému uzlu ukrajinských sil Pokrovsku v Doněcké oblasti. Na začátku roku je od města dělilo 38 kilometrů území kontrolovaného Kyjevem. Po měsících ofenzivy je podle německého deníku Bild toto území menší o více než polovinu.

Ukrajinská ofenziva ale může být přelomovým okamžikem konfliktu. Sama o sobě je navíc historickým milníkem. Poprvé od druhé světové války – pokud nepočítáme z dlouhodobého horizontu méně významné nájezdy Legie Svoboda Ruska do ruské Belgorodské oblasti – Rusko napadla cizí armáda.

Doktrína, že ruské území je svaté, padla

Ukrajině se podařilo Rusy zastihnout absolutně nepřipravené. To potvrzují i slova zdroje týdeníku The Economist z ukrajinského generálního štábu. Ukrajinci podle něj zaútočili na nejslabší místo na ruských hranicích. Podle velitele ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Syrského Ukrajina kontroluje přibližně tisíc kilometrů čtverečních Kurské oblasti.

Analytici ukrajinského projektu DeepState na komunikační platformě Telegram napsali, že Ukrajinci kontrolují asi čtyři desítky ruských obcí a osud dalších deseti je neznámý. „Odhad je krajně konzervativní. Skutečné číslo teď skoro nikdo nezná. Jsou tam vesnice, kde byli naši vojáci vyfoceni, ale nejsou pod naší kontrolou,“ dodal projekt. Později napsal, že podle jeho informací Ukrajina kontroluje asi 800 kilometrů čtverečních a na dalších 230 kilometrech čtverečních je situace nejasná.

Zda bude ukrajinský výpad úspěšný, je těžké předpovědět. Ukrajinské vojenské velení o cílech celé akce mlčí. Analytici se však shodují, že může jít o pokus donutit Rusy stáhnout jednotky z východu země – k čemuž již dochází – a přerušit zásobovací linie v rusko-ukrajinském pohraničí, nebo o pokus obsadit území, které by později Ukrajina mohla využít při mírovém jednání, ke kterým se možná skrytě schyluje, jen o nich zatím veřejnost neví. V Kurské oblasti se nachází i jaderná elektrárna, kterou by Ukrajinci mohli využít v případě jednání o kontrolu Záporožské jaderné elektrárny na jihovýchodě Ukrajiny u města Enerhodar.

Překvapivý ukrajinský útok dopadá však i na další oblasti, které přímo nemusí souviset s plánováním vojenských akcí a cestou k míru. Týdeník The Economist po rozhovorech s vojáky, kteří byly v prvních dnech útoku zraněni a převezeni do nemocnic v Sumské oblasti, napsal, že se ukrajinským ozbrojeným silám díky ofenzivě podařilo zlepšit morálku svých jednotek tím, že našly slabá místa v ruské obraně. „Poprvé po dlouhé době máme pohyb. Cítil jsem se jako tygr,“ řekl jeden z nich.

Psychologický dopad ale bude mít akce i na druhé straně barikády. Jak již deník FORUM 24 psal, útok je ponížením pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Stovky – některé odhady mluví i o tisícovce – vzdávajících se ruských vojáků, evakuace civilistů a neschopnost ruského velení celou situaci rychle vyřešit. To všechno jen potvrzuje fiasko ruské obrany na hranicích s Ukrajinou. Doktrína, že ruské území je svaté, padla.

Bod, z něhož není návratu

Nehledě na to, jak ukrajinská ofenziva dopadne, jisté je, že útok zásadně odhaluje prázdnotu červených linií Kremlu a chybu Západu, když se snažil hrát podle pravidel nakreslených Vladimirem Putinem a jeho propagandisty.

Červené linie jsou z pohledu Kremlu bodem, z něhož není návratu, po jehož překročení začne Rusko „skutečně bojovat“, nebo v nejhorším případě imperátor vytáhne svůj jaderný kufřík, zmáčkne červené tlačítko a bude sledovat jaderné hřiby nad troskami, které dříve byly Washingtonem, Bruselem, Londýnem, Varšavou nebo Kyjevem.

Kreslení červených linií není pro ruské velení žádnou poslední variantou v případě geopolitické krize. Za celý loňský rok jich podle webu Agentstvo ruští představitelé nakreslili hned 15 a dvakrát vyhrožovali údery na rozhodovací centra. Vladimir Putin ale červenou fixou kreslil i v roce předcházejícím.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Na začátku roku 2022 šlo převážně o západní dodávky, které byly pro Kreml velkou červenou linií. Západ ji ale překročil a reakce nepřišla. Červenou linií byly i útoky na Krym – místo, kolem kterého se točí celý konflikt na Ukrajině – i dodání amerických stíhacích letounů. Když k němu ale nedávno došlo, Rusko se zmohlo jen na další vyhrožování s tím, že jde o obrovský risk, že je bude Rusko systematicky ničit a nebudou mít významný vliv na průběh konfliktu.

Dlouze bych mohl pokračovat dlouho ve vyjmenovávání všech červených linií, které Kreml od února roku 2022 nakreslil. Výsledek by byl však vždy stejný. Slibovaná reakce nepřišla.

Putin si mohl poroučet

Nyní je však situace jiná. Putin si snad ani nedokázal představit, že by ukrajinské jednotky pochodovaly po území Ruské federace. Ve svém prvním veřejném prohlášení po zahájení ukrajinské invaze ji Putin eufemisticky označil za „rozsáhlou provokaci“. Stejně zdrženlivý přístup zaujali i ruští propagandisté.

Neobjevilo se žádné chrastění jadernými zbraněmi, i když ruská vojenská doktrína říká, že si Rusko „vyhrazuje právo použít jaderné zbraně“ v případě „agrese proti Ruské federaci s použitím konvenčních zbraní, kdy je ohrožena samotná existence státu“.

Z pohledu Vladimira Putina – pokud vycházíme z kontextu toho, jak se choval v průběhu necelých dvou a půl let od začátku války – by dávalo smysl alespoň pohrozit, aktivovat nějaké předstupně eskalace. Útok Ukrajiny na ruské území je bezesporu tou nejčervenější linií ze všech. Nyní mohl Vladimir Putin všechny své hrozby naplnit. Nic z toho ale nepřišlo. Ve skutečnosti Putin reagoval snahou invazi bagatelizovat a zároveň předstírat, že vše stále probíhá podle plánu.

Jestli něco Vladimir Putin neumí, je to řízená eskalace. Neumí stupňovat svá slova tak, aby byla jasná západním zemím. Ukázal to už začátek války, kdy byl americký prezident Joe Biden ochotný akceptovat jednání. „Myslím, že se dočkáte toho, že Rusko bude v případě invaze hnáno k odpovědnosti. A záleží na tom, co udělá. Jedna věc je, když půjde o menší vpád, a pak skončíme hádkou o to, co dělat a co ne,“ říkal tehdy v reakci na spekulace o možném zahájení války na Ukrajině.

Putin si mohl poroučet. Ukrajina nebyla v situaci, kdy byla připravená na válku, Západ nebyl připravený už vůbec. Místo toho, aby Vladimir Putina řekl, že pokud Západ a Ukrajina nesplní jeho požadavky, bude muset celou situaci řešit vojensky, mlčel a udělal to, co nikdo nečekal, poslal rakety na Lvov a vojska na Kyjev.

Pošetilý Západ a prázdné ruské výhrůžky

Nyní je však Vladimir Putin a celé Rusko v diametrálně odlišné situaci. Více než 900 dní války ukázalo, že Západ byl pošetilý, když se hrozeb směřujících z moskevských paláců bál a akceptoval je. Hrozby Vladimira Putina jsou prázdné. V důsledku slabosti Západu je ale Ukrajina nucena bojovat s jednou ruskou svázanou za zády, když Spojené státy stále stojí za svým zákazem použití západních řízených střel dlouhého doletu, jako jsou americké ATACMS, na ruském území a když se čekalo neuměřeně dlouhou dobu na zásadní vojenské dodávky ve strachu z toho, co na to Putin.

Jsme svědky něčeho, co zcela odpovídá zavedenému standardu. Rusko blufuje a jeho bluf odkrývá ukrajinská odvaha jít na samou hranu.

Celá situace připomíná první rok války, kdy Putin varoval, že jakýkoli pokus o znovuzískání „ruské země (města Cherson, pozn. red.)“ bude mít za následek jadernou odpověď. „Neblufuju,“ říkal tehdy. Ukrajina ale město o několik týdnů později osvobodila. A Putin i přes své dřívější výhružky nechal svůj jaderný kufřík v rohu kanceláře v Kremlu. Západ by se měl obávat tehdy, pokud Vladimir Putin mlčí, stejně jako před začátkem největšího konfliktu v Evropě od druhé světové války.

Dále čtěte

Historik Snyder: Rusko je fašističtější než Itálie před sto lety. Jediná věc, která by pro něj byla dobrá, je prohra

ROZHOVOR / „Pokud Rusko není fašistický stát, měli bychom slovo fašismus úplně přestat používat,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro deník…

Ukrajinci nyní mohou doufat, že další slabá reakce Vladimira Putina ukáže Západu, že se Ruska nesmí bát, pokud jde o jaderné hrozby a další červené linie. A že slabá reakce Vladimira Putina opožděně ukáže západním představitelům, že nejrychlejší způsob, jak ukončit válku, je vyzbrojit Ukrajinu k vítězství. Rusko je vojensky, ekonomicky i politicky výrazně slabší, než se světu prezentuje. Navzdory tomu umí blufovat a přesvědčit mnohé, že je globální velmocí. Tou ale není a Ukrajina to dokazuje každým dnem.

Západ se bál ruského medvěda, jenže ten je vychrtlý na kost, zraněný, v pasti a jediné, co mu zbývá, je vyhrožování a kreslení červených linií. Válka na Ukrajině se nevyvíjí dobře jen pro Kyjev, ale ani Moskva nemůže být s jejím průběhem spokojená. Poslední události však ukazují, že ruskou taktiku vyhrožování by měl Západ jednoduše ignorovat.

Když ukrajinské jednotky vstoupily na ruské území, nevyvolalo to třetí světovou válku. Hranice toho, jak moc a jakými zbraněmi může Západ Ukrajinu podporovat a co může Ukrajina s těmito zbraněmi dělat, jsou smazané. A pro Západ neexistují žádné výmluvy pro omezování schopnosti Kyjeva bránit se.