Ukrajinské dělostřelectvo u Avdijivky FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: ZSU-Ozbrojené síly Ukrajiny / se souhlasem
NÁZOR / Zdaleka ne stoprocentní jsou zbraně a munice, které Ukrajině dodával a dodává Západ. Některé z granátů explodovaly krátce po výstřelu a zranily, či dokonce zabily obsluhu houfnic. Americké tanky Abrams dorazily bez potřebné ochrany. Bojová vozidla pěchoty byla na hraně životnosti. Nádavkem dostala Ukrajina spoustu nepoužitelných raket a houfnic. Ty první podléhaly rušení, ty druhé „střílely za roh“ (než se jim roztrhla hlaveň). Navzdory tomu Ukrajinci bojovali a účinně bránili svou vlast. Je naprosto zjevné, že chyby Západu nejsou argumentem pro ukončení zbraňové pomoci Ukrajině. Jsou argumentem pro její zkvalitnění.
Lidé chybují a dodavatelé zbraní také. Dělostřelecká munice dodaná na Ukrajinu má zřejmě chybovost zhruba pět setin procenta. Z deseti tisíc granátů, jich pět vybuchne. Někdy s fatálními následky pro obsluhu. Do války na Ukrajině míří i nepřesné houfnice, tanky očesané o klíčové pasivní obranné prvky, děla s hlavněmi na roztrhání a rakety, které minou cíl o padesát a více metrů. Nic z toho ale není důvod pro ukončení vojenské pomoci.
Západ dodal Ukrajině spoustu zbraní. Často za přemrštěnou cenu. Často bez jasného či efektivního receptu na využití. Ukrajinci ale i s touto poskytnutou výzbrojí, která by jinak možná zamířila do šrotu či k reklamaci, dokázali zázrak. Už více než dva a půl roku vzdorují ruské vojenské moci.
Německý deník Handelsblatt upozornil na dopis Ukrajinců, z něhož vyplývá, že dodaná dělostřelecká munice nedosahuje očekávaných standardů kvality. V některých případech granát neurazil po výstřelu ani 50 metrů. Explodoval, a to někdy s fatálními následky pro obsluhu. Platilo to minimálně pro pět granátů z každých deseti tisíc vystřelených. Některé z nich připutovaly z USA, jiné prostřednictvím české zbraňové iniciativy.
Není to poprvé, co si Ukrajinci stěžují na kvalitu dodaných zbraní. Již dříve vešlo ve známost, že americké tanky M1 Abrams, obdrželi bez obranných prvků z ochuzeného uranu a že dostali i tanky zcela očesané, tedy mimo jiné bez reaktivního pancíře. Některé typy samohybných děl poskytnutých Západem se ukázaly být zcela nepoužitelné, nemluvě o raketách naváděných pomocí GPS, jež podlehly ruským rušičkám a cíl míjely o padesát a více metrů. Některé problémy se Ukrajincům podařilo vyřešit. Jiné ne.
Chybovost munice, na kterou upozornil zmíněný německý deník, ale není důvodem, proč přestat Ukrajině zbraně poskytovat vojenskou pomoc. Naopak, je o to nutnější dodávat jim granátů, tanků a děl ještě víc. Třeba i s vědomím, že některé selžou. V boji o přežití se totiž počítá jen to, co funguje.
Ukrajinci mají právo se rozčilovat, když jim Západ dodává vadné, či obtížně použitelné zbraně. V některých případech se jim ale ve spolupráci s výrobcem podaří chyby napravit. V jiných případech jejich geniální mechanici smontují ze dvou nefunkčních tanků jeden fungující. Není to ideální situace, obzvlášť když zaplatí horentní sumy za nekvalitní vybavení. Ale zároveň to v žádném případě není ani důvod zbraňovou podporu napadené země ukončit. Účtovat se bude až po válce.
Není to argument ve prospěch zbraňových šmejdů, ale ve světě, ve kterém se jeden národ agresivně sápe na druhý, je zkrátka nutné pomáhat. Mnohdy se tak bude dít neohrabaně, nešikovně, ale pomalu a jistě stále efektivněji. Rozbitá děla lze opravit, tanky opatřit pancířem, Ukrajinci už to umí. To jediné, co by jim zlomilo vaz, by byla lhostejnost a neochota pomoci. Například ve jménu obav z dodávek potenciálně nekvalitního zboží.
