Během již více než tří týdnů války na Ukrajině nezůstalo pravděpodobně žádné velké město ušetřeno leteckého poplachu. V hlavním městě Kyjevě se v těchto dnech sirény podle místních zdrojů rozeznívají až sedmkrát denně.
Jak ukrajinské armádní, ale i civilní síly identifikují potenciální vzdušné hrozby? A kolik času uplyne mezi jejich detekcí a spuštěním sirény? Za identifikaci potenciální vzdušné hrozby na Ukrajině odpovídají radarové jednotky ozbrojených sil Ukrajiny. Zachycují všechny vzdušné cíle na Ukrajině i daleko za jejími hranicemi. Není to však vždy úplně snadné, protože jedny z prvních útoků při vpádu na Ukrajinu vedli ruští agresoři právě proti radarovým jednotkám.
Mezi okamžikem zaznamenání letadla či rakety a spuštěním sirény uplyne maximálně několik minut, než protivzdušná obrana stačí konkrétní oblast uvědomit o hrozícím nebezpečí. Poplachový signál sirény pak signalizuje, že k určité oblasti se buď přiblíží nepřátelská letadla, která mohou shodit bomby nebo střely, nebo na ni již byla vypálena střela.
Pokud raketa letí z Černého moře do Kyjeva rychlostí 800 km/hod., mají Kyjevané více než hodinu na to, aby se skryli. Pokud však letí z území Běloruska, je čas mnohem kratší – asi 20 minut. To vše ovšem za předpokladu, že dosáhne cíle a nebude sestřelena ukrajinskou protivzdušnou obranou.
Aby potenciálně ohrožená města byla varována, sleduje letectvo a protivzdušná obrana trasu střely, tedy přibližně její odhadnutý kurz z bodu A do bodu B, a kontroluje, zda během letu nedochází ke změně kurzu, a tudíž i cíle. Tak tomu bylo například u raket, které létaly do Vinnycji – létaly podél Dněstru a v Mohylivu-Podilském se prudce stočily doprava do samotné Vinnycji. Pokud tedy letí raketa od Černého moře do Vinnycji, je poplach nejprve vyhlášen v Oděse, následuje Mykolajiv, Umaň, Tulčyň, Nemyriv a Vinnycja. Ve všech těchto městech, a možná i nalevo a napravo od nich, je aktivován vzdušný poplach, protože se neví, kam přesně raketa letí a kde tedy spadne. Asi 10 % ruských raket se podaří protivzdušné obraně Ukrajiny sestřelit.
Drtivá většina raket či letadel je na radarech zaznamenána, ale je nemožné odhalit úplně všechny hrozby, protože ruští okupanti se snaží pohyb svých vzdušných sil co nejvíce utajit. Střílejí například z Krymu či z lodí v Černém moři, takže rakety vletí do koryta Dněstru, jež je však nejníže položeným územím, a je tak těžké na něm něco zachytit, protože radarové antény míří výše.