
Ukrajinská ilustrátorka Valentyna Duvan FOTO: Valentyna Duvan / se souhlasem
FOTO: Valentyna Duvan / se souhlasem

ROZHOVOR/ Chtěla bych věřit, že se dohody budou dodržovat, ale s Putinovým chováním máme zkušenosti z minulosti, říká ukrajinská ilustrátorka a spisovatelka z Kyjeva Valentyna Duvan. V rozhovoru pro deník FORUM 24 pak mimo jiné prozrazuje, jak tři roky války ovlivnily její každodenní pocity.
Jaký pocit máte z dohody Donalda Trumpa a Vladimira Putina ohledně 30denního neútočení na energetickou infrastrukturu? Věříte, že bude dodržena? Očekávala jste od jejich telefonátu víc?
Já jsem skeptická. Pamatuji si dohodu státníků v Minsku v roce 2015 za účasti Angely Merkelové. Praxe byla taková, že jsme do roku 2022 pravidelně dostávali informace, že několik našich lidí zemřelo, protože Rusko občas zaútočilo. Úplný technický monitoring na tak velkém území nebyl možný. Nyní tedy nevidím důvod, proč by to mělo fungovat jinak. Tahle zkušenost je velmi důležitá. Pamatujeme si totiž, jak se Putin v minulosti choval.
Samozřejmě že bych chtěla věřit tomu, že se to zastaví. Jen chvíli po tom telefonátu ale začal ruský útok dronů. Já ani moji nejbližší si tedy žádné naděje na změnu raději neděláme. Riziko vidím v tom, že na východě Ukrajiny je plno obcí, které mají energetickou infrastrukturu. Když tam Rusko pošle dron a něco zničí a Ukrajina prohlásí, že šlo o ruský útok, oni řeknou, že to není pravda, a nikdo to nevyšetří. Bude to jejich slovo proti našemu. Trump pak může říct Zelenskému, že pokud bude obviňovat Rusko, nedostaneme patrioty a v tom případě bychom nemohli bránit Kyjev.
Byla byste ochotná podstoupit okupovaná ukrajinská území výměnou za trvalý mír? Vím, že to v tuto chvíli nikdo nemůže zaručit, ale jde mi spíše o váš vnitřní pocit, kdyby ta volba byla možná.
Všichni si přejeme mír. Ve válce jsou naši přátelé a rodiny. Nikdo se nechce probouzet a každé ráno zjišťovat, jestli jsou jeho blízcí v pořádku. Uvědomujeme si, že nemáme sílu dostat tato území zpět v rámci bojů. Víme, že Amerika nám v tomto nepomůže. Slova Evropské unie (EU) o podpoře jsou dobrá, ale důležité je, jak to bude fungovat v praxi.
Evropa už si naštěstí uvědomila, že je to vážné a musí se více vyzbrojit. Když se ale vrátím k té otázce a mohla bych si vybrat, tak teď bych si opravdu vybrala mír, protože už máme problémy s mobilizací. Jenom bojem to nezvládneme. Problém je ale v tom, že konstrukce trvalého míru Trumpa a Putina podle mě jako příslib trvalého míru nevypadá.
V české poslanecké sněmovně působí opoziční hnutí SPD. Jeho předseda Tomio Okamura opakovaně prohlašuje, že lidé na ukrajinských okupovaných územích chtějí patřit k Rusku kvůli historickým vazbám. Co si o tomto tvrzení myslíte?
Určitě se takoví lidé najdou, ale to je malé procento obyvatel. Většina si to rozhodně nepřeje. Někdo může říct, že pokud ti lidé chtějí žít na Ukrajině, tak ať odtamtud odejdou, ale takhle to nefunguje. Někdo by nenašel práci, někdo by neměl kde žít, někdo má spoustu zvířat. Pokud jste starší člověk, co budete dělat? Jak budete žít? To je velmi složité.
Co vám v rámci opatření spojených s válkou ve vašem životě nejvíce vadí?
Nejhorší je ten pocit nebezpečí. I když jsem byla v jiných evropských městech, tak člověk už zkrátka citlivě reaguje na různé zvuky, například v letadle. Běžní občané sice nemůžou po půlnoci vycházet ven, ale to mi ani tak omezující nepřijde, jelikož už nejsem teenager a nepotřebuji vést noční život ve městě.
Jak byste si představovala bezpečnostní záruky trvalého míru na Ukrajině?
To neumím říct. Kdo by hlídal ty linie, které můžou být znovu bojištěm? Nechci žít v iluzi. Dříve jsem si myslela, že by tam mohly být nějaké zahraniční armády, ale byla jsem naivní.