FOTO: FB
Od roku 2014 probíhá svým rozsahem bezprecedentní migrace z Ukrajiny do Polska. Podle údajů OECD se během posledních několika let stalo Polsko vedle USA hlavní cílovou zemí krátkodobých ekonomických přistěhovalců. Jakkoliv tento fenomén hluboce ovlivňuje polskou i ukrajinskou společnost a zároveň patří v polské veřejné diskusi k velmi důležitým tématům, dosud výrazněji nepronikl do celoevropské debaty.
Rozsah a hlavní modely migrace
Podle propočtů OECD se v letech 2018 a 2019 dostalo Polsko do čela celosvětového žebříčku států, které přijímají krátkodobé ekonomické přistěhovalce. Už řadu let je Polsko také jednou z předních zemí Evropské unie v počtu prvotně vydaných vnitrostátních víz a povolení k pobytu. Na tomto mohutném nárůstu se podílí v podstatě jediná skupina – občané Ukrajiny, což je ve srovnání s jinými státy EU dosti netypické. Migrace do Polska má ve většině případů dočasný charakter, postupně se však zvyšuje zájem o migraci dlouhodobou.
Ukrajinští občané tvoří v některých kategoriích povolení k pobytu až 90 % všech cizinců, kteří v Polsku pracují a žijí. Využívají jak kanály migrace krátkodobé, tj. na základě prohlášení o poskytnutí práce cizinci, tak (třebaže v menší míře) i migrace dlouhodobé prostřednictvím pracovního povolení. Podle informací polského ministerstva práce, rodiny a sociální politiky bylo v roce 2017 vystaveno Ukrajincům zhruba 1,7 milionu prohlášení o tzv. záměru zaměstnávání cizinců. V letech 2018 a 2019 pak tyto hodnoty dosahovaly 1,4 milionu, respektive 1,5 milionu. Mějme ovšem na paměti, že pokles počtu evidovaných prohlášení je do značné míry pouhou statistickou záležitostí, neboť v roce 2018 došlo k omezení počtu případů, kdy se vystavuje prohlášení, a místo něj byl zaveden nový typ tzv. sezonního pracovního povolení.
Badatelé z Centra výzkumu migrace Varšavské univerzity se domnívají, že v letech 2018 a 2019 mohlo v Polsku v hlavní sezoně pobývat více než 1,5 milionu zahraničních pracovníků, z nichž většinu tvořili právě ukrajinští občané. Pokud jde o dopad koronavirové pandemie na ukrajinskou migraci do Polska, nepochybně se to projeví ve statistikách za letošní rok, každopádně však nelze předpovídat nějaký hlubší propad. Jestliže polský Hlavní statistický úřad odhadoval, že v dubnu a květnu 2020 opustilo Polsko až 160 tisíc občanů Ukrajiny, pak informace o počtu vystavených prohlášení z letošního září naznačují, že jejich počet se přibližuje hodnotám ze stejného období v roce 2019.
Příčiny: souhra okolností?
Můžeme konstatovat, že migrace mezi Polskem a Ukrajinou v tak masovém rozsahu vyplynula z výjimečné souhry okolností – pozitivních v Polsku a tragických na Ukrajině. Od roku 2007 se Polsko začalo potýkat s nedostatkem pracovních sil (zejména v zemědělství) a v souvislosti s tím zavedlo nový liberální nástroj k lákání zahraničních pracovníků – prohlášení o záměru zaměstnat cizince, které mají k dispozici státy Východního partnerství EU. Nicméně až do roku 2013 počet lidí, kteří by měli zájem vycestovat do Polska, nebyl nijak vysoký a pohyboval se kolem 200 tisíc vydaných dokumentů.
Současná ukrajinská migrační vlna do Polska by patrně nenastala, kdyby nedošlo k prudkému zhoršení ekonomické a bezpečnostní situace na Ukrajině vinou ruské anexe Krymu a vypuknutí dodnes trvajícího konfliktu na východě země v roce 2014. Hlavní příčinou zvýšeného přílivu ukrajinských migrantů do Polska byl výrazný nárůst rozdílu v platech mezi Polskem a Ukrajinou za situace, kdy se na Ukrajině zároveň výrazně snížila životní úroveň. S ohledem na snadnou dostupnost dokumentů povolujících krátkodobou práci a geografickou i jazykovou blízkost se migrace do Polska stala pro občany Ukrajiny jednou z hlavních cest, jak se vyrovnat s krizí. Nezřídka pro ně byla dokonce jednodušší než hledání nové práce na Ukrajině nebo stěhování v rámci této země.
Migranti začali do Polska přijíždět nejen ze západní Ukrajiny, jak tomu bylo již dříve, nýbrž i ze střední a v menší míře i východní Ukrajiny, přičemž nárůst jejich počtu podporovala i zvýšená aktivita pracovních agentur a soukromých zprostředkovatelů. Polský pracovní trh tyto pracovníky velmi rychle přijal a migranti se objevili i v jiných sektorech ekonomiky, než jsou tradiční přistěhovalecká odvětví (zemědělství, stavebnictví, domácí práce), například ve službách nebo v průmyslu. Navíc se migranti, doposud koncentrovaní ve varšavské aglomeraci, začali usazovat prakticky v celé zemi. Z této situace však zároveň plyne řada výzev, zejména pokud jde o fungování systému zaměstnávání cizinců, kde došlo k obrovským prodlevám, ale též pokud jde o pracovní práva migrantů, kteří často postrádají potřebné sociální kompetence a zázemí a stávají se obětí vykořisťování ze strany nepoctivých zprostředkovatelů nebo zaměstnavatelů.
Migrace a veřejná debata
Polská společnost ukrajinské migranty zpočátku příliš nevnímala. Mezi výzkumníky se pro tento fenomén dokonce vžil termín „neviditelní migranti“, neboť dočasní zaměstnanci z Ukrajiny pracovali dlouho, často bydleli společně a nenavazovali s polskou majoritou intenzivní vztahy. Nárůst jejich počtu, jejich zaměstnávání v sektoru služeb a pozvolna postupující slučování rodin a příjezd dětí zapříčinily, že se kontakty s ukrajinskými migranty staly v polské společnosti normou. Pochopitelně ne vždy byly vzájemné vztahy dobré. Poslední dobou se s ohledem na spory o výklad dějin, probíhající už několik let, zvýšilo nebezpečí, že se budou stále více prosazovat vzájemné stereotypy a nedorozumění, a to i na úrovni každodenních styků.
Není snadné posoudit, nakolik se politické spory a debaty skutečně promítají do vzájemných vztahů Poláků a Ukrajinců v Polsku. Je však nepochybné, že justice a nevládní organizace, které se zabývají monitoringem trestné činnosti založené na nenávisti, evidují spolu s rostoucím počtem migrantů i nárůst takto motivovaných trestných činů. Na druhou stranu je nutno mít na paměti, že míra a rychlost nárůstu počtu migrantů jsou skutečně velmi vysoké, spíše revoluční než evoluční, a pro obě strany se leckdy jedná o první kontakt s cizincem. Tato situace vyžaduje reakci státu, nicméně zatím chybí širší reflexe této problematiky. Ukrajinští přistěhovalci jsou stále vnímáni především v kontextu poptávky pracovního trhu, a ne v kontextu jejich potenciálního usazení v Polsku a mnohostranných společenských vztahů.
Výhledové scénáře a dilemata
Masová ekonomická migrace a převažující ekonomický přístup k této otázce způsobují, že Polsko zůstává v rámci Evropy jaksi stranou. Jeho problémy a migrační politika totiž připomíná spíše dilemata, s nimiž se země západní Evropy vyrovnávaly před několika desetiletími. Dost nezvyklý je i model polské migrační politiky založený v podstatě na migrantech pocházejících ze států Východního partnerství. To jsou bezpochyby důvody, proč se fenomén ukrajinské migrace nedostal do širšího povědomí evropské veřejnosti. Polská situace může vyvolat větší pochopení v České republice, jejíž imigrantská komunita je sice různorodější, avšak občané Ukrajiny patří i tam ke klíčové kategorii přistěhovalců. A právě s ohledem na ně jsou vytvářeny zvláštní nástroje usnadňující přijímání zahraničních pracovníků (například „Režim Ukrajina“).
Zdá se však, že tento fenomén je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Ukrajinští přistěhovalci s větší migrační zkušeností začínají stále častěji pomýšlet na vycestování do států s vyšší životní úrovní, například do Německa. Část z nich by se v Polsku ráda usadila natrvalo a jiní naopak zvažují návrat do své vlasti. Pokud jde o Ukrajinu, z krátkodobého hlediska je pro ni ekonomická migrace přínosem, zejména proto, že snímá z beder ukrajinského státu řadu problémů, jako je třeba nutnost zvýšit úroveň výdělků nebo nezaměstnanost. Z dlouhodobé perspektivy je však migrace nejaktivnějších občanů pro Ukrajinu nevýhodná, zejména vezmeme-li v potaz mimořádně nepříznivé demografické trendy v této zemi. Nesmíme také zapomínat na to, že problémem ukrajinských přistěhovalců v Polsku – až na malou skupinu vysoce kvalifikovaných odborníků – je tzv. skills mismatch čili nesoulad mezi jejich vzděláním nebo kvalifikací a prací, kterou v Polsku vykonávají.
Zcela novou výzvou se pak v tomto ohledu staly běloruské události z léta a podzimu 2020, které mají za následek i rostoucí zájem občanů této země o příjezd do Polska. Polská vláda zavedla již na začátku krize řadu opatření v rámci balíčku „Solidárně s Běloruskem“, který má případným uprchlíkům usnadnit zapojení do života v Polsku. Nicméně zatím jich nejsou příliš vysoké počty. V tuto chvíli žije v Polsku z různých důvodů úhrnem 100 tisíc běloruských občanů. Kolem dvou tisíc lidí prchlo v poslední době před represemi Lukašenkova autoritativního režimu. Avšak příjezd do Polska jim znesnadňují jak omezení spjatá s koronavirem, tak politicky motivované uzavření hranic běloruskými státními orgány na konci října letošního roku. Každopádně zůstává důležitým faktem, že právě Polsko představuje jeden z nejvýznamnějších cílů pro ekonomické i politické migranty ze zemí mezi Evropskou unií a Ruskou federací.
Dr. Marta Jaroszewicz je politoložka a bezpečnostní analytička, věnuje se problematice zemí východní Evropy a tzv. Východního partnerství EU, aktuálně působí v Centru výzkumu migrace Varšavské univerzity.
Článek vychází v rámci tematického bloku „Na západ od Východu, na východ od Západu“, který vznikl pro Novou Orientaci ve spolupráci s Polským institutem v Praze.
(Z polštiny přeložil Martin Veselka.)
