ROZHOVOR / „Labutí jezero není jen balet. Je to nejpolitičtější balet, jaký pro nás kdy mohl existovat,“ řekla v rozhovoru pro deník FORUM 24 ukrajinská tanečnice žijící ve Francii Olga Dukhovnaya. Její představení Swan Lake Solo, které je revizí ruského baletu, získalo s vypuknutím války politický podtext, který využila k vysvětlení významu původního díla. S pádem režimu bylo totiž vždy Labutí jezero spojeno. Dukhovnaya zároveň přiblížila své názory na ruskou kulturu a vystupování ruských umělců nyní v době války.

Mohla byste stručně představit, o co ve vašem představení Swan Lake Solo jde?

Představení Swan Lake Solo je sólovou verzí Labutího jezera. V podstatě je to revize toho baletu, ve které existují různé vrstvy. Skladba má 35 minut. Prvních 25 minut jen tančím a pak k divákům ke konci mluvím a snažím se textem vysvětlit v podstatě vztah mezi baletem Labutí jezero a pádem režimu. Pak tančím poslední část, tu nejpůsobivější. Je to pas de deux, ale vlastně falešné sólo. Tančím to s partnerem, který přichází pouze na tuto část, aby mi pomohl skákat.

Jak představení vznikalo?

Prvotní myšlenka byla o tom, že jsem chtěla známý materiál, slavnou ikonickou choreografii, vlastně recyklovat a vytvořit z něj něco důležitého, nového, krásného, zajímavého… Hlavním cílem tedy bylo vyprázdnit tvar baletu v podstatě od jeho historické složky a narativu a zjistit, čím by mohl být naplněn v dnešní době. Pak se ale celá politická konotace otočila tak trochu proti mně.

Takže prvotní myšlenka vznikla ještě před válkou na Ukrajině?

Ano, válka začala v únoru 2022 a premiéra Swan Lake Solo byla naplánovaná na květen. Cítila jsem, že je tedy potřeba kontext díla vysvětlit. Nejsem člověk, který na jevišti rád mluví. Věřím, že tanec je materiál sám o sobě a je na něm krásné právě to neverbálno, které nabízí mnoho významů. Takže nápad mluvit pro mě nikdy nebyl moc lákavý, ale udělala jsem výjimku, protože nejde o vysvětlení toho, co dělám, ale uvedení do kontextu těch, kteří ho třeba nemohou znát.

Nevidím, že by Rusové nějak aktivně manifestovali proti válce, ale když začala mobilizace a oni nechtěli, aby jejich muži museli jít na frontu, projevovali se velmi aktivně.

Jak se tedy koncept představení změnil?

Do představení jsem na samém konci procesu, po začátku války, tedy zahrnula tento text a Swan Lake Solo se stalo vlastně politickým. To dílo ho potřebovalo. Ale stalo se to samo v souvislosti s aktuálními událostmi, nešlo o moje ego ani uměleckou vizi. Odráží to, co se dělo kolem. Nyní, když vystupuji na různých festivalech, často mě žádají, abych promluvila jako umělec o taneční politice. Přitom to nikdy nebyla moje parketa. Ale jsem ráda, že se to stalo.

Jaký kontext tedy vysvětlujete?

Za časů SSSR umírali generální tajemníci komunistické strany jeden po druhém. V roce 1982 zemřel Brežněv, o dva roky později Andropov, o rok později Černěnko. A během této doby byl balet Labutí jezero vysílán vlastně úplně na všech televizních kanálech v SSSR. Pak při puči v roce 1991, když byl Gorbačov vyhozen a došlo k pádu režimu, Labutí jezero se vysílalo všude celé tři dny. Lidé se snažili získat zprávy o tom, co se děje, ale jediné, co jim bylo předkládáno, bylo toto představení. Nikdy Louskáček, ani nic jiného, a vlastně ani nevíme, kdo a proč to tak rozhodl.

Jak tedy vnímáte klasickou verzi Labutího jezera? Je podle vás Labutí jezero politickým nástrojem?

Pro všechny občany SSSR je tento balet extrémně spojen s pádem režimu a se smrtí. Je to naprosto evidentní. Labutí jezero není jen balet. Je to nejpolitičtější balet, jaký pro nás kdy mohl existovat. Spojení Labutího jezera s pádem režimu se stalo jakýmsi kolektivním magickým myšlením. V představení říkám, že všichni víme, že s pádem režimu přichází Labutí jezero, takže můžeme také říci, že pokud se objeví Labutí jezero, dojde k pádu režimu.

Má to symboliku.

Ano, stalo se to symbolickým. V tomto kontextu jsem si řekla, že pokud je toto mým cílem, dává mi to smysl.

Neváhala jste, zda je téma i v kontextu událostí vhodné?

Objevovalo se to už dříve, ale hlavně když došlo k válce, v ukrajinské společnosti začala obrovská polemika o bojkotu ruského jazyka a kultury jako extrémně dominantní, která tu ukrajinskou vymazává, protože bez kultury a jazyka neexistuje žádný národ. Ukrajinci již nechtěli věnovat tolik pozornosti ruským baletům, literatuře…

Ruských umělců mi není nijak extrémně líto, mohou dál pracovat v Rusku, takže v čem je problém.

Swan Lake Solo bylo už téměř hotové a samozřejmě jsem si kladla otázky, proč a zda vůbec bych v tom měla pokračovat. To je vlastně další důvod, proč jsem cítila potřebu vložit do choreografie text. Vlastně tam i říkám, že jsem ho přidala proto, abych si mohla dovolit dál tančit.

Jak se tedy díváte na hraní původních ruských děl?

Upřímně si myslím, že to budeme moci po válce celé zvážit, ale právě teď, když Rusové pokračují v bombardování ukrajinských území, mi přijde trapné vidět Kyjevský národní balet předvádějící Labutí jezero. Nechápu to, je to zvláštní, protože vzhledem k historii si myslím, že Ukrajina chce být svobodná a chce se osvobodit od Ruska.

Potřebujeme se oddělit, musíme přestat hrát sovětské balety a naprosto podporuji myšlenku, že ruská kultura je pro dnešní Ukrajince toxická. Potřebujeme se od toho osvobodit, abychom se posunuli vpřed, protože tato nadvláda nás bohužel stála příliš mnoho. Ano, bojkot kultury pravděpodobně nepomůže vyhrát válku, ale nějakým způsobem jej jako symbol podporuji.

Co říkáte na vystupování ruských umělců v Evropě a po světě?

Vzhledem k tomu, že jsem Ukrajinka, ale žiji dlouho ve Francii a žila jsem i v Moskvě kolem roku 2006, mám mnoho kontaktů a dejme tomu přátel z Ruska a mnoho lidí mi nabízelo projekty s ruskými umělci. Ale dnes by to podle mě byl špatný nápad.

A nechápu evropské země, které podporují Ukrajinu a jsou tím pádem také svým způsobem v konfliktu s Ruskem, ale zvou na evropské festivaly ruské umělce. Ukrajincům to trhá srdce. Ruských umělců mi není nijak extrémně líto, mohou dál pracovat v Rusku, takže v čem je problém.

Všichni víme, že s pádem režimu přichází Labutí jezero, takže můžeme také říci, že pokud se objeví Labutí jezero, dojde k pádu režimu.

Odsouzení války tedy nevnímáte jako dostatečný krok?

Promiňte, ale nikdo nešel do ulic, nikdo nic neudělal. Každý den umírají nejlepší Ukrajinci a Rusové proti tomu prostě nic nedělají, a tak ani mě nezajímají ruští umělci.

Chci říct, nevidím, že by Rusové nějak aktivně manifestovali proti válce, ale když začala mobilizace a oni nechtěli, aby jejich muži museli jít na frontu, projevovali se velmi aktivně. Nevím, proč bych o tom vůbec měla přemýšlet – nemluvme o lidech, kteří každý den umírají, pojďme mluvit o chudácích Rusech. To je absurdní, jsme prostě ve válce.

S jakými reakcemi na Swan Lake Solo se sekáváte?

Myslím, že lidé mohou mít různé názory, než představení uvidí, ale poté… Za rok, co show dělám, jsem se nikdy nesetkala s kritikou. Jak jsem řekla, kontext a svou pozici a proč to vlastně dělám, v textu vysvětluji extrémně jasně. Neexistuje žádný dvojí smysl.

Kritiku ze strany Ukrajinců bych pochopila, protože je to opravdu bolestivé. Vidím ale, že to dokáží pochopit tak, jak to myslím, a nemají pochyby, že bych tím chtěla vyjádřit něco jiného.

Je zajímavé, že kontext vlastně žije uvnitř tohoto díla a mění ho. Představení se postupem času s ohledem na aktuální události mění a vlastně jsem zvědavá, jak to bude do budoucna. Nyní je pro mě zásadní myšlenkou spojení Labutího jezera s pádem režimu… a tak si říkám, jednou, až dojde ke změně, co budu dělat, budu mít ještě zájem s touto show vystupovat? Udělám to úplně poslední představení, kde nakonec řeknu – ok, stalo se?