Oleksandr Kovalenko FOTO: Oleksandr Kovalenko / se souhlasem
FOTO: Oleksandr Kovalenko / se souhlasem
ROZHOVOR / Ukrajina zmařila ruské plány a zachránila Evropskou unii před válečnou hrůzou. Vyčerpala ruskou armádu natolik, že v příštích letech nebude moci na válku s NATO ani pomyslet, říká uznávaný ukrajinský vojenský a politický expert Oleksandr Kovalenko. V exkluzivním rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví mimo jiné o mírových rozhovorem mezi Ruskem a Ukrajinou, o současné situaci na frontě a o výhledu do roku 2024. „Mír s Ruskem možná nastane, ale jen s jeho porážkou,“ míní.
Ukrajinská armáda podle Kovalenka bude v první polovině letošního roku v defenzivě kvůli povětrnostním podmínkám, ale i vyčkávání na stabilizaci politické situace ve Spojených státech. „Zahájení další útočné fáze bez odpovídající podpory je sebevražda. Nyní se tak ukrajinská armáda zaměří na udržení pozic a způsobení maximálních možných škod nepříteli,“ dodává Oleksandr Kovalenko.
Ruská armáda zatím stále útočí obzvlášť v Doněcké oblasti, kde se už od října snaží dobýt město Avdijivka na dohled od Doněcka. „Obsazení Avdijivky je pro ně politickým cílem, k jehož realizaci musí dojít před začátkem ruských prezidentských voleb. Pokud Rusové tento termín nedodrží, po volbách uvidíme nejen další mobilizaci, ale také změnu ve velení odpovědném za operaci v Avdijivce,“ předpovídá v rozhovoru pro deník FORUM 24 uznávaný ukrajinský vojenský a politický expert.
Pro Putina totiž má být dobytí města na frontové linii, které ukrajinské síly drží už od roku 2014, ukázkou, že se plány na Ukrajině daří bez problému plnit. „Proto jsou ve směru na Avdijivku vysílány ty nejbojeschopnější ruské brigády a velení ruských vojsk nebere v úvahu ztráty. Cílem je obsazení města za každou cenu,“ popisuje Kovalenko.
V poslední době se objevují i zprávy, Západ s Ukrajinou mluví o tom, zda není čas sednou k vyjednávacímu stolu. Podle ukrajinského experta ale s Ruskem uzavřít mír nelze. „Využívá každé pauzy k hromadění zdrojů s následnou eskalací. Tím, že jim dáváme příležitost získat sílu, ohrožujeme naše budoucí generace,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 s tím, že Ukrajinci to vědí jako nikdo jiný. „S Ruskem sousedíme po staletí, ať už se jmenuje jakkoli, a vždy jsme trpěli jejich agresí a genocidou,“ připomíná.
Ukrajina vstoupila do loňského roku s územními zisky v Chersonské a Charkovské oblasti. Možná i proto se očekávalo, že dlouho očekávaná ofenziva v roce 2023 bude stejně úspěšná jako ta předešlá. Nesplnila však očekávání a nyní se zdá, že válka na Ukrajině je ve slepé uličce. Tomu možná nasvědčují i ruské útoky v Doněcké oblasti, kde se linie dotyku posunula jen o stovky metrů. Můžeme z vašeho pohledu očekávat, že se v letošním roce současná situace nějak výrazně změní?
V první polovině roku 2024 bude ukrajinská armáda v defenzivě. To je způsobeno řadou faktorů. Zaprvé jsou to povětrnostní podmínky, kdy silné mrazy brání účinné ofenzivě a zvyšují ztráty. To vidíme i na ruské armádě, která nedosahuje výrazných úspěchů, ale má velmi vysoké ztráty. Po zimě pak nastane období dešťů a terénních podmínek, které rovněž ovlivní vojenské operace.
Za druhé Ukrajina očekává, že se politická situace ve Spojených státech stabilizuje a vojenská podpora se vrátí na úroveň před zahájením politických bojů v Kongresu. Zahájení další útočné fáze bez odpovídající podpory je sebevražda. Nyní se tak ukrajinská armáda zaměří na udržení pozic a způsobení maximálních možných škod nepříteli, čímž Rusy vyčerpá.
Zahájení další útočné fáze bez odpovídající podpory je sebevražda. Nyní se tak ukrajinská armáda zaměří na udržení pozic a způsobení maximálních možných škod nepříteli.
Ruskou ofenzivu sledujeme už od října loňského roku. Nejtěžší boje stále probíhají v okolí Avdijivky nedaleko Doněcka, kde Rusové přišli o tisíce vojáků a kusů techniky. Je možné už nyní říci, že ruská ofenziva je neúspěšná, nebo je na takové soudy příliš brzy?
Hovořit o neúspěchu ruské ofenzívy u Avdijivky je zatím předčasné. Snížili intenzitu útočných operací, ale zároveň hromadí prostředky. Velení ruských vojsk převádí jednotky z jiných oblastí, například z Luhanské oblasti a z okolí Bachmutu.
Obsazení Avdijivky je pro ně politickým cílem, k jehož realizaci musí dojít před začátkem ruských prezidentských voleb (v březnu letošního roku, pozn. red.). To je poslední termín. Pokud Rusové tento termín nedodrží, po volbách uvidíme nejen další mobilizaci, ale také změnu ve velení odpovědném za operaci v Avdijivce.
Ukrajině se na druhou stranu podařilo vytvořit předmostí na levém břehu Dněpru. O to se ukrajinské síly pokoušely již několikrát, ale nyní se zdá, že se jim daří držet předmostí v obci Krynky. Otevřela se Ukrajině nová fronta, nový směr pro další potenciální útoky, nebo je cílem těchto operací spíše navázání ruských jednotek a techniky?
Krynky jsou pro ukrajinskou armádu jedinečným předmostím, které dokonale zapadá do koncepce vyčerpání ruských vojsk. Jednotky ukrajinské armády v Krynkách drží malou vesnici, bez tanků, bez letadel, proti dněperské skupině vojsk čítající 72 tisíc vojáků, přičemž jim způsobují škody na živé síle a technice. Tak vypadá vyčerpávání.
Říct ale, že se v blízké budoucnosti otevře cesta na Krym? To si nemyslím. Rusové skutečně mohou ustoupit z levého břehu, ale mají linie, ke kterým mohou ustoupit a získat opěrný bod. Je to například linie Hladkivka-Radensk a také jižně od Olešských písků, Radensk-Stará Majačka. Proto je zatím předčasné hovořit o průlomu na Krym.
Když už mluvíme o Krymu, jak velkým úspěchem je z vašeho pohledu to, že se ukrajinským silám podařilo vytlačit ruskou černomořskou flotilu z oblasti Černého moře? V minulosti ukrajinské síly zničily velitelské stanoviště v Sevastopolu a potopily několik lodí a ponorek, naposledy to byla výsadková loď Novočerkassk.
Při úvahách o ofenzivě ukrajinské armády v roce 2023 jsem vždy vyzýval k tomu, aby se vedle běžných závěrů vyvodily i ty nelineární. Mnohé analýzy jsou vázány na měrnou jednotku úspěšnosti ofenzívy v podobě osvobozených území. Ano, ve srovnání s osvobozenou Charkovskou oblastí v roce 2022 a pravým břehem Chersonské oblasti nebyly vloni významné, ale zároveň ruská vojska během této ofenzivy utrpěla rekordní ztráty. Ukrajinská armáda vyčerpala v průběhu léta ruskou armádu na rekordní úroveň.
Pokud jde o situaci s Černomořskou flotilou, jedná se o ojedinělý případ. Země, která nemá flotilu, vyhrála námořní bitvu proti zemi, která flotilu má, a donutila ji potupně uprchnout. Takové příklady ve světové historii válek a konfliktů neznám.
Ukrajina zvažuje změnu pravidel pro mobilizaci. Podle prezidenta Zelenského chce armáda mobilizovat dalších 450 až 500 tisíc vojáků. Občas se také objevují zprávy, že ukrajinské jednotky nemají dostatek mužů. Dochází Ukrajině lidé, kteří by mohli jít do války?
Samozřejmě to nestačí. Jsme ve válce se zemí, která má čtyřikrát více obyvatel, a mobilizace probíhá v represivní, protidemokratické podobě. Zároveň nedodržují standardy rotace, ale my se je snažíme dodržovat a tyto potřeby jsou nesmírně velké. Některé jednotky ukrajinské armády jsou v bojové zóně půl roku nebo až rok, potřebují obměnu.
V únoru uplynou dva roky od zahájení války. Nyní však pozorujeme pokles dodávek ze Západu. Už jste zmínil, že ve Spojených státech republikáni blokují stěžejní balík pomoci, Evropská unie slíbila dodat do března milion dělostřeleckých granátů, ale dlouho nebylo jasné, zda tento slib skutečně splní. Jak dlouho ještě bude Ukrajina schopna vést válku s takovou intenzitou?
Snažíme se přizpůsobit novým globálním trendům. Republikáni neblokují pomoc Ukrajině proto, že by nechtěli pomoci naší zemi. Sledují své vlastní vnitropolitické cíle a soupeří s demokraty. Většina republikánů pomoc Ukrajině podporuje, ale zároveň potřebují zvítězit ve volbách v roce 2024. V Evropě potvrdili, že Ukrajina dostane milion nábojů. Ve čtvrtek 11. ledna to na brífinku v Bruselu oznámila tisková tajemnice Evropské komise pro obranný průmysl Johanna Bernselová.
Nedostatek stability nás nutí se přizpůsobit, ale to nic nemění na našem hlavním cíli – osvobození Ukrajiny v mezinárodně uznaných hranicích.
Ukazuje to, že dlouho nebylo jasné, zda milion kusů dělostřelecké munice Ukrajina skutečně od Evropské unie získá, jak hluboká je krize tamního obranného průmyslu?
Evropský vojensko-průmyslový komplex nebyl na válku takového rozsahu připraven. To je pravda. Pacifismus a nepromyšlená, naivní politika pacifismu v mnoha zemích EU a NATO dovedly jejich průmysl k degradaci a do slepé uličky. Podceňování hrozeb ze strany Ruska se stalo osudným. Nebude snadné dostat se z tak obtížné situace, ale evropský průmysl na to má sílu, jen potřebuje čas.
Prezident Volodymyr Zelenskyj již dříve řekl, že Západ dělá dost pro obranu Ukrajiny, ale ne dost pro to, aby válku vyhrál. Nyní vidíme, že na Západě už převažuje únava z konfliktu. Je z vašeho pohledu možné mluvit o tom, že Západ možná začíná Ukrajinu házet přes palubu a spokojí se s patovou situací v hranicích, které vidíme dnes?
Západ s tím nikdy nebude souhlasit. To je zřejmé. Válka na Ukrajině má všechny předpoklady k vítězství, ale pokud Ukrajina zůstane v této konfrontaci osamocena, bude mít Západ zítra problém na svých hranicích. Rusko pohltí Ukrajinu, pak Moldavsko, postupně začne hybridním způsobem pohlcovat především pobaltské země. Pak se bude cítit natolik silné, že si dovolí napadnout země NATO.
Kdyby byl Západ z Ukrajiny unavený a nechápal vážnost situace, pak by britský premiér a francouzský ministr zahraničí pravděpodobně nepřijeli do Kyjeva s rekordním balíkem pomoci. Nenavštívili by nás nejen zástupci Evropské unie a Spojených států, ale ani prezident Jižní Koreje a ministr zahraničí Japonska. Koalice na podporu Ukrajiny se rozrůstá. Od roku 2014 slýchám narativy o tom, že Západ je unavený z Ukrajiny. Tento narativ šíří ruské loutky a informační molochy. Jeho zatuchlost a primitivnost je prostě odporná.
Co je z vašeho pohledu pro Ukrajinu nyní největším problémem, který jí brání v osvobození okupovaných území? Hodně se nyní mluví o ruských klouzavých bombách. Dříve se často zmiňoval nedostatek dělostřelecké munice. Zároveň to mohou být rozsáhlá minová pole, která zastavila ukrajinský postup na jihu země u Verbove a Robotyne. Ruská armáda navíc vychází ze sovětských vzorů, na Ukrajině je velké množství zákopů a bunkrů, přičemž má stále vzdušnou převahu.
Velmi důležitým úkolem je zásobování ukrajinské armády dělostřeleckými granáty. Dělostřelectvo nadále hraje rozhodující roli jak v útoku, tak v obraně. Neméně důležitým problémem k řešení však zůstává dominance ruského letectva ve vzduchu.
Recept na řešení tohoto problému má tři složky – protivzdušná obrana dlouhého dosahu, jako jsou systémy protivzdušné obrany Patriot a SAMP/T, stíhačky západního typu, jako jsou F-16 s raketami dlouhého doletu AIM-120 AMRAAM a střely ATACMS, zejména ty s kazetovými hlavicemi, které fungují skvěle proti letištím s taktickým letectvem na dočasně obsazených územích.
Když zmiňujete letouny F-16 tak, ruští vojenští bloggeři už spekulují o tom, zda Ukrajina těmito stroji disponuje. Je to zbraň, která by mohla zvrátit vývoj na Ukrajině v době, kdy Rusko útočí na kritickou infrastrukturu a zdá se, že ukrajinská protivzdušná obrana nedokáže tyto útoky zcela eliminovat?
Stroje F-16 zatím nebyly na Ukrajinu převedeny a jsou určeny k řešení zcela jiných úkolů, než je protivzdušná obrana. V současné době je nejúčinnější protivzdušná obrana na Ukrajině v Kyjevě. Tam obrana zachycuje celou škálu ruských raketových útoků. V ostatních městech Ukrajiny však systémy protivzdušné obrany Patriot a SAMP/T nejsou a nemohou zachytit rakety Kinžal, 9M723 Iskander, Kh-22/32 a tak dále. Čím více systémů protivzdušné obrany Patriot a SAMP/T Ukrajina bude mít, tím spolehlivější bude obrana.
Rusko v poslední době používá k ničení ukrajinské infrastruktury taktiku kombinovaných útoků, kdy nejprve letí levné bezpilotní letouny a později drahé balistické rakety. Tyto útoky jsou tedy velmi nákladné. Jak dlouho ještě může Rusko takofungovat?
Vše závisí na ruských rezervách raketových zbraní. Má sice raketovou výrobu, ale ta neuspokojuje její rozsáhlé potřeby. Čas od času je nucena udělat přestávku v masivních úderech, aby nahromadila munici. Soudě podle posledních úderů je tato pauza již blízko.
Rusko se do značné míry neobejde bez dodávek zbraní z Íránu a Severní Koreje. Co nám to říká o současném stavu ruské válečné mašinérie?
Rusko již dlouho hledá dodavatele dělostřeleckých granátů a balistických raket. To jen potvrzuje, že vlastní produkce nestačí jeho úderným potřebám. V roce 2022 by si ruská vojska mohla dovolit vystřelit 60 tisíc, 70 tisíc a dokonce 80 tisíc dělostřeleckých nábojů denně. Na konci roku 2023 je jejich potenciál 10 až 15 tisíc střel denně. Ale i tato čísla jsou vyšší než to, co si může dovolit ukrajinská armáda. Rusko, které není schopno rychle zvýšit svou výrobu a snaží se udržet alespoň současné počty výstřelů, hledá dodavatele. Bez zvýšení zásob Ukrajina nebude schopna účinně a rychle osvobodit své území.
Pro Putina je před volbami Avdijivka hlavním cílem. Má být tím epickým vítězstvím, s nímž hodlá jít do voleb, aby ukázal, že jejich operace probíhá podle plánu.
Už jste mluvil o tom, že cílem ruské armády je dobytí Avdijivky kvůli březnovým prezidentským volbám. Jak důležité je pro Vladimira Putina přijít před těmito volbami s nějakým úspěchem, aby ukázal, že konflikt není zamrzlý a že Rusko má stále sílu dobýt celou Ukrajinu?
Pro Putina je před volbami Avdijivka hlavním cílem. Má být tím epickým vítězstvím, s nímž hodlá jít do voleb, aby ukázal, že jejich operace (Vladimir Putin mluví o válce na Ukrajině jako o speciální vojenské operaci, pozn. red.) probíhá podle plánu. Proto jsou ve směru na Avdijivku vysílány ty nejbojeschopnější ruské brigády a velení ruských vojsk nebere v úvahu ztráty. Cílem je obsazení města za každou cenu.
Jsou Ukrajinci stále stejně odhodlaní jako na začátku války, nebo na ně také dolehla únava, na kterou Vladimir Putin zřejmě částečně sází?
Pro nás to není otázka elánu nebo únavy. Je to otázka přežití.
Jaká je cesta k míru na Ukrajině? Občas se objevují zprávy, že Západ s Ukrajinou mluví o tom, zda není čas sednou k vyjednávacímu stolu. Jsou takové rozhovory cestou k dlouhodobému míru, nebo by znamenaly jen přestávku, jakou jsme zažili mezi lety 2014 až 2022?
S Ruskem nelze uzavřít mír. Rusko využívá každé pauzy k hromadění zdrojů s následnou eskalací. K čemu vedl mír se Severní Koreou? K čemu vedla nerozhodnost Západu v Sýrii? Jak skončil tolerantní postoj k Íránu? Diktatury musí být zničeny, kapitulovat, být poraženy. Tím, že jim dáváme příležitost získat sílu, ohrožujeme naše budoucí generace. Ukrajinci to vědí jako nikdo jiný. S Ruskem sousedíme po staletí, ať už se jmenuje jakkoli, a vždy jsme trpěli jejich agresí a genocidou. Mír s Ruskem možná nastane, ale jen s jeho porážkou.
Často se hovoří o tom, že válka na Ukrajině je teprve začátek. Má z vašeho pohledu Rusko pro Evropu ještě děsivější cíle?
Rusové měli takové plány od roku 2022. Doufali, že velmi rychle obsadí levý břeh a jižní část Ukrajiny od Charkova po Oděsu, získají přístup do Podněstří a obsadí Moldavsko. Poté bylo jejich cílem zablokovat Černé moře a zahájit hybridní operaci proti pobaltským zemím a explicitní operaci proti Finsku.
Právě Ukrajina tyto plány zmařila a zachránila Evropskou unii před válečnou hrůzou, kterou nyní zažíváme. Ruskou armádu Ukrajina vyčerpala natolik, že v příštích letech nebude moci na válku s NATO ani pomyslet. Pokud však dostane dva až tři roky oddechu, obnoví svůj potenciál a tato hrozba se stane opět reálnou.
