Tento text není o „problémech s ukrajinskými Romy“. Že jde právě o Romy, je jen shoda okolností. Stejně tak bychom mohli řešit, kdyby na pražské Hlavní nádraží přijeli stanovat amsterodamští squatteři, švédští motorkáři anebo úplně vyfetovaní posthippies ze svých kolonií ve španělské Andalusii. Evropa bez hranic, jedna z největších vymožeností Evropské unie, má totiž bezpečnostní mezeru.

Díky mezeře, o níž zde bude řeč, a populismu maďarského premiéra Orbána může v dnešní, médii tvořené realitě pár stovek problémových lidí převrátit pohled veřejnosti na běžence a vyvolat ostré protiuprchlické nálady. Tuto bezpečnostní mezeru lze přitom, dle mého soudu, zalátat jedním hlasováním v Evropském parlamentu.

Hrozba změny pohledu

Líčení problémů s „uprchlíky z Ukrajiny“, kteří táboří na pražském Hlavním nádraží, se objevuje v mé­­diích takřka denně. Část z nich se již přestěhovala do stanového uprchlického městečka v Troji a jejich další osud je nejistý. Jsou viditelní, nápadní a občas také otravní. U veřejnosti se tak pomalu mění obraz uprchlíka z Ukrajiny z memu „matka s dětmi prchající z rozbombardovaného paneláku, která tři dny po příchodu do ČR začne pracovat“, na mem „hluční žebráci, kvůli kterým vidí přijíždějící hosté na pražském Hlavním nádraží scény jak z nejzaostalejšího kouta Balkánu.“

Přitom z velké části nejde o Ukrajince. V mnoha případech jde podle všeho o maďarské státní příslušníky, kteří u nás nemají na pomoc pro lidi postižené válkou na Ukrajině vůbec nárok. V České republice jsou jen jako turisté. Část Romů sem možná také poslal organizovaný zločin. Přesto těchto pár stovek „lidí z Hlaváku“ hrozí převrátit veřejné mínění v ČR do protisměru.

Rozhovor o cigaretách

Nedaleko stanového městečka v Troji se pouštím do řeči se dvěma Romkami. Dámy chtějí cigaretu, tak každé jednu umotám. Když ji dávám druhé ženě, vidím, že v ruce už jednu cigaretu skrývá – asi ji vyžebrala před chvílí, ale nechtěla mi ji ukázat, když chtěla cigáro po mně. Samozřejmě jí tu svoji ubalenou cigaretu neseberu, jen…