
Ukrajinští vojáci na frontě. Ilustrační foto FOTO: Ministerstvo obrany Ukrajiny/1. brigáda ukrajinské Národní gardy Burevij (se souhlasem)
FOTO: Ministerstvo obrany Ukrajiny/1. brigáda ukrajinské Národní gardy Burevij (se souhlasem)

NÁZOR / Chce to opravdu hodně silný žaludek, aby člověk spolkl esenci idiocie, kterou mu během středečního večera naservírovali někteří jeho spoluobčané před divadlem X10 v Praze. Protestovali tam domněle proti neonacismu, ve skutečnosti ale proti skupině mladých vojáků jedné z nejelitnějších bojových jednotek ukrajinské armády, ze Třetí samostatné útočné brigády.
Zatímco ukrajinští bojovníci museli mít z toho tyjátru před divadlem neskutečnou legraci, já jsem myslel na to, jak bych jim vysvětlil, že ti, kteří tam proti nim křičeli, si nejspíš naposledy sáhli na zbraň, když v řadách československé pohraniční stráže stříleli do zad své spoluobčany prchající přes hranice do Rakouska či tehdejšího západního Německa.
Jak jim popsat, že ta parta křiklounů, která se tam sešla, ani netuší, ve které jednotce slouží, a že jim je to v podstatě jedno, protože většinu z nich tvoří jen osobně velmi nešťastní lidé, kteří prostě dělají to, co se jim na internetu napíše?
Naštěstí ale tihle mladíci, kteří sami s nasazením života brání svou vlast ve skutečné válce proti skutečným fašistům, kteří na ně útočí z Ruska, mají již díky svým životním zkušenostem v takto útlém věku zcela jistě takový nadhled, že dobře vědí, komu a čemu to včera v Praze čelili i proč, a lidová veselice, kterou jim vystrojili čeští komunisté, je musela neskutečně pobavit.
Ukrajinští vojáci totiž na rozdíl od protestujících dobře vědí, že celé tohle zahraniční turné Třetí samostatné útočné brigády sleduje Rusko s krajní nevolí a že udělá cokoli, aby ho narušilo, protože z této elitní jednotky se skvělou propagací, motivací a bojovým výcvikem má obavy. Mohla by totiž díky své kvalitě přilákat do boje spoustu Ukrajinců ze Západu.
Ukrajinci stejně tak dobře vědí i to, že se vojákům během jejich turné zdaleka nepředstavila elita českých a evropských kolaborantů. Ty si totiž Rusko šetří na podstatně libovější prácičku.
V Praze mu tentokrát postačila parta bezvýznamných poskoků stejně bezvýznamné a v jádru zločinné politické strany, ochotných kdykoli připomínat a prosazovat jeho zájmy. Jak je jejich zvykem, činili to sice zcela neúčinně, o to však hlasitěji.